Archivy: Poklady

Inv. č.: H 19993, H 14461, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Jedním z cílů v roce 1881 založeného Moravskoslezského sudetského horského spolku (Mährisch-schlesische Sudetengebirgsverein, zkratka MSSGV) bylo vyznačení turistických tras v oblasti Jeseníků. Značení se provádělo pomocí routových značek, které byly rozděleny na dvě barevně odlišená trojúhelníková pole. Značky se zhotovovaly z plechu, později byla k jejich výrobě užívána i umělá hmota. Do roku 1918 se turisté v Jeseníkách orientovali jen podle těchto značek, poté se začalo objevovat i české pásové značení. V meziválečné době se tak turisté setkávali v této oblasti s obojím systémem značení tras. A to až do roku 1945, kdy se přešlo výhradně na systém pásového značení. V muzejních sbírkách se nám dochovala alespoň skromná ukázka původního německého značení.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Umělohmotná routová značka, 40. léta 20. století.

Plechová, rzí značně poškozená routová značka se stopami původních barev, 1. polovina 20. století.

Pomocí routových značek se zakreslovaly turistické trasy do map, zde výřez z mapy tvořící součást průvodce od Julia Mückeho (2. vydání z roku 1913).

Detail pohlednice zachycující rozcestí v Koutech nad Desnou u hlavní silnice vedoucí na Červenohorské sedlo, vlevo turistický rozcestník, vpravo čarodějnická boží muka, 20.–30. léta 20. století.

Turisté u pramene řeky Moravy, na obezdívce jsou vidět routové značky, v pozadí rozhledna na Králickém Sněžníku, 30. léta 20. století.

Inv. č.: H 580, H 29663, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

První červencový týden roku 1932 se město Šumperk stalo dějištěm velkého sportovního svátku. Na sportovištích nacházejících se na území města se uskutečnila řada utkání mezi šumperskými sportovci a hostujícími družstvy v různých disciplínách. Hned první den, což bylo 3. července, se konalo na stadionu u rybníka Benátky (tehdy pod německým názvem Schenkhofteich) fotbalové utkání mezi mužstvy Šumperka a Nisy. Domácí zvítězili 3:1. V odpoledních hodinách spatřili diváci poprvé na šumperském hřišti utkání v kolové, které předvedli sportovci z Opavy. Zahájen byl také tenisový turnaj, který pokračoval i v dalších dnech. Program slavností nezůstal omezen jen na město Šumperk. Byly pořádány rovněž autobusové zájezdy na Červenohorské sedlo, z Vysoké hole startovali letci se svými kluzáky. Závěrečný den, tedy 10. červenec, patřil motoristům a plavcům. Moravskoslezský automobilový klub uspořádal závody v areálu sportoviště šumperského Turnvereinu v dn. Nemocniční ulici. Startovalo se v kategoriích motorky, sajdkáry, cestovní vozy a sportovní vozy. Takřka v každé disciplíně bylo evidováno téměř sto strojů. Městem se ozývalo burácení motorů takových značek jako např. americké Harley-Davidson nebo dnes již neexistující britské značky BSA, dále německé BMW, francouzské Bugatti a italské značky Fiat, z českých se objevily Škoda, Tatra, Wikov (prostějovská továrna Wichterle-Kovářík) aj. Odpoledne se konaly plavecké závody v různých disciplínách i délkách tratí, soutěžilo se také ve skocích do vody. Na závěr plavecké soutěže byl uspořádán turnaj ve vodním pólu. Své síly mezi sebou měřili šumperští a opavští příznivci vodních sportů. A na úplný závěr slavnostního týdne byla večer u Benátek uspořádána velkolepá slavnost.

Ve sbírkách se dochovaly dva doklady této sportovní události. Jedním z nich je medaile o průměru 6,8 cm, zhotovená z pobronzovaného železa. Na aversu je postava muže sportovce držícího prapor, nad vlajícím praporem je německy název akce, nalevo znak města, napravo termín konání akce. Název města Šumperka je uveden při dolním okraji. Na revers byly dodatečně vyryty údaje o umístění sportovce. Druhým dokladem je plaketa udělovaná těm nejlepším sportovcům. Tvoří ji stejný motiv jako na aversu medaile. Plaketa je vsazena do mramorového podstavce ve tvaru štítu, který je usazen na soklu ze stejného materiálu. Na plaketě je také pod nohama sportovce viditelná signatura autora návrhu, jímž byl rakouský malíř, architekt, grafik a sochař Otto Ernegg (1907–1979).

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Avers a revers medaile udělené v průběhu konání sportovního týdne v Šumperku v červenci roku 1932.

Plaketa udělovaná nejlepším sportovcům – účastníkům sportovního týdne v Šumperku v červenci 1932.

Fotografie motocyklového závodníka na startu, i takto nějak to mohlo vypadat během motoristického závodu v neděli 10. července roku 1932 v Šumperku.

Inv. č.: H 5504, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická.

Stojánek z bílého kovu se vyznačuje splývavými křivkami charakteristickými pro secesní tvarosloví. Vyroben byl v devadesátých letech 19. století. Skládá se z obdélného popelníku na odkládání vyhořelých sirek ve spodní části a přihrádky k uložení zásoby zápalek v části horní. Zásobník je po stranách reliéfně zdoben stylizovaným portrétem dámy s čelenkou s olivovými lístky ve vlasech.

Sbírkový předmět si můžete prohlédnout na výstavě Šumperk ve víru secese v Muzeu Šumperk. 

Kristina Lipenská

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku 

Inv. č.: H 19427, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Model bronzové plastiky vytvořil sochař, malíř a medailér Jan Raszka (1871–1945) v roce 1905, deset let po vydání Sienkiewiczova románu Quo vadis, odehrávajícího se v době požáru Říma, kdy císař Nero pronásledoval křesťany a vinil je ze zkázy města. Umělec zachytil dramatickou scénu z knihy, ve které otrok Ursus v aréně zachraňuje svou paní Lygii, odsouzenou k smrti a neoděnou přivázanou za rohy býka. Ursus rozzuřené zvíře holýma rukama zabije, díky statečnému činu se stane miláčkem přihlížejících davů, a císař je tak přinucen udělit odsouzeným milost. Dílo je signováno a datováno na podstavci vpravo dole.

Sbírkový předmět si můžete prohlédnout na výstavě Šumperk ve víru secese a na webu 3dsbirky.cz a esbirky.cz.

Kristina Lipenská

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 8063, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Při prohlídce stálé expozice šumperského muzea můžete spatřit kupř. Paulinenhof (Pavlínin dvůr) tak, jak jej zachytil Josef Eberhardt Karger (1901–1961) v roce 1938.

Autor této olejomalby na překližce se narodil 21. září 1901 v Alojzově u Rudy nad Moravou. Byl synem majitele papírny v Alojzově a studoval nejprve na šumperském německém gymnáziu u Friedricha Engela, poté na Akademii výtvarného umění ve Vídni (1922–1925) a v Praze (1925–1926). Po studiích odjel do Itálie, kde pobýval do roku 1928. Později působil v Krnově jako pedagog. Po válce byl odsunut do Wolfenu (NDR), kde byl zaměstnán jako textilní návrhář. Roku 1956 odešel do SRN, kde pracoval jako malíř a grafik na volné noze. Tematikou svých děl se často vracel do rodného kraje. Zemřel 7. listopadu 1961 ve Freiburgu im Bresgau.

Lenka Müllerová

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

H 14221, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 14222, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 12821, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 19951, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Dne 28. října si připomínáme jeden z nejvýznamnějších okamžiků v našich dějinách, a to vyhlášení samostatného československého státu. Toho dne roku 1918 se čelní představitelé českých politických stran chystali převzít Válečný obilní ústav v Praze. V té chvíli se městem začala rychlostí blesku šířit zpráva o nótě rakouského ministra zahraničí Andrássyho, která byla považována za kapitulaci Rakouska-Uherska. Události nabraly rychlý spád…

Zatímco lidé české a slovenské národnosti vítali rozpad staré monarchie s radostí i humorem (jak dokládá mj. i ve sbírkách uchovávané úmrtní oznámení Rakouska-Uherska), u obyvatel německé národnosti panovaly pocity spíše opačné. Snaha zůstat součástí Rakouska vyústila v oblasti severní Moravy a Slezska ve vyhlášení provincie Sudetenland se sídlem v Opavě. Její zhruba měsíc a půl trvající existenci ukončil zásah formující se československé armády. Šumpersko bylo vojskem obsazeno bez boje 15. prosince. Situace však byla neklidná i na jihu Slovenska, kam se vojáci později přemístili. Hranice nového státu ovšem bylo nutné zajistit nejen vojensky, ale i diplomaticky.

V době, kdy mladá republika slavila své třetí narozeniny, se opět obávala o svou existenci. V roce 1921 se totiž uskutečnily dva pokusy o návrat Karla I. Habsburského na uherský, resp. maďarský trůn. Maďarsko utrpělo při rozpadu monarchie citelné územní ztráty a jen těžko se s nastalým stavem smiřovalo. Při druhém Karlově pokusu v říjnu už byla u nás vyhlášena mobilizace, ukončena byla na příkaz prezidenta Masaryka 7. listopadu.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Plakát oznamující vznik samostatného československého státu.

Humorné úmrtní oznámení Rakouska-Uherska. Podobných tisků vzniklo v té době vícero, znak monarchie na nich býval zobrazován obráceně (vzhůru nohama).

Vojáci při obsazování Hanušovic 15. prosince 1918.

Odznak s podobiznou posledního vládce monarchie a posledního českého krále Karla I. z roku 1917.

Inv. č.: H 8827, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Autorský tisk Mirko Hanáka z roku 1963 zachycuje mladého srnce odpočívajícího v trávě. Byl vytvořen technikou barevné litografie, u které grafik postupně nanáší barvy na ploché vápencové tiskařské desky. Mirko Hanák se často a rád toulal v přírodě, vydržel dlouhé hodiny pozorovat zvěř, ptáky, ryby i hmyz. Díky výborné vizuální paměti až posléze v ateliéru tvořil své podmanivé portréty zvířat, obdařené citovým nábojem, ze kterých může divák lehce vyčíst psychické rozpoložení jedince: soustředění, strach či naopak (jako v tomto případě) pohodu a klid zobrazeného zvířete.

Mirko Hanák (26. 6. 1921 – 4. 11. 1971) patří k nejvýraznějším autorům české knižní ilustrace šedesátých let. Jeho doménou byly knihy s přírodní tematikou, pro které vytvářel živoucí portréty zvířat. K okolí Zábřehu a jesenické přírodě jej pojilo hluboké osobní pouto, budované od dětských let. Pro nesporné umělecké kvality jeho díla a autorův vztah k regionu Vlastivědné muzeum v Šumperku již od sedmdesátých let soustředěně shromažďuje sbírku jeho prací. Mezi vrcholná díla kolekce patří kompletní soubor tušových a akvarelových ilustrací k Stříbrnému lipanovi Jaromíra Tomečka. V letošním roce si připomínáme 100. výročí Hanákova narození a žel shodou okolností také půlstoletí, jež uplynulo od chvíle, kdy jej na vrcholu tvůrčích sil dostihla zákeřná nemoc, které jako padesátiletý podlehl.

Kristina Lipenská

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 2077, sbírka zábřežského muzea v Zábřehu, podsbírka historická.

Mezi poklady muzejních sbírek patří dozajista i práce malíře Stanislava Lolka (10. 11. 1873 v Paloníně – 9. 5. 1936 v Uherském Hradišti), jehož jméno je spojeno především s krajinářskou školou Julia Mařáka na Akademii výtvarných umění v Praze.

Stanislav Lolek se narodil 10. listopadu 1873 v Paloníně u Loštic. Od dětství měl velkou zálibu v kresbě a malbě, ale stejně silně miloval přírodu. Oba tyto zájmy dokázal idylicky propojit. V roce 1895 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se do roku 1901 školil u prof. Julia Mařáka a prof. Rudolfa von Ottenfelda. V letech 1902–1903 se věnoval studiu grafiky v Mnichově, nicméně jeho tvorbu významně ovlivnila cesta do Francie a Belgie v roce 1907 s Antonínem Slavíčkem a Janem Minaříkem, kde studoval díla francouzských impresionistů. Lolek cestoval rád a často. Před 1. světovou válkou pobýval nejen v jižních Čechách, na severní i jižní Moravě a v Praze, ale i v zahraničí. Velkou válku prožil v Šumperku a Novém Malíně jako člen pluku domobrany. Poté žil střídavě v Praze a Uherském Hradišti, kde se v roce 1929 stal ředitelem Slováckého muzea. Často však pobýval i na Slovensku, kde měl od roku 1920 pronajatý lesní revír v Nízkých Tatrách. Zemřel 9. května 1936 v Uherském Hradišti. Na základě svého studia a studijních cest se Stanislav Lolek stal jedním z předních představitelů českého impresionismu.   

Mezi nejvýznamnější Lolkovy práce, které jsou zastoupeny ve sbírkách Vlastivědného muzea v Šumperku, se řadí krajinomalba datovaná rokem 1919. Krajina s nízkým horizontem zachycuje kvetoucí louku, dozrávající obilí i střechy domů vyčnívající z okolní krajiny. Malba je signována a datována vpravo dole.

Lenka Müllerová

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 14496, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Socha kameníka vyměřujícího kámen patří k prvním sochám, které autor vytvořil při svém působení na olomoucké univerzitě. Konkrétně tato realizace je datována do rozmezí let 1963–1966. V té době byl ovlivněn architektem Josefem Vlčkem, se kterým se setkal v Emauzském klášteře a který ho inspiroval k přímému, bezprostřednímu tesání kamenné sochy.

Skulpturu z maletínského pískovce si můžete prohlédnout na výstavě BOHUMIL TEPLÝ / 1932–2020 do 22. května.

Lenka Müllerová

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 637, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická.

První česká bible tištěná v zahraničí. Podkladem pro tuto bohatě iluminovanou knihu jak po stránce textové, tak i typové byly Bible kutnohorská (1489) a Bible pražská (1488). Pravopisnou novinkou bylo, že se poprvé v českém biblickém tisku značila délka samohlásek, a to čárkou nebo zdvojením samohlásek. O vydání se zasloužili pražští kališníci Jan Hlavsa, Václav Sova a Burian Lazar, kteří objednali tisk u benátského knihtiskaře, katolíka Petra Liechtensteina.

Sbírkový předmět si můžete prohlédnout do 26. června 2022 na výstavě Poklady ze staré knihovny.

Pavlína Janíčková

historička, kurátorka sbírkových fondů VM v Šumperku 

A 86733, sbírka mohelnického muzea v Šumperku, podsbírka archeologická.

V roce 2015 objevil p. Vlastimil Flášar v lese na Úsovsku tzv. depot – tedy pravěký poklad bronzových šperků, záměrně ukrytý do země na sklonku doby bronzové (cca 10. století př. n. l.). Pod pěti tordovanými nákrčníky ležela obrovská honosná spona, jde o dvoudílnou tzv. štítovou sponu vzácného typu Křenůvky-Domaniža. Robustní široce oblý štítek přechází na koncích v tyčinku svinutou do spirálovitých růžic. Vnější strana štítku nese bohatou rytou a vybíjenou výzdobu, ústředním motivem jsou koncentrické kružnice s drobnou pukličkou ve středu.

Běžně užívané štítové spony tohoto období ovšem byly daleko menších rozměrů a sloužily ke spínání svrchních částí oděvu. Obrovské rozměry (délka cca 30 cm), honosná výzdoba a nízký počet exemplářů (z celé Moravy zatím známo okolo 10 ks) tak činí ze spon typu Křenůvky-Domaniža zcela výjimečný typ předmětu, o jehož ryze praktickém významu prostého účelového spínadla je právem pochybováno.

Unikátní bronzovou sponu a další zajímavé kovové archeologické nálezy si lze prohlédnout již jen do 19. června na výstavě Zachráněné poklady. Spona je k vidění též ve virtuální podobě na www.3dsbirky.cz.

Více informací naleznete v článku:

Halama, J.: Proč byl v zemi ukryt pravěký poklad bronzových šperků? Severní Morava 101, 2015, s. 53–58.

Celý tento bronzový depot je nyní k vidění na výstavě Zachráněné poklady (foto P. Kozáková).

Archeologická výstava detektorových nálezů Zachráněné poklady trvá v šumperském muzeu již jen do 19. června (foto P. Kozáková).

Claude François Xavier Millot, encyklopedie Universalhistorie alter, mittler und neuer Zeiten (Všeobecné dějiny starověku, středověku a novověku), 1794

Marcus Tullius Cicero, M. T. Ciceronis Quaestiones Tusculanae per D. Eras. Roterodamum acri iudicio restitutae… (Tuskulské hovory Marca Tullia Cicerona obnovené bystrým úsudkem Dr. Erasma Rotterdamského…), 1541

Inv. č. H 19123, sbírka šumperského muzea, podsbírka historická

Dřevěný vyřezávaný květ oválného tvaru, který zdobil vstupní dřevěnou branku do statku čp. 2 v Lesnici. Přední strana je reliéfně zpracovaná a zadní, plochá přiléhala na vrata. Kromě fotografií je květ jediným trojrozměrným předmětem, který zbyl z výstavného statku. Dům čp. 2 v Lesnici měl bohatou štukovou výzdobu z roku 1846. Jejím autorem byl zednický mistr Isidor Korger. Objekt kresebně zdokumentoval v červnu 1975 Jaroslav Vajdiš, ale na jeho kresbě hlavního průčelí na brance zakreslení květu chybí. Jeho fotografická dokumentace k domu jej však dokládá. Dům byl sice od roku 1958 kulturní památkou, postupně však chátral a nakonec byl v roce 1986 zbořen. Fotografie tohoto statku si můžete prohlédnout na výstavě Lidová architektura na Šumpersku ve Výstavní síni Muzea Šumperk. Výstava potrvá do 14. září 2022.

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Lesnice čp. 2, kresba podle zaměření Jaroslava Vajdiše v roce 1975. Zdroj: Lesnice 002-3, od autora Jaroslava Vajdiše, dostupné z: https://sovamm.cz/photo/#!Albums/album_4d56, licencované pod CC BY NC ND 4.0 mezinárodní, licenční podmínky jsou dostupné na https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/deed.cs.

Inv. č. H 22639, sbírka šumperského muzea, podsbírka historická

Model bývalé jirchárny (koželužny), která stávala v Šumperku u potoka za Sieglovým bělidlem (dnešní Uničovská ulice). Koncem 19. století zanikla a zřejmě z tohoto důvodu byl model zhotoven. Model dokumentuje typ domu charakteristického pro jesenickou oblast severní Moravy.

Model je součástí právě probíhající výstavy Lidová architektura na Šumpersku a můžete si jej prohlédnout i na webech www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz.

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Inv. č. H 7465, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická

Dřevěný lidový zámek – závora z 19. století. Na přední straně je krabička zdobena rytým geometrickým dekorem. Z krabičky bočními otvory vycházejí dva kolíky – závora a klíč, oba se zářezy. Krabička je upevněna na prkénku (odříznuta ze dveří), a proto není vidět dovnitř mechanismu. V drážkách uvnitř zámku jsou tři špalíčky se zářezy, zapadající do vrubů klíče. Je-li horní zástrčka (klíč) dole, špalíčky poklesnutím brání dolní zástrčce (závoře) ve vysunutí. Zvednutím klíče nahoru se nadzvednou špalíky uvnitř a umožní se povytažení závory a otevření dveří.

Zámek pochází z Moravičan, bohužel se nedochovala informace, z kterého konkrétního statku.

Ve sbírkách zábřežského muzea je uložen ještě jeden podobný zámek. Oba jsou prezentovány na výstavě Lidová architektura na Šumpersku, která je k vidění do 14. září 2022 ve Výstavní síni VM Šumperk.

Mária Kudelová

etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Fotografie kaple sv. Jana Křtitele ve Svobodíně, H 14158 a H 15754, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Roku 1786 vznikla na kopci nad Vernířovicemi v rámci parcelace panského dvora osada Svobodín, německy Freiheitsberg. Na konci 18. století zde žilo více než 80 obyvatel. V malé osadě fungoval kromě několika živností i výčep, hojně využívaný také nedělními výletníky. Roku 1809 byla vysvěcena kaple sv. Jana Křtitele. Drobná stavba byla zhotovena ze dřeva a postavena na kamenné podezdívce. Obyvatelé osady se hlásili k německé národnosti, po roce 1945 proto museli své domovy opustit. Nově příchozím osídlencům se však do odlehlé osady příliš nechtělo a ta zůstala prázdná. Nakonec veškerou zástavbu včetně kaple srovnala se zemí v 50. letech vojenská technika. V roce 2008 byly obnoveny základy kapličky a instalována informační tabule upomínající na existenci této osady. Jak kaple vypadala, si můžete prohlédnout na snímcích z muzejních sbírek.

A pokud chcete spatřit model této kaple vytvořený na 3D tiskárně a k tomu se dozvědět více o tématu mizení lidských sídel (nejen) po vysídlení německých obyvatel, tak určitě přijďte k nám do šumperského muzea na výstavu Zaniklá sídla Moravy a Slezska.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Pohled na kapli ve Svobodíně, 1. polovina 20. století

Závěr kaple ve Svobodíně, 1. polovina 20. století

Modely kaplí ve výstavě Zaniklá sídla Moravy a Slezska

Inv. č. H 6102, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická

Dřevěný lidový zámek – závora z 2. poloviny 19. století. Dřevěná krabička se dvěma zástrčkami, která má v rozích otvory po hřebících, kterými byl zámek přibit na dveřích. Dolní, širší zástrčka slouží k vlastnímu uzavření dveří. Horní zástrčka, užší, slouží k odemykání. Na dříku je horní zástrčka vrubovaná a vruby přesně zapadají do otvorů uvnitř krabičky. V drážkách uvnitř zámku jsou tři špalíčky s nepravidelnými otvory. Je-li horní zástrčka – klíč – v klidové poloze, špalíčky poklesnutím brání dolní zástrčce ve vysunutí. Otáčíme-li horní zástrčkou (klíčem), vruby dříku se zachytí za zúžené otvory ve špalíčcích, ty se nadzvednou z vrubů dolní zástrčky a umožní tak její povytažení a otevření dveří. 

Na čelní ploše krabičky jsou vyryty iniciály předchozího majitele „AP“ – Alois Polách z Jedlí čp. 25. Rozměry: krabička: 12 × 17 cm, hloubka: 6 cm.

Výška krabičky: 17 cm, šířka: 12 cm, hloubka: 6 cm, délka zástrček: 26 cm a 19 cm.

Mária Kudelová

etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Fotografie obce Karlovec (okr. Bruntál), H 15934, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Na pomezí Moravy a Slezska stávala obec Karlovec, německy Karlsberg. Byla založena na konci 16. století Karlem II. Minsterberským. Jádrem této obce byl renesanční zámek, později barokně přestavěný, kolem nějž postupně vznikla další zástavba. Do roku 1946 zde žilo německé obyvatelstvo, po jejich nuceném odchodu byla obec znovu dosídlena. V souvislosti s uvažovanou výstavbou přehrady v údolí řeky Moravice nebyl od 60. let 20. století umožněn stavební rozvoj. Demoliční práce proběhly na počátku 90. let a o několik let později území bývalé obce zatopila voda napouštěné nádrže. Na břehu Slezské Harty tak dnes už stojí jen kostel sv. Jana Nepomuckého, fara a hřbitov.

A jak se vlastně fotografie obce, která nebyla nikdy součástí šumperského regionu, dostaly do sbírek našeho muzea? Snímky zaniklé obce Karlovec tvoří součást souboru fotografií z pozůstalosti nadlesního Ing. Antonína Holfelda, který působil ve službách rodu Lichtenštejnů.

Karlovec však nebyla jediná obec zaniklá kvůli realizaci vodohospodářských projektů. Chcete-li se o tom dozvědět více a poznat také další příčiny zanikání obcí po roce 1945, pak určitě neváhejte navštívit výstavu Zaniklá sídla Moravy a Slezska v šumperském muzeu.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Celkový pohled na obec Karlovec, pořízený z letadla roku 1943.

Areál zámku v Karlovci, 1943.

Inv. č.: H 2840, sbírka zábřežského muzea v Zábřehu, podsbírka historická.

Tento grafický list vytvořil Václav Hollar díky zajímavé životní příležitosti, která se mu naskytla na konci 60. let 17. století. V roce 1669 získal anglický král Karel II. sňatkem s portugalskou princeznou Kateřinou z Braganzy v rámci štědrého věna pevnost Tanger v Maroku, od jejíž strategické polohy si dost sliboval. Místo bylo nutné detailně poznat a za tímto účelem byly na severní cíp Afriky posílány výpravy. Jedné z těchto cest, kterou řídil Henry Howard, vnuk známého mecenáše umění Thomase Howarda, se zúčastnil i Václav Hollar jako kreslíř Jeho Veličenstva a kreslil pohledy na anglickou pevnost a na gibraltarskou úžinu. V roce 1673 Hollar vydal impozantní sérii tisků Pohledy na Tanger včetně tisku zachycujícího jihovýchodní cíp Tangeru. Lepty z cyklu jsou dochovány ve sbírkách zábřežského muzea až na dvě výjimky všechny (P 1187–1192, P 1195–1198, P 1200–1201) a aktuálně si je můžete prohlédnout v zábřežském muzeu v Grafickém kabinetu Václava Hollara.

Lenka Müllerová

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku