Archivy: Poklady

Inv. č. H 36088, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Střelecký spolek v Šumperku patřil k nejstarším spolkům ve městě a mezi jeho členy bychom našli celou plejádu významných osobností, které prošly historií města. Střelecké soutěže patřily k velmi sledovaným akcím. Nejprestižnější byla bezesporu soutěž o krále střelců (Königschiessen), ale během roku se střeleckých soutěží uspořádalo vícero. V roce 1927 připravili šumperští střelci soutěž k poctě svého dlouholetého člena Gebharda Biehala. V uvedeném roce to bylo již 25 let, co se stal členem spolku. Několik dní trvající soutěž byla zakončena slavností, během níž byla oslavenci předána mimo jiné výroční medaile, zhotovená šumperským rytcem Franzem Kroulem. Uprostřed je nápis 25 – Jähr. Jubiläum, lemovaný dubovými lístky, a pod ním letopočet 1927, který uprostřed rozděluje střelecký terč. V opise text: Gebhard Biehal – M. Schőnberg – Schützenmeister. Medaile je převýšená znakem města a je k ní připojena i modro-žlutá stuha s ráhny zdobenými dubovými lístky. A nyní pár zajímavostí ze života střelce.

Narodil se 5. října 1879 v obci Kamenec (dnes součást Holasovic) v okrese Opava. Profesní uplatnění našel v oblasti textilního průmyslu. V roce 1903 se oženil s Antonií Habigerovou ze Šumperka. Manželům se postupně narodilo osm dětí, dospělosti se však dožily jen tři. Syn Gebhard se stal také členem střeleckého spolku a v soutěžích se obdobně jako jeho otec umísťoval na předních místech. Rodina bydlela v Anzengrubergasse, dnešní Balbínově ulici. Gebhard Biehal st. se také vášnivě věnoval lovectví a tato záliba se mu stala osudnou. Jednoho listopadového dne roku 1944 se nevrátil z lovu v revíru u Rapotína. Bylo po něm vyhlášeno pátrání, nakonec byl v terénu nalezen bez známek života. Ukázalo se, že jej neznámý pachatel zastřelil a poté okradl o pušku, dalekohled, batoh, hodinky se zlatým řetízkem a také doklady.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Snímek medaile věnované Gebhardu Biehalovi. Foto VMŠ.

Inv. č. H 29151, sbírka šumperského muzea, podsbírka historická.

Ve sbírkách našeho muzea je uloženo několik hraček, které vznikly v našem regionu. Uchováváme i ty, které byly vyrobeny jinde, ale sloužily svým dětským majitelům ze Šumperska.

Vzácná celuloidová panenka Ema je značena na zátylku značkou Arko. Vyráběna byla v československé firmě Arco v Černošíně u Stříbra, kterou založil pražský právník JUDr. Vojtěch Háza pravděpodobně v roce 1946. Po nástupu komunistů k moci a znárodnění podniku emigroval Háza v roce 1949 do Švýcarska. Panenky Ema se tedy v továrně Arco vyráběly jen velmi krátce, a to v letech 1946 až 1948. Ema byla celuloidová kloubová panenka 36 cm vysoká, s různou barvou vlasů. Prodávala se jako naháček a její majitelka si ji mohla obléct podle svých představ. Stejné panenky z formy Arco pak od roku 1952 ještě šest let vyráběl národní podnik Technoplast.

Mária Kudelová

etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Celuloidové panenky různých výrobců na výstavě Hračky se sbírky Kamily Kubáškové v muzeu v Zábřehu.

Inv. č.: G 5017, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka geologie.

Nicollela je rod patřící do nadčeledi Orthacea, je to zástupce bohaté fauny ramenonožců středního a svrchního ordoviku. Ramenonožci jsou starodávnou živočišnou skupinou, která přežívá od prvohor až dodnes. Stavbou těla se podobají dnešním mlžům, například ústřici, ale nejsou s nimi příbuzní a navíc napevno přirůstají k podkladu. Poprvé rod Nicollela popsal Reed v roce 1917. Jejich tělní schránky jsou polokruhovité nebo polooválné, silně žebrované. Žebra na jejich schránkách jsou kýlovitá s vráskami a lamelami. Rod Nicollela se vyskytoval na území Severní Ameriky a Evropy. V celé nadčeledi Orthacea, popsané Walcottem a Schuchertem v roce 1908 a existující od kambria do devonu, je známo 17 příbuzných čeledí (Špinar a kol., 1965). Vyfotografovaný kus patří do velmi bohaté sbírky zkamenělin ramenonožců ze souvku Rollsteinkalku původem z baltského ordoviku. Lokalita, z níž nález pochází, je štěrkopískovna u Bohušova na Osoblažsku. Pod stejným inventárním číslem je zapsáno ještě dalších 18 kusů stejného rodu. Předmět byl určen dr. Iljou Pekem a v roce 1994 zařazen do sbírek Vlastivědného muzea.

Zdroj:

Špinar Z. a kol.: Systematická paleontologie bezobratlých. Academia, Praha: 1965, p. 1049.

Milan Dvořák

kurátor podsbírek geologie a zoologie VM v Šumperku

Inv. č.: H 15357, H 22700, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

V muzejních sbírkách se dochovaly dva turistické rozcestníky, zhotovené a osazené šumperským odborem Klubu československých turistů ve 30. letech 20. století. Ačkoli klub vznikl už v roce 1888, česká turistika se v oblasti Jeseníků mohla více rozvíjet až po roce 1918. Zmíněný odbor byl založen v roce 1921 a v Šumperku bylo také sídlo Jesenické župy KČST. Trasy byly označovány dodnes užívanými pásovými značkami. Oba rozcestníky jsou zhotoveny ze dřeva, jejich povrch je natřen bílou barvou a hrany černou. Vrcholek jednoho z rozcestníků kryje plechová stříška. První z nich se nacházel na žlutě značené trase pravděpodobně ve Štědrákově Lhotě (nebo v blízkém okolí). Turisté se mohli po této značce dostat až do města Šumperka, přičemž během cesty určitě využili možnosti navštívit nově postavenou Štefánikovu rozhlednu na vrcholu Senové (dnes Háj, meziválečný název vycházel z německého označení Heukoppe, Heu – něm. seno). Na opačnou stranu by po této trase došli až pod vrchol Jeřábu. Druhý rozcestník se nacházel na rozcestí pod vrcholem Bílý kámen, při srovnání se současným stavem možno usuzovat na rozcestí u Sv. Josefa.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Dřevěný turistický rozcestník KČST z roku 1935.

Dřevěný turistický rozcestník KČST z roku 1933.

Štefánikova rozhledna na vrcholu Senové (Háj), 30. léta 20. století.

Inv. č.: H 19993, H 14461, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Jedním z cílů v roce 1881 založeného Moravskoslezského sudetského horského spolku (Mährisch-schlesische Sudetengebirgsverein, zkratka MSSGV) bylo vyznačení turistických tras v oblasti Jeseníků. Značení se provádělo pomocí routových značek, které byly rozděleny na dvě barevně odlišená trojúhelníková pole. Značky se zhotovovaly z plechu, později byla k jejich výrobě užívána i umělá hmota. Do roku 1918 se turisté v Jeseníkách orientovali jen podle těchto značek, poté se začalo objevovat i české pásové značení. V meziválečné době se tak turisté setkávali v této oblasti s obojím systémem značení tras. A to až do roku 1945, kdy se přešlo výhradně na systém pásového značení. V muzejních sbírkách se nám dochovala alespoň skromná ukázka původního německého značení.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Umělohmotná routová značka, 40. léta 20. století.

Plechová, rzí značně poškozená routová značka se stopami původních barev, 1. polovina 20. století.

Pomocí routových značek se zakreslovaly turistické trasy do map, zde výřez z mapy tvořící součást průvodce od Julia Mückeho (2. vydání z roku 1913).

Detail pohlednice zachycující rozcestí v Koutech nad Desnou u hlavní silnice vedoucí na Červenohorské sedlo, vlevo turistický rozcestník, vpravo čarodějnická boží muka, 20.–30. léta 20. století.

Turisté u pramene řeky Moravy, na obezdívce jsou vidět routové značky, v pozadí rozhledna na Králickém Sněžníku, 30. léta 20. století.

Inv. č.: H 580, H 29663, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

První červencový týden roku 1932 se město Šumperk stalo dějištěm velkého sportovního svátku. Na sportovištích nacházejících se na území města se uskutečnila řada utkání mezi šumperskými sportovci a hostujícími družstvy v různých disciplínách. Hned první den, což bylo 3. července, se konalo na stadionu u rybníka Benátky (tehdy pod německým názvem Schenkhofteich) fotbalové utkání mezi mužstvy Šumperka a Nisy. Domácí zvítězili 3:1. V odpoledních hodinách spatřili diváci poprvé na šumperském hřišti utkání v kolové, které předvedli sportovci z Opavy. Zahájen byl také tenisový turnaj, který pokračoval i v dalších dnech. Program slavností nezůstal omezen jen na město Šumperk. Byly pořádány rovněž autobusové zájezdy na Červenohorské sedlo, z Vysoké hole startovali letci se svými kluzáky. Závěrečný den, tedy 10. červenec, patřil motoristům a plavcům. Moravskoslezský automobilový klub uspořádal závody v areálu sportoviště šumperského Turnvereinu v dn. Nemocniční ulici. Startovalo se v kategoriích motorky, sajdkáry, cestovní vozy a sportovní vozy. Takřka v každé disciplíně bylo evidováno téměř sto strojů. Městem se ozývalo burácení motorů takových značek jako např. americké Harley-Davidson nebo dnes již neexistující britské značky BSA, dále německé BMW, francouzské Bugatti a italské značky Fiat, z českých se objevily Škoda, Tatra, Wikov (prostějovská továrna Wichterle-Kovářík) aj. Odpoledne se konaly plavecké závody v různých disciplínách i délkách tratí, soutěžilo se také ve skocích do vody. Na závěr plavecké soutěže byl uspořádán turnaj ve vodním pólu. Své síly mezi sebou měřili šumperští a opavští příznivci vodních sportů. A na úplný závěr slavnostního týdne byla večer u Benátek uspořádána velkolepá slavnost.

Ve sbírkách se dochovaly dva doklady této sportovní události. Jedním z nich je medaile o průměru 6,8 cm, zhotovená z pobronzovaného železa. Na aversu je postava muže sportovce držícího prapor, nad vlajícím praporem je německy název akce, nalevo znak města, napravo termín konání akce. Název města Šumperka je uveden při dolním okraji. Na revers byly dodatečně vyryty údaje o umístění sportovce. Druhým dokladem je plaketa udělovaná těm nejlepším sportovcům. Tvoří ji stejný motiv jako na aversu medaile. Plaketa je vsazena do mramorového podstavce ve tvaru štítu, který je usazen na soklu ze stejného materiálu. Na plaketě je také pod nohama sportovce viditelná signatura autora návrhu, jímž byl rakouský malíř, architekt, grafik a sochař Otto Ernegg (1907–1979).

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Avers a revers medaile udělené v průběhu konání sportovního týdne v Šumperku v červenci roku 1932.

Plaketa udělovaná nejlepším sportovcům – účastníkům sportovního týdne v Šumperku v červenci 1932.

Fotografie motocyklového závodníka na startu, i takto nějak to mohlo vypadat během motoristického závodu v neděli 10. července roku 1932 v Šumperku.

Inv. č.: H 5504, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická.

Stojánek z bílého kovu se vyznačuje splývavými křivkami charakteristickými pro secesní tvarosloví. Vyroben byl v devadesátých letech 19. století. Skládá se z obdélného popelníku na odkládání vyhořelých sirek ve spodní části a přihrádky k uložení zásoby zápalek v části horní. Zásobník je po stranách reliéfně zdoben stylizovaným portrétem dámy s čelenkou s olivovými lístky ve vlasech.

Sbírkový předmět si můžete prohlédnout na výstavě Šumperk ve víru secese v Muzeu Šumperk. 

Kristina Lipenská

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku 

Inv. č.: H 19427, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Model bronzové plastiky vytvořil sochař, malíř a medailér Jan Raszka (1871–1945) v roce 1905, deset let po vydání Sienkiewiczova románu Quo vadis, odehrávajícího se v době požáru Říma, kdy císař Nero pronásledoval křesťany a vinil je ze zkázy města. Umělec zachytil dramatickou scénu z knihy, ve které otrok Ursus v aréně zachraňuje svou paní Lygii, odsouzenou k smrti a neoděnou přivázanou za rohy býka. Ursus rozzuřené zvíře holýma rukama zabije, díky statečnému činu se stane miláčkem přihlížejících davů, a císař je tak přinucen udělit odsouzeným milost. Dílo je signováno a datováno na podstavci vpravo dole.

Sbírkový předmět si můžete prohlédnout na výstavě Šumperk ve víru secese a na webu 3dsbirky.cz a esbirky.cz.

Kristina Lipenská

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 8063, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Při prohlídce stálé expozice šumperského muzea můžete spatřit kupř. Paulinenhof (Pavlínin dvůr) tak, jak jej zachytil Josef Eberhardt Karger (1901–1961) v roce 1938.

Autor této olejomalby na překližce se narodil 21. září 1901 v Alojzově u Rudy nad Moravou. Byl synem majitele papírny v Alojzově a studoval nejprve na šumperském německém gymnáziu u Friedricha Engela, poté na Akademii výtvarného umění ve Vídni (1922–1925) a v Praze (1925–1926). Po studiích odjel do Itálie, kde pobýval do roku 1928. Později působil v Krnově jako pedagog. Po válce byl odsunut do Wolfenu (NDR), kde byl zaměstnán jako textilní návrhář. Roku 1956 odešel do SRN, kde pracoval jako malíř a grafik na volné noze. Tematikou svých děl se často vracel do rodného kraje. Zemřel 7. listopadu 1961 ve Freiburgu im Bresgau.

Lenka Müllerová

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

H 14221, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 14222, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 12821, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 19951, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Dne 28. října si připomínáme jeden z nejvýznamnějších okamžiků v našich dějinách, a to vyhlášení samostatného československého státu. Toho dne roku 1918 se čelní představitelé českých politických stran chystali převzít Válečný obilní ústav v Praze. V té chvíli se městem začala rychlostí blesku šířit zpráva o nótě rakouského ministra zahraničí Andrássyho, která byla považována za kapitulaci Rakouska-Uherska. Události nabraly rychlý spád…

Zatímco lidé české a slovenské národnosti vítali rozpad staré monarchie s radostí i humorem (jak dokládá mj. i ve sbírkách uchovávané úmrtní oznámení Rakouska-Uherska), u obyvatel německé národnosti panovaly pocity spíše opačné. Snaha zůstat součástí Rakouska vyústila v oblasti severní Moravy a Slezska ve vyhlášení provincie Sudetenland se sídlem v Opavě. Její zhruba měsíc a půl trvající existenci ukončil zásah formující se československé armády. Šumpersko bylo vojskem obsazeno bez boje 15. prosince. Situace však byla neklidná i na jihu Slovenska, kam se vojáci později přemístili. Hranice nového státu ovšem bylo nutné zajistit nejen vojensky, ale i diplomaticky.

V době, kdy mladá republika slavila své třetí narozeniny, se opět obávala o svou existenci. V roce 1921 se totiž uskutečnily dva pokusy o návrat Karla I. Habsburského na uherský, resp. maďarský trůn. Maďarsko utrpělo při rozpadu monarchie citelné územní ztráty a jen těžko se s nastalým stavem smiřovalo. Při druhém Karlově pokusu v říjnu už byla u nás vyhlášena mobilizace, ukončena byla na příkaz prezidenta Masaryka 7. listopadu.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Plakát oznamující vznik samostatného československého státu.

Humorné úmrtní oznámení Rakouska-Uherska. Podobných tisků vzniklo v té době vícero, znak monarchie na nich býval zobrazován obráceně (vzhůru nohama).

Vojáci při obsazování Hanušovic 15. prosince 1918.

Odznak s podobiznou posledního vládce monarchie a posledního českého krále Karla I. z roku 1917.

Inv. č.: H 8827, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Autorský tisk Mirko Hanáka z roku 1963 zachycuje mladého srnce odpočívajícího v trávě. Byl vytvořen technikou barevné litografie, u které grafik postupně nanáší barvy na ploché vápencové tiskařské desky. Mirko Hanák se často a rád toulal v přírodě, vydržel dlouhé hodiny pozorovat zvěř, ptáky, ryby i hmyz. Díky výborné vizuální paměti až posléze v ateliéru tvořil své podmanivé portréty zvířat, obdařené citovým nábojem, ze kterých může divák lehce vyčíst psychické rozpoložení jedince: soustředění, strach či naopak (jako v tomto případě) pohodu a klid zobrazeného zvířete.

Mirko Hanák (26. 6. 1921 – 4. 11. 1971) patří k nejvýraznějším autorům české knižní ilustrace šedesátých let. Jeho doménou byly knihy s přírodní tematikou, pro které vytvářel živoucí portréty zvířat. K okolí Zábřehu a jesenické přírodě jej pojilo hluboké osobní pouto, budované od dětských let. Pro nesporné umělecké kvality jeho díla a autorův vztah k regionu Vlastivědné muzeum v Šumperku již od sedmdesátých let soustředěně shromažďuje sbírku jeho prací. Mezi vrcholná díla kolekce patří kompletní soubor tušových a akvarelových ilustrací k Stříbrnému lipanovi Jaromíra Tomečka. V letošním roce si připomínáme 100. výročí Hanákova narození a žel shodou okolností také půlstoletí, jež uplynulo od chvíle, kdy jej na vrcholu tvůrčích sil dostihla zákeřná nemoc, které jako padesátiletý podlehl.

Kristina Lipenská

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 2077, sbírka zábřežského muzea v Zábřehu, podsbírka historická.

Mezi poklady muzejních sbírek patří dozajista i práce malíře Stanislava Lolka (10. 11. 1873 v Paloníně – 9. 5. 1936 v Uherském Hradišti), jehož jméno je spojeno především s krajinářskou školou Julia Mařáka na Akademii výtvarných umění v Praze.

Stanislav Lolek se narodil 10. listopadu 1873 v Paloníně u Loštic. Od dětství měl velkou zálibu v kresbě a malbě, ale stejně silně miloval přírodu. Oba tyto zájmy dokázal idylicky propojit. V roce 1895 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se do roku 1901 školil u prof. Julia Mařáka a prof. Rudolfa von Ottenfelda. V letech 1902–1903 se věnoval studiu grafiky v Mnichově, nicméně jeho tvorbu významně ovlivnila cesta do Francie a Belgie v roce 1907 s Antonínem Slavíčkem a Janem Minaříkem, kde studoval díla francouzských impresionistů. Lolek cestoval rád a často. Před 1. světovou válkou pobýval nejen v jižních Čechách, na severní i jižní Moravě a v Praze, ale i v zahraničí. Velkou válku prožil v Šumperku a Novém Malíně jako člen pluku domobrany. Poté žil střídavě v Praze a Uherském Hradišti, kde se v roce 1929 stal ředitelem Slováckého muzea. Často však pobýval i na Slovensku, kde měl od roku 1920 pronajatý lesní revír v Nízkých Tatrách. Zemřel 9. května 1936 v Uherském Hradišti. Na základě svého studia a studijních cest se Stanislav Lolek stal jedním z předních představitelů českého impresionismu.   

Mezi nejvýznamnější Lolkovy práce, které jsou zastoupeny ve sbírkách Vlastivědného muzea v Šumperku, se řadí krajinomalba datovaná rokem 1919. Krajina s nízkým horizontem zachycuje kvetoucí louku, dozrávající obilí i střechy domů vyčnívající z okolní krajiny. Malba je signována a datována vpravo dole.

Lenka Müllerová

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 14496, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Socha kameníka vyměřujícího kámen patří k prvním sochám, které autor vytvořil při svém působení na olomoucké univerzitě. Konkrétně tato realizace je datována do rozmezí let 1963–1966. V té době byl ovlivněn architektem Josefem Vlčkem, se kterým se setkal v Emauzském klášteře a který ho inspiroval k přímému, bezprostřednímu tesání kamenné sochy.

Skulpturu z maletínského pískovce si můžete prohlédnout na výstavě BOHUMIL TEPLÝ / 1932–2020 do 22. května.

Lenka Müllerová

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 637, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická.

První česká bible tištěná v zahraničí. Podkladem pro tuto bohatě iluminovanou knihu jak po stránce textové, tak i typové byly Bible kutnohorská (1489) a Bible pražská (1488). Pravopisnou novinkou bylo, že se poprvé v českém biblickém tisku značila délka samohlásek, a to čárkou nebo zdvojením samohlásek. O vydání se zasloužili pražští kališníci Jan Hlavsa, Václav Sova a Burian Lazar, kteří objednali tisk u benátského knihtiskaře, katolíka Petra Liechtensteina.

Sbírkový předmět si můžete prohlédnout do 26. června 2022 na výstavě Poklady ze staré knihovny.

Pavlína Janíčková

historička, kurátorka sbírkových fondů VM v Šumperku 

A 86733, sbírka mohelnického muzea v Šumperku, podsbírka archeologická.

V roce 2015 objevil p. Vlastimil Flášar v lese na Úsovsku tzv. depot – tedy pravěký poklad bronzových šperků, záměrně ukrytý do země na sklonku doby bronzové (cca 10. století př. n. l.). Pod pěti tordovanými nákrčníky ležela obrovská honosná spona, jde o dvoudílnou tzv. štítovou sponu vzácného typu Křenůvky-Domaniža. Robustní široce oblý štítek přechází na koncích v tyčinku svinutou do spirálovitých růžic. Vnější strana štítku nese bohatou rytou a vybíjenou výzdobu, ústředním motivem jsou koncentrické kružnice s drobnou pukličkou ve středu.

Běžně užívané štítové spony tohoto období ovšem byly daleko menších rozměrů a sloužily ke spínání svrchních částí oděvu. Obrovské rozměry (délka cca 30 cm), honosná výzdoba a nízký počet exemplářů (z celé Moravy zatím známo okolo 10 ks) tak činí ze spon typu Křenůvky-Domaniža zcela výjimečný typ předmětu, o jehož ryze praktickém významu prostého účelového spínadla je právem pochybováno.

Unikátní bronzovou sponu a další zajímavé kovové archeologické nálezy si lze prohlédnout již jen do 19. června na výstavě Zachráněné poklady. Spona je k vidění též ve virtuální podobě na www.3dsbirky.cz.

Více informací naleznete v článku:

Halama, J.: Proč byl v zemi ukryt pravěký poklad bronzových šperků? Severní Morava 101, 2015, s. 53–58.

Celý tento bronzový depot je nyní k vidění na výstavě Zachráněné poklady (foto P. Kozáková).

Archeologická výstava detektorových nálezů Zachráněné poklady trvá v šumperském muzeu již jen do 19. června (foto P. Kozáková).

Claude François Xavier Millot, encyklopedie Universalhistorie alter, mittler und neuer Zeiten (Všeobecné dějiny starověku, středověku a novověku), 1794

Marcus Tullius Cicero, M. T. Ciceronis Quaestiones Tusculanae per D. Eras. Roterodamum acri iudicio restitutae… (Tuskulské hovory Marca Tullia Cicerona obnovené bystrým úsudkem Dr. Erasma Rotterdamského…), 1541

Inv. č. H 19123, sbírka šumperského muzea, podsbírka historická

Dřevěný vyřezávaný květ oválného tvaru, který zdobil vstupní dřevěnou branku do statku čp. 2 v Lesnici. Přední strana je reliéfně zpracovaná a zadní, plochá přiléhala na vrata. Kromě fotografií je květ jediným trojrozměrným předmětem, který zbyl z výstavného statku. Dům čp. 2 v Lesnici měl bohatou štukovou výzdobu z roku 1846. Jejím autorem byl zednický mistr Isidor Korger. Objekt kresebně zdokumentoval v červnu 1975 Jaroslav Vajdiš, ale na jeho kresbě hlavního průčelí na brance zakreslení květu chybí. Jeho fotografická dokumentace k domu jej však dokládá. Dům byl sice od roku 1958 kulturní památkou, postupně však chátral a nakonec byl v roce 1986 zbořen. Fotografie tohoto statku si můžete prohlédnout na výstavě Lidová architektura na Šumpersku ve Výstavní síni Muzea Šumperk. Výstava potrvá do 14. září 2022.

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Lesnice čp. 2, kresba podle zaměření Jaroslava Vajdiše v roce 1975. Zdroj: Lesnice 002-3, od autora Jaroslava Vajdiše, dostupné z: https://sovamm.cz/photo/#!Albums/album_4d56, licencované pod CC BY NC ND 4.0 mezinárodní, licenční podmínky jsou dostupné na https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/deed.cs.

Inv. č. H 22639, sbírka šumperského muzea, podsbírka historická

Model bývalé jirchárny (koželužny), která stávala v Šumperku u potoka za Sieglovým bělidlem (dnešní Uničovská ulice). Koncem 19. století zanikla a zřejmě z tohoto důvodu byl model zhotoven. Model dokumentuje typ domu charakteristického pro jesenickou oblast severní Moravy.

Model je součástí právě probíhající výstavy Lidová architektura na Šumpersku a můžete si jej prohlédnout i na webech www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz.

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku