Archivy: Poklady

Kupecký krámek

Inv. č. AK 1553, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích, podsbírka výtvarná.

Vánoce trávila rodina Adolfa Kašpara nejčastěji v Praze, ale někdy také ve svém domě v Lošticích. Nejdříve zdobíval stromeček Adolf Kašpar sám, teprve později mu pomáhala i dcerka Jitka. A jak vypadal nazdobený stromeček u Kašparů? Špičku stromku korunoval vyřezávaný andílek, cukroví se vázalo jen na červené nitky a i svíčky musely být červené. Malíř měl rád pěkně barevně sladěný stromeček, a tak si na jeho přípravě dával záležet, a teprve když byl spokojený se svátečně nastrojeným a rozzářeným stromečkem, zavolal ostatní, aby se mohli také podívat. Také vánoční dárky pro své blízké nejraději vyráběl Adolf Kašpar sám. Jeden z nich můžete vidět v Památníku toho malíře v Lošticích. Je to opravdový kupecký krámek, který zhotovil Kašpar pro svoji dcerku Jitku. Krámek byl plný zboží pečlivě rozděleného do zásuvek, na pultě byly váhy a závaží, vedle nich kupa papírových sáčků se jménem firmy Jitka Kašparová. Při jeho výrobě si jistě vzpomněl na svoje dětská léta, která trávil v kupeckém krámě svých rodičů v Bludově.

Kupecký krámek si můžete v detailu prohlédnout také na webu: www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz.

Pavlína Janíčková

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Vánoce v Praze na Malé Straně, kde bydlel A. Kašpar po dobu studií, v popředí Adolf Kašpar a Jitka Řepková (budoucí choť A. K.). VM v Šumperku, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích (AK 1631). Foto VMŠ.

Kupecký krámek, vánoční dárek pro dcerku Jitku Kašparovou, vyrobený Adolfem Kašparem. VM v Šumperku, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích (AK 1553). Foto VMŠ, P. Rozsíval.

Vánoce u Kašparů v Lošticích, v pozadí za stromečkem je vidět kupecký krámek, vpravo stojí malá dcerka Jitka, nedatováno, pravděpodobně 1914–1915. VM v Šumperku, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích (AK 627). Foto VMŠ.

Malá Jitka Kašparová před kupeckým krámkem, nedatováno, pravděpodobně 1914–1915. VM v Šumperku, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích (AK 531). Foto VMŠ.

Dcera Jitka Kašparová u vánočního stromu v obývacím pokoji loštického domu, nedatováno. VM v Šumperku, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích (AK 643). Foto VMŠ.

Vánoce v roce 1925 v loštickém domě, dcera Jitka u stromečku. VM v Šumperku, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích (AK 617). Foto VMŠ.

Inv. č. H 21114, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Motiv Panny Marie rozevírající svůj ochranný plášť, pod nímž hledají útočiště věřící, vychází z tradic Germánů a Keltů. Podle nich byly děti legitimovány, pokud je otec přijal pod svůj ochranný plášť. Téma bylo přeneseno a rozšířeno legendami na Pannu Marii ve 13. století. Na olejomalbě ochraňuje světice město Šumperk, jehož veduta vyobrazuje městskou zástavbu na konci 18. století, chráněnou městskými hradbami, i prostor dnešní Havlíčkovy ulice. Zachycena je tu také jedna z bašt na místě tzv. Seidlových schodů a zasypaný vodní příkop.

Z popisku muzejního německého spolku víme, že byl obraz v roce 1795 namalován pro kostel sv. Jana Křtitele v Šumperku. Umístěn zde byl až do roku 1890. Kvůli špatnému stavu malby se jej farnost rozhodla na konci 19. století odstranit a objednat u Karla Brachtla ml. (1860–1945) kopii, kterou v kostele můžete vidět dodnes. Keilova malba byla zapsána do muzejních sbírek, v roce 2005 byla restaurována akad. mal. Miroslavou Trizuljakovou.

Až se současná situace uklidní, můžete si malbu prohlédnout ve stálé expozici šumperského muzea.

Lenka Müllerová

historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Josef Keil, P. Marie Ochránkyně, olej na plátně, 1795. Foto VMŠ, P. Horák.

Inv. č. H 30033, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Obec Branná je pro návštěvníky lákavá nejen svými pamětihodnostmi, ale také okolní krajinou. V meziválečném období si mohli turisté jako vzpomínku na návštěvu místa koupit i malý keramický hrneček s vyobrazením města (kterým tehdy Branná byla). Jeho povrch má bílou barvu, na okrajích a nad patkou je plasticky dekorován. Plasticky provedené je i ucho hrnečku. Téměř celou vnější plochu zdobí kolorovaný tisk s vedutou městečka, na okraji s nápisem v německém jazyce „Gruss aus Goldenstein“ (česky Pozdrav z Kolštejna, sluší se dodat, že název Branná se začal užívat až po 2. světové válce). Na vyobrazení, které je poněkud zjednodušené, můžeme vidět všechny dominanty města – zámek, budovu fojtství, kostel Archanděla Michaela s přilehlou budovou fary a nad obytnými domy se vypíná i věž radnice.

Hrneček si lze prohlédnout na webu: www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Foto:

Pro srovnání jedna dobová pohlednice nabízející celkový pohled na Brannou v době 20.–30. let 20. století. Foto VMŠ.

Inv. č. H 30207, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Jednu z nejznámějších šumperských vedut vytvořil v roce 1821 Anton Gersch (1781–1823). Veduta byla velmi rozšířená díky tomu, že byla vydána jako grafický list s formulářem a využívána pro šumperské vyučence jako tovaryšský list hluboko do 19. století. Původní Gerschovu kresbu zpracoval jako rytinu s leptem rytec Jan Kleiner z Mariánské hory u Králík.

Pod panoramatem města s kostelem sv. Jana Křtitele, zámkem a klášterem je vlevo v popředí, v prostoru dnešní ulice Slovanské, městský hospodářský dvůr a vpravo hospodářské budovy Terschova, později Pavlínina dvora. Zajímavé je rovněž znázornění budovy zámku, která opěrnými pilíři a arkýřem nezapře středověký původ. U Staré brány zaujme drobná zástavba a fakt, že brána ještě nemá empirovou báň, kterou zobrazil na své vedutě z roku 1843 J. E. Kastner.

Milena Filipová a Lenka Müllerová

historičky umění, kurátorky podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Jan Kleiner podle Antona Gersche, Veduta Šumperka od jihovýchodu, rytina s leptem, 1821. Foto VMŠ.

Československá revoluční medaile, H 28 597, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Československá medaile Vítězství, H 28 601, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Dekret o udělení Československé medaile Vítězství, H 28 628, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Vlastivědné muzeum v Šumperku uchovává ve svých sbírkách mimo jiné i pozůstalost plk. Josefa Knechta-Blažíka (1895–1956). Jako příslušník československých jednotek na Rusi se účastnil bitvy u Bachmače a jeho vojenská kariéra pokračovala i v meziválečném období. Ve 30. letech byl převelen ke službě u šumperské posádky. Zde od roku 1936 velel praporu Stráže obrany státu, zajišťujícímu bezpečnost státních hranic. Po vzniku protektorátu odešel do výslužby. V roce 1945 se do armády opět vrátil a až do svého penzionování v roce 1951 sloužil u šumperské posádky. Za účast v bojích 1. světové války v řadách legií byl mnohokrát vyznamenán. Ze souboru vyznamenání jsou v naší stálé expozici vystaveny dvě medaile.

Československá revoluční medaile je zhotovená z bronzu a má tvar rovnoramenného řeckého kříže, jehož ramena spojuje páska. Na aversu je znázorněn jezdec s praporcem na okřídleném koni. Po obvodu v opise heslo Vzhůru na stráž, svobodný národe. V dolní části se nachází stylizovaná signatura AB. Na reversu je uprostřed ztvárněna postava ženy s rozepjatými křídly, která drží v rukou štítek s nápisem Za svobodu. V horní části po obvodu se nachází vročení 1914–1918. Medaile byla zhotovena dle návrhu francouzského sochaře Antoina Bourdella (1861–1929). Na základě dekretu prezidenta republiky byla od konce roku 1918 udělována příslušníkům domácího i zahraničního odboje za zásluhy o vznik samostatného československého státu.

Československá medaile Vítězství je vlastně národní variantou Mezispojenecké vítězné medaile, udílené od roku 1919 vojákům i civilistům za služby během bojových operací za 1. světové války na straně Dohody. Medaile je opět z bronzu, na aversu je ztvárněna žena s křídly jako symbol vítězství. Na reversu se nachází malý státní znak a okolo něj desítka lipových lístků. Po obvodu opis: Světová válka za civilisaci. Pod státním znakem je ještě páska s letopočty 1914–1918. Českou variantu této medaile navrhl sochař Otakar Španiel (1881–1955). Medaile byla J. Knechtovi udělena v roce 1922, což dokládá i dochovaný, ale bohužel poškozený dekret, signovaný prezidentem Tomášem G. Masarykem a ministrem národní obrany Františkem Udržalem.

Československou revoluční medaili si můžete kromě expozice prohlédnout navíc i na www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Snímky Československé revoluční medaile.

Snímky Československé medaile Vítězství.

Dekret o udělení medaile Vítězství Josefu Knechtovi z roku 1922.

Inv. č. H 5073, sbírka mohelnického muzea, podsbírka historická.

Město Mohelnice se může pyšnit řadou významných rodáků, kteří vynikli v různých oborech. Jednou z nemnoha dochovaných památek ve sbírkách mohelnického muzea, které se vztahují k významným rodákům města Mohelnice, je mramorová pamětní deska z rodného domu Johanna Geyera, ekonoma, pedagoga, odborného publicisty, mimořádné, žel málo známé osobnosti. Johann Geyer se narodil 7. května 1794 v Mohelnici. Absolvoval humanitní studia v Kroměříži, poté se vyučil obchodníkem. Odborné znalosti v oboru obchodu si prohloubil v letech 1819–1820 jako posluchač c. k. polytechnického institutu ve Vídni (dnes Technická univerzita Vídeň). Následně působil v bankovní a velkoobchodní sféře ve Vídni. Od roku 1834 začal pořádat (jako soukromý učitel) kurzy v oboru obchodu pro skupiny posluchačů i jednotlivce. V roce 1840 otevřel ve Vídni veřejnou nedělní školu merkantilních oborů, první obchodní vyučovací ústav v habsburské monarchii. Byl autorem řady odborných příruček z oboru obchodu a účetnictví. Zemřel 11. prosince 1860 v rodné Mohelnici.

Nástupcem Johanna Geyera ve vedení školy se stal Ignaz Pazelt, jeho žák a spolupracovník. Po Ignazi Pazeltovi převzal školu Franz Glasser. (Za Geyerových nástupců nesla škola název Pazeltův, později Glasserův obchodní vyučovací ústav ve Vídni.)

Rodný dům Johanna Geyera se nachází na hlavním mohelnickém náměstí – náměstí Svobody 988/11. Pamětní deska byla na něj umístěna v roce 1890 péčí Glasserova obchodního vyučovacího ústavu u příležitosti 50. výročí jeho založení jako pocta zakladateli a prvnímu řediteli. Deska byla z domu sejmuta po roce 1945. Od roku 1998 je součástí sbírek mohelnického muzea.

Deska je zhotovena z šedého mramoru. Má výšku 45 cm, šířku 75 cm a sílu (tloušťku) 2 cm. Obsahuje vytesaný zlacený nápis v německém jazyce: In diesem Hause wurde am 7. Mai 1794 Johann Geyer, der Gründer der ersten, nachmals Pazelt´schen Handels–Lehranstalt in Wien, geboren. V českém překladu: V tomto domě se 7. května 1794 narodil Johann Geyer, zakladatel prvního, později Pazeltova obchodního vyučovacího ústavu ve Vídni.

Zbyněk Žouželka

historik, vedoucí Muzea Mohelnice

Pamětní deska z rodného domu Johanna Geyera.

Jihozápadní část hlavního mohelnického náměstí na počátku 20. století. Vpravo rodný dům Johanna Geyera s pamětní deskou (v prvním patře uprostřed).

Inv. č. H 17308, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Olejomalbu zachycující Šumperk od východu namaloval Carl Thöndel (1829–1913) v roce 1892. Umělec město zachytil ze zalesněného hřebene dnes zvaného U Vodárny. Prvořadý zájem malíř věnoval budově vodojemu, na němž byla zřízena vyhlídková terasa. Městský vodovod, k němuž vodojem patřil, byl zprovozněn roku 1883. Dále lze identifikovat budovu robotárny – Zemské donucovací pracovny z roku 1889 – a dvě textilky v dnešní Lidické ulici, včetně k nim náležejících dělnických kolonií, u železniční trati hedvábnickou továrnu Schönwälder, později Fischmann, a více vpravo hedvábnickou továrnu Felix Reiter a syn. Zcela vpravo, daleko za městem, je vidět Skřivánčí dvůr. V pozadí na stráních směrem k Bludovu upoutá pozornost současný hřbitov, založený roku 1872, a hliniště městské a Prosingerovy cihelny. Malba je signována a datována vpravo dole „Carl Thöndel, gem. 1892“.

Carl Thöndel byl původní profesí učitel. V roce 1852 absolvoval semestr na vídeňské akademii a od té doby se věnoval malbě jako potulný malíř – převážně krajinomalbě a městským vedutám různých severomoravských a slezských měst. Pravidelně se vždy po nějakém čase vracel na místa, kde již dříve maloval. Díky těmto návratům mapují jeho díla změny krajiny i růst měst během padesáti let. Thöndlovy malby jsou hodnotné nejen z hlediska ikonografie, ale i pro nesporné umělecké kvality, které spočívají především ve svérázném, ale i kultivovaném malířském zpracování tématu.

Milena Filipová a Lenka Müllerová

historičky umění, kurátorky podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Carl Thöndel,Pohled na Šumperk od východu, olej na plátně, 1892. Foto VMŠ.

Inv. č. H 17307, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Olejomalbu zachycující pohled na Šumperk namaloval Carl Thöndel (1829–1913) v roce 1892. Stanoviště malíře bylo tentokrát ve stráni nad Třemešskými rybníky. V popředí je vidět budova hostince, který stával do 60. let 20. století na křižovatce Králec–Třemešek–Šumperk u třemešského zámku. Vlevo je komplex bývalé šumperské mechanické přádelny, později přádelna a tkalcovna firmy Oberleithner. Po druhé světové válce zde byl jeden ze závodů firmy Moravolen. V současnosti sídlí v objektu firma SUMTEX a firma Tilak. Vpravo za řekou Desnou je Dolní mlýn s náhonem, Schenkhof a Sieglovo bělidlo. V polích za městem je vidět šumperské nádraží, ke kterému přijíždí vlak. Vlevo je zachycen Šumperk, za ním údolí Temenice, a vpravo je dokonce vidět Bratrušov.

Carl Thöndel byl původní profesí učitel. V roce 1852 absolvoval semestr na vídeňské akademii a od té doby se věnoval malbě jako potulný malíř – převážně krajinomalbě a městským vedutám různých severomoravských a slezských měst. Pravidelně se vždy po nějakém čase vracel na místa, kde již dříve maloval. Díky těmto návratům mapují jeho díla změny krajiny i růst měst během padesáti let. Thöndlovy malby jsou hodnotné nejen z hlediska ikonografie, ale i pro nesporné umělecké kvality, které spočívají především ve svérázném, ale i kultivovaném malířském zpracování tématu.

Milena Filipová a Lenka Müllerová

historičky umění, kurátorky podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Carl Thöndel, Pohled na Šumperk od jihovýchodu, olej na plátně, 1892. Foto VMŠ.

Inv. č. H 17305, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Závěrem 19. století zachytil Carl Thöndel (1829–1913) Šumperk tentokrát od západu. Pohled na město je veden od okraje lesa pod sedlem mezi Hájem a Chocholíkem. V prvním plánu jsou louky, na kterých právě probíhá senoseč. Nápadná je cesta vedoucí na Háj, lemovaná zastaveními křížové cesty, která byla zaznamenána už na nejstarší známé vedutě Šumperka, vyhotovené po roce 1730. Za Šumperkem se rozprostírá podhůří a hlavní hřeben Hrubého Jeseníku.

Carl Thöndel byl původní profesí učitel. V roce 1852 absolvoval semestr na vídeňské akademii a od té doby se věnoval malbě jako potulný malíř – převážně krajinomalbě a městským vedutám různých severomoravských a slezských měst. Pravidelně se vždy po nějakém čase vracel na místa, kde již dříve maloval. Díky těmto návratům mapují jeho díla změny krajiny i růst měst během padesáti let. Thöndlovy malby jsou hodnotné nejen z hlediska ikonografie, ale i pro nesporné umělecké kvality, které spočívají především ve svérázném, ale i kultivovaném malířském zpracování tématu.

Milena Filipová a Lenka Müllerová

historičky umění, kurátorky podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Carl Thöndel, Šumperk od západu, olej na plátně, konec 19. století. Foto VMŠ.

Inv. č.: H 22034, H 22035, H 22036, sbírka šumperského muzea, podsbírka historická.

K nejstarším lidovým hračkám uchovávaných ve sbírkách Vlastivědného muzea patří dřevěné soustružené panenky. Pocházejí ze starého muzejního fondu německého městského muzea. U jedné z nich se dochoval ručně psaný štítek, který nás odkazuje k výrobci Wilhelmu Jungovi z Hedče u Králík. Na Králicku se řezbářství rozvíjelo již od poloviny 18. století. Protože se jednalo o chudý horský kraj s omezenými možnostmi obživy, začali místní obyvatelé obchodně a řemeslně využívat poutního místa na Mariánské hoře. Vyráběli především devocionálie a upomínkové předměty. Později vlivem josefínských reforem, když byla poutní místa zrušena a poutě zakázány, rozvinula se zejména výroba hraček. Josefínský zákaz stavění betlémů v kostelech měl však za následek i pronikání betlémů do měšťanských domácností a to ovlivnilo další směrování a rozvoj řezbářství na Králicku. Pro odbyt bylo potřebné hledat nové trhy. Mezi výrobce a trh se vsunul mezičlánek, tj. obchodník. Prvními obchodníky se stali někteří řezbáři, kteří měli vůz a koně a brali na trhy nejen vlastní zboží, ale i výrobky ostatních řezbářů. Postupně se z nich stali obchodní podnikatelé. Jedněmi z nich byla i rodina Jungových z Hedče. Koncem 19. století bylo takových domácích podnikatelů na Králicku devět a pro každého z nich pracovalo asi 60 domáckých řezbářů. Pak nastal rychlý úpadek a ve 20. století se udržely jen firmy Katzer-Haufe a Jung.

Panenky z našich sbírek proto nemusí být dílem řezbáře Junga, pouze byly prodávány jeho společností. Všechny panenky jsou si konstrukčně podobné. První panenka nemá ruce a v jejím dutém válcovitém těle jsou chrastící předměty. Sloužila jako dětské chrastítko. Další dvě panenky mají na hrudi pohyblivě nasazené ruce, kterými se hýbalo pomocí provázku. Jedna pravděpodobně na rukou chovala dřevěné nemluvně v zavinovačce a druhá – podle kopisti, kterou drží v rukou – stloukala máslo v máselnici před sebou. Všechny panenky měří přibližně 19 cm.  

Mária Kudelová

etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Francisci Philippi Florini: Oeconomus prudens et legalis oder Allgemeiner Klug- und Rechtsverständiger Haus-Vatter bestehend in neun Büchern, 1705

Inv. č. H 3272, sbírka šumperského muzea, podsbírka historická.

Také máte měsíc březen spojený s knihami? Historie akce sahá do roku 1955 a souvisí s komunistickou ideologií. Vznikla za účelem propagace knih, které měly být více přístupné občanům a měly pomoci ovlivňovat jejich myšlení. Nicméně vedoucí slovo měly knihovny a knihkupectví, které pořádaly různé soutěže, besedy nebo večery poezie. V současnosti má sice tištěná kniha velkou konkurenci v podobě internetu a dalších médií, ale přesto si drží svoji pozici jako „dobrý společník“. Knihy jsou také předmětem sběratelství, od starověku se můžeme setkat se soukromým sběratelstvím, už středověcí panovníci zakládali knihovny a dávali knihy opisovat, po vynálezu knihtisku knihy přestávají být unikáty a jsou dostupnější.

Ve sbírkách Vlastivědného muzea se nachází bohatá kolekce starých tisků, z nichž vám dnes představujeme největší a nejtěžší. Váží 6,31 kg, její rozměry jsou 38 x 25 cm a tloušťka je 12,3 cm. Jedná se o knihu německého evangelického teologa Franze Philippa Florina (1649–1699) s názvem Oeconomus prudens et legalis oder Allgemeiner Klug- und Rechtsverständiger Haus-Vatter bestehend in neun Büchern (v překladu Uvědomělý a správný hospodář aneb Obecné moudré a dobré rady hospodáře v nových knihách podané). Kniha byla vydána v roce 1705, je v němčině, v textu je zdobena mědirytinami a vázána je v dřevěných deskách, potažených zažloutlou surovou kůží.

Pavlína Janíčková

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Francisci Philippi Florini, Oeconomus prudens et legalis oder Allgemeiner Klug- und Rechtsverständiger Haus-Vatter bestehend in neun Büchern.

Inv. č.: H 35324, H 35325, H 35326, H 35327, sbírka šumperského muzea, podsbírka historická.

Hračky nehračky

Možná si také vzpomenete na panenky určené pouze k dekoraci. Byly součástí výzdoby obývacího pokoje, umístěné nejčastěji v prosklené vitríně, na poličce nebo na pohovce či ustlané posteli. V Úsově a okolí se takové vitríně příznačně říká „chlubník“. Čtenářky pravděpodobně jako malé holčičky také vzhlížely k podobným panenkám a toužily si s nimi pohrát, málokdy jim však bylo vyhověno. V roce 2018 sbírky muzea obohatil dar kolekce panenek v ručně háčkovaných oděvech. Dvě z nich jsou vysoké 25 cm a oblečené v šatech s širokou zvonovou sukní, která se rozložila kolem sedící panenky. Další dvě loutky jsou obháčkované jako kominíci, jedna měří 15 cm a druhá 11 cm. Byly dárkem pro štěstí. Panenky, vyrobené z celuloidu v Technoplastu v 50. letech 20. století, „oblékala“ Emílie Neumanová (1902–1983) ze Sudkova. Takto upravené je darovala svým příbuzným a přátelům. Bezvadný stav panenek potvrzuje, že děti k nim pouze vzhlížely.

Mária Kudelová

etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku