Samostatný československý stát skutkem!

H 14221, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 14222, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 12821, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

H 19951, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Dne 28. října si připomínáme jeden z nejvýznamnějších okamžiků v našich dějinách, a to vyhlášení samostatného československého státu. Toho dne roku 1918 se čelní představitelé českých politických stran chystali převzít Válečný obilní ústav v Praze. V té chvíli se městem začala rychlostí blesku šířit zpráva o nótě rakouského ministra zahraničí Andrássyho, která byla považována za kapitulaci Rakouska-Uherska. Události nabraly rychlý spád…

Zatímco lidé české a slovenské národnosti vítali rozpad staré monarchie s radostí i humorem (jak dokládá mj. i ve sbírkách uchovávané úmrtní oznámení Rakouska-Uherska), u obyvatel německé národnosti panovaly pocity spíše opačné. Snaha zůstat součástí Rakouska vyústila v oblasti severní Moravy a Slezska ve vyhlášení provincie Sudetenland se sídlem v Opavě. Její zhruba měsíc a půl trvající existenci ukončil zásah formující se československé armády. Šumpersko bylo vojskem obsazeno bez boje 15. prosince. Situace však byla neklidná i na jihu Slovenska, kam se vojáci později přemístili. Hranice nového státu ovšem bylo nutné zajistit nejen vojensky, ale i diplomaticky.

V době, kdy mladá republika slavila své třetí narozeniny, se opět obávala o svou existenci. V roce 1921 se totiž uskutečnily dva pokusy o návrat Karla I. Habsburského na uherský, resp. maďarský trůn. Maďarsko utrpělo při rozpadu monarchie citelné územní ztráty a jen těžko se s nastalým stavem smiřovalo. Při druhém Karlově pokusu v říjnu už byla u nás vyhlášena mobilizace, ukončena byla na příkaz prezidenta Masaryka 7. listopadu.

Michaela Kollerová

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku