Kiprové mince

Inv. č.: H 457, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická.

Inv. č.: H 108, sbírka mohelnického muzea, podsbírka historická.

Inv. č.: H 55, sbírka Havelkova muzea v Lošticích, podsbírka historická.

Porážka stavovského povstání změnila i mincovní a měnový vývoj. Otevřela cestu k dalšímu znehodnocení mince a přinesla s sebou rozsáhlé majetkové konfiskace. Ferdinand II. Habsburský svěřil začátkem roku 1622 české mincovny do rukou 15člennému konsorciu, členy mimo jiné byli Karel z Lichtenštejna, Jan de Witte nebo Albrecht z Valdštejna. Konsorcium dostalo právo vykupovat zlomkové stříbro a právo razit mince v Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích. Pokles hodnoty mince přinesl i pokles ryzosti, do oběhu bylo dáno velké množství nehodnotných mincí. Těmto nekvalitním stříbrným mincím se také říká kiprové nebo dlouhé. Rozdíl mezi cenou surového stříbra a hodnotou vyražených mincí tvořil zisk pro členy konsorcia. Za tyto inflační mince byly také kupovány zkonfiskované statky. Prodělal ten, kdo byl nucen prodat svůj majetek, a vydělal ten, kdo chtěl kupovat. Na tuto situaci byl jediný lék – stažení všech nehodnotných mincí a výměna za nové, a to pomocí vyhlášení státního bankrotu patentem, který vydal Ferdinand II. 28. prosince 1623 (tzv. velká kalada). Tímto byla hodnota kiprových mincí byla snížena až o 90 %, takže tolar v hodnotě 150 krejcarů měl nově hodnotu pouhých 20 krejcarů.

Jak vypadaly ony kiprové mince, si můžete prohlédnout na následujících fotografiích.

Pavlína Janíčková

historička, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Přívěsek z kiprových mincí

Inv. č.: H 457, sbírka zábřežského muzea, podsbírka historická.

Přívěsek je složen z pěti mincí – čtyř grošů, které jsou datovány 1622, a jednoho 24krejcaru z roku 1623. Mince jsou spojené pomocí oček a tvoří přívěsek. Mincovna Nisa, mincmistr Baltazar Zwirner. Foto VMŠ. (Lit.: MKČ 1063)