Archivy: Poklady

Granátovec

Inv. č. G 7318, sbírka Vlastivědného muzea v Šumperku, podsbírka geologická.

Granátovec je smíšená metamorfovaná hornina. Obsahuje příměsi amfibolitu, albitu a velké množství granátu, kterým je spesartin. V hornině je dále zastoupen epidot a magnetit. Horninu jsme spolu s dalšími kusy našli letos na jaře s kolegou Vlastimilem Flášarem. Společně jsme ji rozřezali a vyleštili. Lokalitou nálezu je vrch Hofberg u Vernířovic. Rozměry kamene jsou 112 × 94 × 23 mm. Zajímavostí lokality na Hofbergu je, že se na ní v minulosti prováděly neúspěšné prospektorské práce zaměřené na hledání manganu.

Amfibolická rula

Inv. č. G 7315, sbírka Vlastivědného muzea v Šumperku, podsbírka geologická.

Amfibolická rula je druhou horninou typickou pro lokalitu vrchu Hofberg u Vernířovic. Jak již název napovídá, je složena z černého amfibolitu a je proložena zvětralým epidotem. Její vznik je podobně jako u jiných druhů rul metamorfický. Rozměry kamene jsou 121 × 55 × 52 mm.

Milan Dvořák

kurátor podsbírek geologie a zoologie VM v Šumperku

Na výstavě „S námi dojdeš dále“ v zábřežském muzeu byly kromě turistických a vycházkových holí i hole z obou světových válek. V následujících řádcích přiblížíme raritu, kterou představují hole označované jako volchovské. Jsou pojmenovány podle řeky Volchov v Leningradské oblasti a pocházejí z období obležení Leningradu německou armádou, tedy z let 1942–1943. Hole pro vyšší hodnosti vyřezávali vojáci wehrmachtu, někdy i ruští zajatci. Vždy byly vyráběny z místního dřeva bříz nebo borovic.

Tradiční rané hole byly čtyřstranné a zužovaly se odshora dolů, pozdější a častější variantou byly hole kulaté. V ploše mívají vyřezané geometrické vzory, různé symboly wehrmachtu a názvy měst nebo oblasti. V zábřežských sbírkách jsou dvě hole tohoto typu, obě s nápisem Wolchow, jenž je u jedné ještě doplněn nápisem Sablino (od roku 1922 Uljanovka). 

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Všeobecně známé jsou turistické hole se štítky z navštívených míst, jimiž se zdobily v 1. polovině 20. století. Na výstavě „S námi dojdeš dále“ v zábřežském muzeu jsme však představili jednu hůl ozdobenou grafickými tisky, které lze pokládat za předchůdce kovových turistických štítků. Hůl je vyrobena z lísky a v horní části je zbavena kůry. Tato místa jsou polepena třemi tisky: nápisem Lázně Jeseník v maďarštině, zobrazením V. Priessnitze a maďarského pomníku s dvojjazyčným nápisem. Zatím není jasné, zda si tuto hůl vyrobil tvořivý lázeňský host, nebo se takto upravené prodávaly jako suvenýr přímo v Lázních Jeseníku. Další podobná hůl se totiž nenachází ani v našich sbírkách a ani ve sbírkách jesenického muzea.

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Na výstavě „S námi dojdeš dále“ v muzeu v Zábřehu byla mimo jiné představena sbírka holí MUDr. Ferdinanda Kouřila. Tento sudkovský rodák daroval v roce 1946 do sbírek zábřežského muzea soubor celkem 26 holí.

Bohužel pouze u jediné hole z jeho sbírky je znám její původní majitel. Jedná se o vycházkovou hůl s rukojetí z opracované kosti, která patřila prvnímu českému starostovi Prostějova Karlu Vojáčkovi (1848–1899). Jak se však tato hůl dostala do Kouřilovy sbírky?

Pátrání po osudu MUDr. Ferdinanda Kouřila odhalilo, že do roku 1938 žil a působil v Zábřehu. Po obsazení pohraničí nacistickým Německem byl nucen přestěhovat se do Prostějova. Do Zábřehu se vrátil dva roky po skončení války a žil zde až do roku 1958, kdy se odstěhoval do Olomouce.

Sbírání holí bylo pravděpodobně jeho dlouholetým koníčkem a je možné, že některé z vystavených kusů dokonce sám vyrobil.

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Podle evidence starého muzejního spolku daroval hůl do sbírky šumperského muzea Johann B. Schenk v roce 1905. Údajně ji jeho bratr vyřezal z větve starého tisu, pod kterým v roce 1685 ve Vídni odpočíval polský král Jan III. Sobieski. (Možná se tehdejší správce sbírky spletl v datu, protože Sobieski se u Vídně ocitl v roce 1683, kdy exceloval při porážce Turků.) Tis stojí a roste dodnes v botanické zahradě Vídeňské univerzity. Jeho věk je odhadován na 600 let.

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Ručně kreslený a kolorovaný plán židovské čtvrti v Lošticích z 18. století byl zapsán do mezinárodního registru Paměti světa UNESCO. Oceněný plánek uchovává Vlastivědné muzeum v Šumperku ve sbírce Havelkova muzea.

Jeho mimořádný význam tkví ve vyobrazení středu města s bočními ulicemi a v zachycení proměn v postavení Židů ve městě v 18. století. Na plánku jsou kromě důležitých budov (radnice, pivovar, kostel sv. Prokopa, synagoga) zobrazeny domy označené čísly, které podléhaly nařízenému stěhování – výměně domů mezi křesťany a Židy bydlícími v okolí kostela. Židé byli soustředěni mimo centrum a jejich čtvrť byla oddělena dvěma branami. Zajímavostí plánu je také jmenný seznam osob s čísly navzájem vyměněných domů. Plán je datovaný 10. června 1727 a vznikl na základě tzv. translokačního reskriptu císaře Karla VI.

Zvětšená reprodukce plánu je součástí stálé expozice loštického hrnčířství v Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích. Originál si budou moci návštěvníci prohlédnout na podzim letošního roku v Muzeu Šumperk v rámci projektu Město čte knihu, jehož doprovodná výstava se bude věnovat židovské komunitě v našem regionu.

Na nominaci na prestižní mezinárodní uznání spolupracovalo Vlastivědné muzeum v Šumperku s několika dalšími subjekty, kterými byly například zemské archivy, oblastní archivy, Arcibiskupství olomoucké a Lobkowicz Collections o.p.s., ale především Národní archiv v Praze, který celý projekt zastřešoval a koordinoval.

Díky této spolupráci vznikl výjimečný kartografický soubor, který obsahuje celkem 174 plánů dokládajících proměny postavení Židů v českých i moravských městech v 18. století a řadí se k největším barokním souborům svého druhu. Plány vznikly na základě přímé intervence státních úřadů habsburské monarchie (z nařízení Karla VI.) a představují ojedinělý doklad kartografické tvorby z první poloviny 18. století, a to především díky unikátnímu vyobrazení daných míst, a těší se od počátku badatelskému zájmu.

Pavlína Janíčková

historička, kurátorka sbírkových fondů VM v Šumperku

Jízdní kolo JARAY- Rad (J-Rad), 1921, Stuttgart, H 9009, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická

Sbírka zábřežského muzea ukrývá zajímavé jízdní kolo, které na první pohled působí poněkud neobvykle až zvláštně. Nenajdeme na něm řetěz ani pedály, je poměrně dlouhé a nízké, místo sedla má polstrované křesílko s opěradlem. Jde o jedinečný nový typ jízdního kola, jehož konstruktérem byl rakouský inženýr a designér Paul Jaray (1889–1974). K pohonu kola slouží dvě pedálové páky a s nimi spojená ocelová lanka, vedoucí na kladku umístěnou v zadním kole. První návrhy pocházejí z roku 1919 a první prototyp z roku 1920, sériově se kolo začalo vyrábět v roce 1921 ve společnosti „Hesperus-Werke“ ve Stuttgartu. Výroba byla ukončena v roce 1923 (podle některých zpráv kvůli smrtelným nehodám způsobeným vadami materiálu) a vyrobeno bylo kolem 4000 kusů, z nichž je v současnosti známo méně než sto exemplářů.

Toto unikátní jízdní kolo si můžete prohlédnout do 17. září 2023 na výstavě Dobrodružství cyklistiky ve Výstavní síni Vlastivědného muzea v Šumperku.

Pavlína Janíčková

historička, kurátorka sbírkových fondů VM v Šumperku

Jízdní kolo J-Rad, 1921, Stuttgart.

Pohon jízdního kola v podobě pedálové páky a ocelového lanka.

Pohon jízdního kola v podobě pedálové páky a ocelového lanka.

Roháček kozlík Dorcus parallelipipedus (Linnaeus, 1758)

Roháček kozlík je brouk často přesahující délkou těla 30 mm. Tělo je černě až černohnědě zbarvené a krovky jsou vrásčité. Samec má velká kusadla, lesklé krovky a matné tělo. Samice má kusadla o poznání menší a menší je i její tělo, které je celé matné. Brouk je rozšířen po celé Evropě a vyskytuje se i v Malé Asii a Sýrii. V ČR je hojným druhem. Často obývá městské parky a aleje. Jeho larvy se vyvíjejí ve starém dřevě dubů a buků, vzácněji i na jilmech a lípách. Vybírá si především starší a nemocné stromy. Po dvou až třech letech se larva kuklí. Dospělec se často sluní na kůře a olizuje mízu jmenovaných stromů. Jedinec na přiložených fotografiích byl do sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku zakoupen ze soukromé sbírky pana Miloše Lošťáka ze Šumperka. Exemplář byl chycen v Bludově 15. května 2020. Fotografie pořídila Petra Kozáková ve fotoateliéru Vlastivědného muzea v Šumperku.

Milan Dvořák
kurátor podsbírek geologie a zoologie VM v Šumperku

Drabčík huňatý Emus hirtus (Linnaeus, 1758)

V následujícím příspěvku bychom vám rádi představili novou položku našich entomologických sbírek – drabčíka huňatého, brouka z čeledi drabčíkovitých. Je to jeden z našich největších drabčíků. Délkou těla nezřídka přesahuje 30 mm. Jak již název napovídá, je velmi chlupatý. Tělo je výrazně žlutě zbarveno, krovky mají nápadný šedý pruh a hlava nese výrazná a velká kusadla. Drabčík huňatý se vyskytuje vyjma severní Evropy na celém evropském kontinentu. V České republice obývá spíše Moravu. Vyhledává otevřená a teplá stanoviště. Specializuje se na louky a pastviny s dostatkem trusu velkých přežvýkavců. V poslední době se jeho areál výskytu zvětšuje a brouk vystupuje i do větších nadmořských výšek. Na loukách a pastvinách vyhledává čerstvé exkrementy krav a koní, ve kterých loví menší druhy koprofágního hmyzu – například muší larvy nebo brouky rodu Aphodius, které dokáže snadno rozdrtit svými silnými kusadly. Dnes s obnovením velkých pastvin zažívá brouk nebývalý rozkvět.

Vyfocený drabčík huňatý se do sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku dostal zakoupením ze soukromé sbírky entomologa Miloše Lošťáka ze Šumperka. Exemplář byl chycen na Bludovečku 19. června 2022. Fotografii pořídila v muzejním fotoateliéru Petra Kozáková.

Milan Dvořák

kurátor podsbírek geologie a zoologie VM v Šumperku

Inv. č.: H 2761, H 2762, H 2763, H 2764, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická.

Ženské postavy jako alegorie ročních dob patří k nejznámějším pracím světoznámého grafika Václava Hollara. Dle signatury a datace víme, že tyto lepty byly vydány v roce 1641. Hollar na listech zachytil čtyři tříčtvrteční dámské figury oblečené do sezónních, bohatě zdobených šatů. Vyobrazení jsou doprovázena vždy drobným, precizně propracovaným zátiším symbolizujícím dané období a krátkými verši, jejichž autorem je zřejmě básník Henry Peacham, jenž stejně jako Hollar působil na dvoře anglického šlechtice a mecenáše umění Thomase Howarda, hraběte z Arundelu a Surrey.

Lenka Müllerová
historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Přír. č.: 7/2017, sbírka mohelnického muzea v Mohelnici, podsbírka archeologická.

Před několika lety objevil p. Lukáš Chamlar v lese na Zábřežsku tzv. depot – tedy pravěký poklad, záměrně ukrytý do země na sklonku doby bronzové (cca 10. století př. n. l.). V keramické nádobě bylo naskládáno 24 bronzových předmětů (různých šperků a také nářadí). Úplně nahoře, tedy v hrdle nádoby, vedle sebe ležely v horizontální poloze dva impozantní spirálovité nápažníky. Jsou stočeny z tenkého bronzového proužku, s vně připojeným středovým příčně přesekávaným žebrem. Oba konce přecházejí v tyčinku, vně zdobenou rytím. Z našeho regionu jsme doposud takovýto typ artefaktu v celistvosti neznali, pouze jednotlivé fragmenty.

Bronzový nápažník a celý tento nález pravěkých šperků si lze ještě stále prohlédnout v mohelnickém muzeu na výstavě Šperkovnice muzea, o tomto unikátním předmětu také bude řeč na chystané přednášce v rámci derniéry výstavy dne 24. 6. 2020. K vidění je též na www.3dsbirky.cz.

Jakub Halama
archeolog, kurátor archeologických podsbírek VM v Šumperku

Inv. č.: AK 1, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích, podsbírka výtvarná.

Rozměrný (45,4 x 61,5 cm) lept s námětem loutkového divadla vytvořil malíř a ilustrátor Adolf Kašpar v roce 1905. Podnětem ke vzniku tohoto listu bylo setkání s loutkářkou Arnoštkou Kopeckou (vnučkou slavného Matěje Kopeckého) v jihočeských Lnářích, se kterou jej seznámil malíř Stanislav Lolek. Během několika dní kreslil loutkářku při hraní představení nebo při opravování loutek a tyto náčrty poté použil do zmíněného leptu. List je rozdělen na dvě poloviny, vlevo je průhled na jeviště s kulisami, za kterými stojí Arnoštka Kopecká a vede loutky. Doprostřed a do pravé části umístil Kašpar zaujaté dětské obecenstvo. Celá scéna je ponořena do šera neosvětleného sálu, pouze jeviště a první řada publika jsou osvětleny. Pro list zvolil Kašpar techniku čárkového leptu, který ještě změkčil jemným akvatintovým tónem, tím dosáhl bohaté škály odstínů.

Lept Loutkové divadlo vydal spolek „Mánes“ jako svou členskou prémii na rok 1906.

Prohlédnout si jej můžete ve stálé expozici Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích nebo na www.esbirky.cz.

Pavlína Janíčková
historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

AK 1 – Adolf Kašpar, Loutkové divadlo, lept 1905

AK 1289 – Adolf Kašpar, Loutkářka Kopecká opravuje loutky, akvatinta 1905

Inv. č.: ZÚ 1508, sbírka Lovecko-lesnického muzea v Úsově, podsbírka zoologická

Dermoplastický preparát samce kamzíka horského je umístěn na maketě kamene. Zvíře bylo uloveno na úsovském panství dne 23. 2. 1910 a následně preparátory V. Hodkem a F. Kalkusem upraveno pro účely sbírky lichtenštejnského muzea.

Preparát kamzíka horského si můžete v současné době prohlédnout v reinstalované expozici domácí fauny a lesnictví v Lovecko-lesnickém muzeu na zámku v Úsově nebo na www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz.

Milan Dvořák
kurátor geologických a zoologických podsbírek VM v Šumperku

Inv. č.: AK 801–898, AK 1301–1502

Jedná se o poslední rozsáhlý cyklus knižních kreseb významného malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara. Pro třídílný historický román s husitským námětem vytvořil 300 obrazů různých velikostí, z toho je 31 akvarelů. Na tomto souboru je patrná jeho důkladná a promyšlená pracovní metoda. Nejprve si román dvakrát přečetl, vypsal si stručný obsah kapitol s důrazem na místo, postavy a krátký děj. Následně si naplánoval cestu na Slovensko, navštívil všechna místa, kde se děj odehrával. Všude pilně kreslil a fotografoval. Poté ho čekalo historické bádání a studium gotických oděvů a zbraní. Na finální ilustrace použil kresbu černou křídou. Nejhodnotnější jsou davové a hromadné scény, zejména líčení bitvy u Lučence.

Výběr z této kolekce si můžete prohlédnout ve stálé expozici Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích nebo na www.muzeum-sumperk.cz/sbirky/sbirka-lostickeho-muzea/vytvarne-umeni/ilustrace.

Pavlína Janíčková
historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Adolf Kašpar, ilustrace Bratrstvo I. díl, kresba černou křídou

Adolf Kašpar, ilustrace Bratrstvo II. díl, akvarel (AK 1301), kresba černou křídou (AK 1361)

Adolf Kašpar, ilustrace Bratrstvo III. díl, kresba černou křídou (AK 1425), akvarel (AK 1473)

Inv. č.: H 17058, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická

Dnešním „pokladem“ je kopie přilby burgundského typu z období 16. století, s vysokým hřebenem a reliéfní výzdobou z antické mytologie. Na levé polovině je zobrazen bůh války Mars v plné zbroji ve válečném voze taženém chrty, na pravé polovině ve voze sedící Venuše s Amorem. Hřeben přilby a štítky zdobí reliéfy postav, zvířat, maskaronů a rostlinný dekor. Kopie byla zhotovena v 19. století zřejmě jako dekorativní předmět.

Přilbu si můžete prohlédnout i na www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz .

Michaela Kollerová
historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Inv. č.: H 19838, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Rokoková nosítka, datovaná do 60. let 18. století, jsou formována dřevěnou konstrukcí s vypouklou stříškou a konvexně-konkávně projmutou zadní stěnou. Hrany dekorují lišty s rokajovou ornamentikou. Vstupní dvířka jsou stále funkční. Okna přední i bočních stěn je možné zevnitř zatemnit dřevěnými stahovacími okenicemi. Boční okna mají zachovaná původní zasklení.

Nosítka jsou působivá především díky malované výzdobě, která vedle putti a zátiší s ovocem i květinami zachycuje v několika kartuších alegorické výjevy pěti lidských smyslů: zrak (visus), sluch (auditus), hmat (tactus), čich (odoratus) a chuť (gustus).

Nosítka si můžete prohlédnout ve stálé expozici Vlastivědného muzea v Šumperku nebo na a www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz .

Lenka Müllerová
historička umění, kurátorka podsbírek výtvarného umění VM v Šumperku

Inv. č.: H 22200, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Dřevěná soška Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně neboli Pieta, kterou můžete spatřit vystavenou v naší expozici, se původně nacházela ve výklenku sloupkových božích muk. Ta stávala až do 60. let 20. století na rohu ulic Uničovské a Čičákovy, kdy byla nevratně poškozena. Zachovala se soška, vytvořená z lipového dřeva zjevně lidovým řezbářem, ovšem dobře ovládajícím řemeslo. Soška je opracovaná z přední a obou bočních částí. Zadní část, která nebyla viditelná vzhledem ke svému umístění v nice, zůstala neopracována. Božím mukám se také říkalo čarodějnická, neboť byla zhotovena dle závěti bohatého šumperského měšťana, barvíře Kašpara Sattlera, který vlastnil dům na rohu východní fronty náměstí. Sattler se stal jednou z mnoha obětí krutých a nesmyslných procesů s údajnými čarodějnicemi. Procesy probíhaly na Šumpersku a velkolosinském panství v letech 1678–1693. Kašpar Sattler byl upálen spolu se svou dcerou a další bohatou měšťankou Marií Peschkeovou v roce 1683. O rok dříve skončila na hranici i jeho žena Marie. Další velmi známou obětí se stal šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, upálený roku 1685 v Mohelnici. Stejnému osudu neunikla ani jeho hospodyně Zuzana.

Hrůzné procesy se staly základem děje románu Kladivo na čarodějnice, jehož autorem je spisovatel Václav Kaplický. Podle této knihy vznikl v roce 1969 stejnojmenný film v režii Otakara Vávry. Natáčení probíhalo i v prostorách velkolosinského zámku.

Pietu si můžete prohlédnout kromě naší stálé expozice i na webu: www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz.

Michaela Kollerová
historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Inv. č.: H 17062, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Čarodějnické procesy jsou neodmyslitelně spojeny i s užitím tortury během výslechů. Obviněné osoby byly podrobovány stále krutějšímu mučení. Pod takovým bolestivým nátlakem „přiznaly“ téměř vše, co si inkvizice přála.

Mučicích nástrojů se v historii objevila celá řada. Mezi jedny z nejhrozivějších mohla patřit i tzv. norimberská panna. V šumperském muzeu je ve sbírkách uchováván její malý model zhotovený v 19. století. Jedná se o bronzový dutý odlitek stojící ženy v čepci a dlouhém šatě se španělským límcem. Přední polovina postavy je rozdělena na dvě rozebíratelné části s držadly a dvojicí pantů. Obě části mají na vnitřní straně čtyři řady dlouhých hřebů. Odlitek je upevněn na čtyřhranném dřevěném podstavci. Panna měla být poprvé užita v 16. století během procesu s padělatelem mincí v Norimberku, odtud její název. Ovšem historikové zpochybňují existenci nástroje, spíše jej považují za novodobý výsledek přehnaných představ o temném období středověku.

Model si můžete prohlédnout na www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz.

Michaela Kollerová
historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku 

Inv. č.: 1519, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická

Šaty ze smetanově bílého atlasu pocházejí ze 70.–80. let 19. století a pro nám neznámou Šumperanku byly ušity ve Vídni v salonu MARISON & CIE (podle štítku přišitého u pasu na rubu sukně). Reprezentují období, kdy se sukně v přední partii zploštily a objem se přesunul dozadu. Umožňovala to výztuž nazývaná honzík, někdy také turnýra. Navíc se v té době nosily opět dvojité sukně, z nichž vrchní byla mírně podkasaná. Spodní sukně je zdobená naskládanými plisovanými lemy smetanové, červené a vínové barvy, nad nimi ji lemují ozdobné květy z hedvábného atlasu.

Šaty byly restaurovány v roce 2004 a můžete si je prohlédnout na

www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Inv. č.: 1404, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Představovaný čepec je dýnkový s širokou krajkovou zlatou „korunou“ na drátěné kostře, která se dozadu rozkládá široce do kruhu. Krajka je paličkovaná ze zlaté kovové nitě. Na dýnku je plastická výšivka s flitry, perličkami a českými granáty nebo jejich imitací. Kolem obličeje čepec lemuje bílá vyztužená krajka – výšivka na tylu.

Analogie těchto čepců nacházíme na portrétech uložených ve sbírkách Vlastivědného muzea v Šumperku. Na obrazu A. Stelzla z roku 1913, který je kopií staršího neznámého portrétu, je zachycena žena v zlatém čepci stejné konstrukce. Podle typu šatů mohl za předlohu sloužit portrét z konce 18. století. Čepec stejné konstrukce, ale z odlišného materiálu nacházíme i na portrétu Eleonory Heidenreichové ze sbírky mohelnického muzea, datovaného do 1. poloviny 19. století.  

Čepec si v detailu můžete prohlédnout na webu: www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Portrét dámy, kopie neznámého staršího obrazu, olej na plátně, signováno „A. Stelzl“, 1913, sbírka šumperského muzea, H 8004.

Portrét Eleonory Heidenreichové z Mohelnice, olej na plátně, nesignováno, 1. polovina 19. století, sbírka mohelnického muzea, H 1124.

Inv. č.: A51442, sbírka mohelnického muzea v Šumperku, podsbírka archeologická.

Bronzový artefakt se v roce 1953 podařilo nalézt amatérskému badateli J. Horkému při jeho archeologické sondáži na poli východně od Mohelnice. Bronzová ostruha má konce obou ramínek opatřené malými knoflíky, delší dutý bodec okrouhlého průřezu je na úpatí zdoben trojnásobnou plastickou lištou (celková délka 7,2 cm, rozpětí ramen 5,1 cm).

Typologicky odpovídá jízdním ostruhám, které používali bojovníci germánských kmenů sídlících v době římské zhruba na území dnešního Polska. Datovat ji můžeme do 2. poloviny 2. století n. l., tedy do období tzv. markomanských válek, kdy římské legie císaře Marka Aurelia vojensky pronikaly až na území dnešní Moravy. Nález od Mohelnice tak může být ozvukem těchto dějinných událostí.

Unikátní germánská ostruha je stálou součástí expozice Pravěk Mohelnicka v mohelnickém muzeu a k vidění je též ve virtuální podobě na www.3dsbirky.cz

Jakub Halama archeolog,
kurátor archeologických podsbírek VM v Šumperku

Inv. č.: 1505, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Vzácnou ukázkou pánské módy ve sbírce šumperského muzea je kabát typu frac z konce 18. století. Tento typ kabátu byl francouzskou verzí anglického vojenského vycházkového kabátce (tzv. „frock coat“), jenž měl sklopený límec a byl spíše jednobarevný (oproti předešlému období v pánské módě, kdy převládal bohatě vyšívaný kabátec se stojatým límcem). Kabát z našich sbírek je zhotoven z hedvábné tkaniny hnědé barvy. Je přiléhavého střihu, vzadu se šosy, vepředu s falešným zapínáním s 10 ozdobně obšitými velkými knoflíky. Knoflíky jsou našité i pod patkami kapes a vzadu. Rukávy s manžetou s dvěma našitými knoflíky jsou ozdobeny všitou tylovou krajkou.

Kabát je vystaven ve stálé expozici Muzea Šumperk a prohlédnout si jej můžete i na webu: www.3dsbirky.cz a www.esbirky.cz

Mária Kudelová
etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Inv. č. H 29267, sbírka šumperského muzea v Šumperku, podsbírka historická.

Když nemůžeme na koncert, tak si večer zpříjemníme alespoň hudbou reprodukovanou. Záznamem zvuku a jeho přehráváním se zabýval Thomas A. Edison, který si v roce 1878 nechal patentovat přístroj zvaný fonograf. K záznamu zvuku sloužily válečky. Na konci 19. století však začal vynálezce Emile Berliner používat systém záznamu zvuku na ploché desky a jejich přehrávání na přístroji, který dostal název gramofon. Tento objev se ukázal životaschopnější než Edisonův fonograf, jehož výroba zcela skončila v roce 1929. První typy gramofonů fungovaly na principu natahování hodinového stroje pomocí kličky. Rozvoj elektrotechniky pak umožnil další zdokonalování a rozvoj těchto přístrojů.

V našich sbírkách uchováváme také několik dokladů vývoje gramofonů nebo obecně hudebních přehrávačů. Jedním z nich je i tento krásný gramofon značky Leophone z počátku 20. století. Dřevěná skříňka ukrývá pohonnou jednotku, kterou ovládá klička vyvedená na pravé straně skříňky. Za dvěma dvířky vpředu se nachází vyústění zvukové roury (není součástí). Vedle jejího otvoru objevíme i vlepenou papírovou značku Leophone s ležícím lvem. Horní plocha přístroje je opatřena děrovaným kovovým kotoučem, jenž je kryt zeleným filcem. K ovládání sloužily páčka brzdy a rafička s číselníkem k regulaci počtu otáček. Z boku je pak ještě vyvedena kompletní přenoska se zvukovkou, membránou a jehlou.

Gramofon si lze prohlédnout na webu: www.esbirky.cz a www.3dsbirky.cz

Michaela Kollerová
historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku