Archivy: Záznamy

Pouhých osm let stačilo k tomu, aby dětské muzeum fungující v Muzeu Šumperk, tzv. Muzejíčko, navštívilo 100 000 návštěvníků. A nebýt „covidových“ let 2020 a 2021 mohlo zařízení pokořit tuto hranici ještě dříve.

Muzejíčko bylo slavnostně otevřeno 5. února 2016. Už před tímto datem se v šumperském muzeu konávaly výstavy zaměřené především na děti, které dosahovaly vysoké návštěvnosti. V té době také vznikala první specializovaná dětská muzea ve velkých muzeích. Tak se zrodil plán zkusit vytvořit dětské muzeum i ve skromnějších podmínkách v Šumperku. Tomuto účelu bylo vyhrazeno přízemí východního křídla muzejní budovy. Zde se nacházel velký bezbariérový výstavní prostor, navíc volně propojený s nádvořím, kam se mohly umístit i venkovní aktivity – pro účely Muzejíčka ideální. Aby mohly nové zařízení navštěvovat opravdu celé rodiny, byla zde zřízena ještě místnost pro maminky s kojenci.

Muzejíčko vznikalo s představou, že dětem poskytne bezpečné prostředí, v němž si budou moci pohrát, zasoutěžit nebo vyzkoušet nějaké dnes zapomenuté činnosti, v němž se dozvědí něco nového a které je nenásilnou formou bude vychovávat k návštěvě muzeí. Podle toho byla a jsou vybírána témata zdejších výstav a vytvářeny originální instalace s mnoha interaktivními prvky. Takto pojaté výstavy měly od počátku velký úspěch, děti i dospělí si díky nim Muzejíčko rychle oblíbili a navzdory rostoucí konkurenci mu stále zachovávají svou přízeň, jak dokládají i následující údaje. Ročně se tu konají přibližně tři výstavy. Každou v průměru navštíví několik tisíc návštěvníků. Loňský rok 2023 byl rekordní, Muzejíčko zaznamenalo nejvyšší návštěvnost ve své historii – navštívilo jej více než 17 000 dětí a dospělých a konala se tu i dosud nejúspěšnější výstava – Pohádky v Muzejíčku s návštěvností přes 9 000 osob.

V současné době je zde instalována Vesmírná herna, také velice úspěšná, a během ní přivítalo Muzejíčko 100 000. návštěvníka. Stalo se tak při návštěvě dětí z mateřské školy v Libině. Školka při této příležitosti obdržela pamětní diplom, každé z dětí dostalo také leporelo O malém kosmonautovi a odznak s Vesmírnou hernou, suvenýry spojené s naší aktuální výstavou; co ale děti ocenily asi nejvíc: mohly si pochutnat na slavnostním dortu.

Pavla Hajtmarová, redaktorka

Muzeum vydalo novou publikaci.

Zdeněk Gába: Kapitoly z přírody a historie Šumperka. Vydalo Vlastivědné muzeum v Šumperku jako 41. svazek Knihovničky Severní Moravy, r. 2022, 126 stran. Cena 300 Kč.

Muzeum vydalo novou publikaci o šumperské architektuře

Kristina Lipenská: Architekt Georg Berger. Šumperský sen. Vydalo Vlastivědné muzeum v Šumperku jako 40. svazek Knihovničky Severní Moravy, r. 2021, 102 stran. Cena 230 Kč.

Ve výpravné publikaci se vydáme po stopách, které v Šumperku a jeho okolí zanechal architekt Georg Berger. A jsou to stopy výrazné – budova dnešního divadla, radnice, řada výstavných vil či bytové a obchodní domy. Georg Berger dal ulicím města charakter, který je v nich znát dodnes.

Kniha Architekt Georg Berger. Šumperský sen historičky umění Kristiny Lipenské přiblíží více než dvacet šumperských a mimošumperských staveb. Čekají vás výstižné texty a celá řada unikátních kreseb a fotografií. Ty vás přenesou do Šumperka konce 19. století a první třetiny dvacátého století. A pokud byste se na cestě za šumperským snem Georga Bergera ztratili, bezpečně zpět vás navedou současné fotografie dochovaných staveb a mapka s jejich rozmístěním v ulicích města.

Publikaci je možné zakoupit v Muzeu Šumperk a Muzeu Zábřeh nebo si ji můžete objednat na adrese VM Šumperk (Hlavní třída 22, 787 31 Šumperk) a e-mailu ivana.knoppova@muzeum-sumperk.cz.

Vlastivědné muzeum v Šumperku vydalo atraktivní katalog s názvem Šumperské veduty

Historické veduty Šumperka ze sbírek muzea, vedle nich fotografie zachycující stejná místa v současnosti a k tomu doprovodné komentáře se zajímavostmi o zobrazených lokalitách, to je hlavní náplň nové publikace vydané muzeem, jejíž autorkou je historička umění Milena Filipová.

Kniha o 160 stranách představuje čtenářům v kresbě, malbě a grafice provedené veduty města datované od 18. století do poloviny 20. století a uložené ve sbírkách Vlastivědného muzea v Šumperku. Přináší i vůbec nejstarší vyobrazení Šumperka, uchovávané ve fondech Archivu města Brna, a také několik detailů fresek a obrazů s touto tematikou, které jsou k vidění v šumperských kostelech. Jak moc se panorama Šumperka a jeho městská zákoutí změnily, mohou čtenáři posoudit ze srovnávacích snímků pořízených grafičkou a fotografkou Michaelou Stuchlou.

Publikaci je možné si objednat na e-mailové adrese ivana.knoppova@muzeum-sumperk.cz. Cena jednoho výtisku činí 300 Kč.

Osudy 93. pěšího pluku šumperského a 13. zeměbraneckého pluku olomouckého za Velké války se završují.

„Severomoraváci za Velké války. Vojáci skomírající monarchie“ je titul a podtitul třetího, závěrečného dílu trilogie seznamující s osudy vojáků v rakousko-uherských uniformách na frontách první světové války. Autor Zdeněk Doubravský tentokrát zavede čtenáře do Ruska v letech 1916 až 1918. Budou svědky poslední úspěšné ofenzívy ruských vojsk pod velením generála Brusilova, opětného dlouhodobého uvíznutí v zákopech a ukončení války na východní frontě. Pozornost je opět věnována bojové cestě 13. zeměbraneckého pluku a 93. pěšího pluku šumperského. S 1. praporem 93. pěšího pluku čtenáři opět zavítají na italskou frontu a budou moci poznat nelidské podmínky bojů u řeky Soči i působení praporu v horských podmínkách nedaleko řeky Piavy v letech 1916 až 1918. Vyprávění o letech válečných strádání uzavírá kapitola o málo známém podivném ukončení bojů na italské frontě.

Kniha obsahuje i závěrečnou část seznamu padlých v řadách 93. pluku, jak jej zachytily sešity spisu 93. im Weltkriege. Byť se jedná jen o torzo veškerých ztrát, které daný pluk utrpěl, může seznam přispět k určení místa úmrtí alespoň některých z mnoha padlých příslušníků 93. pěšího pluku, pocházejících z obcí šumperského, zábřežského, moravskotřebovského, rýmařovského a litovelského okresu.

Publikaci je možno zakoupit v knihovně VM a na všech zařízeních VM Šumperk (Muzeum Šumperk, Zábřeh, Mohelnice, Památník A. Kašpara a zámek Úsov). Publikaci si můžete také objednat na adrese VM Šumperk (Hlavní třída 22, 787 31 Šumperk), vmsumperk@muzeum-sumperk.cz.

JANÍČKOVÁ, PAVLÍNA – KOLLEROVÁ, MICHAELA – MÜLLEROVÁ, LENKA: Šumpersko v období první republiky (1918-1938). Vydalo Vlastivědné muzeum v Šumperku jako 36. svazek Knihovničky Severní Moravy, r. 2018, 72 stran. Cena 80 Kč. VYPRODÁNO

Vlastivědné muzeum v Šumperku uspořádalo u příležitosti 100. výročí vzniku samostatného československého státu velkou výstavu nazvanou Šumpersko v období první republiky (1918–1938). Návštěvníkům přibližuje dvacetileté trvání první republiky s přihlédnutím k regionálnímu vývoji. Jednotlivá zastavení výstavy prezentují tehdejší organizaci správy, zajištění péče o bezpečnost i zdraví, dále módu, společenský život a trávení volného času, připomenuta je rovněž umělecká a architektonická tvorba. Nechybějí ani exponáty dokládající produkci místního hospodářství, které značně postihly dopady světové hospodářské krize. Nejen tato krize, ale i obecně nejednoduché soužití obou národnostních skupin, české a německé, vedlo nakonec k tragickému konci první republiky. Výstava tak připomíná i letošní 80. výročí uzavření Mnichovské dohody.

K výstavě je vydán katalog shrnující texty k jednotlivým dílčím tématům a bohatě doprovázený snímky nejatraktivnějších či dané dílčí téma nejlépe vystihujících sbírkových předmětů. A nejde jen o fotografie trojrozměrných předmětů. Do katalogu jsou zařazeny v hojné míře také dobové fotografie zachycující nejen podobu města Šumperka a dalších míst regionu, ale i dobovou atmosféru.

Katalog byl vydán s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky a Olomouckého kraje.

DOUBRAVSKÝ, ZDENĚK: Severomoraváci za Velké války. 2. díl. Vydalo Vlastivědné muzeum v Šumperku jako 35. svazek Knihovničky Severní Moravy, r. 2017, 169 stran. Cena 125 Kč.

„Severomoraváci za Velké války. V ruském blátě a v žáru jižního slunce“ je titul a podtitul druhého dílu trilogie seznamující s osudy vojáků v rakousko-uherských uniformách na frontách první světové války. Autor Zdeněk Doubravský tentokrát zavede čtenáře do Ruska v roce 1915 a v první polovině roku 1916. Budou svědky postupu vojsk Centrálních mocností carským impériem a následného dlouhodobého uvíznutí v zákopech. Pozornost je opět věnována bojové cestě 13. zeměbraneckého pluku a zvláště 93. pěšího pluku šumperského. S 1. praporem 93. pěšího pluku čtenáři tentokrát zavítají na italskou frontu a budou moci poznat nelidské podmínky bojů u řeky Soči i působení praporu v Alpách v letech 1915 a 1916.

Zajímavou novinkou je jmenný seznam padlých a raněných příslušníků 93. pěšího pluku, vyhotovený na základě spisu 93. im Weltkriege 1914–1918. K jeho uveřejnění autor přistoupil na základě zájmu čtenářů o osudy jejich předků na frontách první světové války. Byť se jedná jen o torzo veškerých ztrát, které daný pluk utrpěl, může seznam přispět k určení místa úmrtí alespoň některých z mnoha padlých příslušníků 93. pěšího pluku, pocházejících z obcí šumperského, zábřežského, moravskotřebovského, rýmařovského a litovelského okresu.

Publikaci je možno zakoupit v knihovně VM a na všech zařízeních VM Šumperk (Muzeum Šumperk, Zábřeh, Mohelnice, Památník A. Kašpara a zámek Úsov). Publikaci si můžete také objednat na adrese VM Šumperk (Hlavní třída 22, 787 31 Šumperk), vmsumperk@muzeum-sumperk.cz.

Jeden strom se vyvrátil přímo v areálu hradní zříceniny Rabštejn. Z obnažených kořenů vysbírali spolupracovníci VM celou krabici fragmentů keramických nádob a hlavně kusů reliéfních kachlů z raného novověku a odevzdali do našeho muzea. Vzhledem k tomu, že zde nikdy neproběhl archeologický výzkum, po odborném zpracování si od získaného souboru slibujeme osvětlení koncové fáze osídlení hradu. Budeme Vás informovat.

Letos v únoru p. Jan Ochrana náhodně nalezl a odevzdal zajímavý archeologický nález z našeho regionu. Jde o bronzovou dýku, nebo vzhledem k rozměrům spíše mečík (délka 28 cm, šířka 6,5 cm), jehož čepel nese elegantní rytou výzdobu pomocí svazků rýh. K čepeli byla pomocí dosud zachovalých šesti silných bronzových nýtů připevněna rukojeť pravděpodobně z organického materiálu, kostěná či dřevěná.

Tuto pravěkou zbraň lze na základě analogií klást již na přelom starší a střední doby bronzové, případně do průběhu vlastní střední doby bronzové, datačně se tak pohybujeme ve 2. čtvrtině 3. tisíciletí př. n. l., případně okolo poloviny tohoto věku. Toto období je doposud v našem regionu nálezově zastoupeno velmi chudě, artefakt tak má pro hlubší poznání vývoje doby bronzové na severní Moravě značný význam.

V roce 2017 byl přímo při archeologické prospekci našeho muzea nalezen v lese na Lošticku poněkud záhadný nález v podobě souboru neidentifikovatelných železných artefaktů. Po dokumentaci a vyjmutí ze země se ukázalo, že shluk rzí obalených želez nelze oddělit od sebe.

Protože nejbližší archeologickou lokalitou v okolí nálezu je pouhých několik set metrů vzdálené známé halštatské hradiště Obersko, nebylo radno získaný nález podcenit. Vzhledem ke složitosti konzervace jsme nakonec odborné ošetření artefaktu zadali konzervátorskému pracovišti Odboru archeologie při Národním památkovém ústavu v Olomouci. Již následné rentgenové snímkování prozradilo, že se zřejmě bude jednat o dosti specifickou záležitost – pravděpodobně jediný předmět spojený kroužky (za poskytnutí rentgenového snímku děkujeme NPÚ Olomouc).

Náročný konzervační proces trval řadu měsíců a minulý týden se nám nález konečně vrátil do šumperského muzea. Ukázalo se, že šlo o několik tordovaných tyčí a háků vzájemně propojených oky či kratšími úseky závěsných kruhů (foto NPÚ Olomouc).

Nález lze tedy klasifikovat jako tzv. závěs na kotel, který se v protohistorickém období používal při přípravě jídel či nápojů. Takovéto mohutné kotle s honosnými závěsy zřejmě nepatřily k běžné výbavě, uvažuje se spíše o používání při slavnostních nebo rituálních příležitostech. Závěsné řetězy s háky na kotel každopádně byly náročným výrobkem a patří k příkladům vyspělého protohistorického kovářství, o čemž svědčí také popisovaný nález z našeho regionu.

Datace je zatím poněkud oříškem, neboť jde o funkční předmět, který se v čase příliš neměnil. Objevuje se zřejmě již ve starší době železné, nejčastější výskyt evidujeme v mladší době železné, používal se však i v době římské, stěhování národů a také raném středověku. Nejbližší analogie však zatím shledáváme v mladší době železné (latén = 4.–1. století př. n. l.), kdy u nás žily kmeny Keltů. Zřejmě nejbližší analogii představuje závěs kotle z depotu železného nářadí, zbraní a dalších předmětů, jenž byl nalezen u Kolína.¹⁾

Velmi podobný je také závěs ze stejného období nalezený u Staré Lehoty na Slovensku.²⁾

Představu o tom, jak byl závěs používán, jsme si mohli nedávno udělat na výstavě Keltové, která v letech 2018–2019 probíhala v prostorách Národního muzea.

Zajímavé je, že v případě našeho nálezu nešlo o jeden závěs, ale o části z minimálně dvou závěsů, které byly poskládány a intencionálně uloženy do země jako jeden soubor, tedy tzv. depot.

Jakub Halama, archeolog VM Šumperk

Poznámky:

¹⁾ VENCLOVÁ, N. (ed.): Archeologie pravěkých Čech 7. Doba laténská. Praha 2008, s. 57, obr. 29.

²⁾ PIETA, K.: Keltské osídlenie Slovenska. Mladšia doba laténska. Nitra 2008, s. 229, obr. 111.

Stavba silničního obchvatu obce Bludov se blíží, a tak v únoru a březnu probíhaly na vytyčené trase archeologické prospekce za účelem predikce možných archeologických lokalit, které by případně byly předmětem předstihového záchranného výzkumu. Nová silnice bude navazovat na severní konec obchvatu Postřelmova, mine Sudkov, Dolní Studénky a vyústí na okraji Šumperka. Celá trasa je poměrně dlouhá, více než 5 km, proto jsme si ji rozdělili na několik kratších úseků a procházeli etapově „v rojnici“. Prospekce spočívala v povrchovém sběru a hlavně průzkumu pomocí detektorů kovů. Kromě mnoha recentních či neidentifikovatelných předmětů bylo nalezeno také několik artefaktů většího stáří – např. torzo silicitové čepelky patrně z období neolitu nebo keramický přeslen z mladšího pravěku. V kombinaci se studiem historických map, reliéfních map (systém LIDAR), leteckých snímků a rešerší archivních zpráv o dosavadních nálezech na dotčeném území bylo vytipováno několik potenciálních lokalit s možným výskytem archeologických nálezů. Na těchto bude nyní proveden geofyzikální průzkum, který by mohl předpokládaná místa potvrdit a případně specifikovat jejich charakter.

Jakub Halama

Silnice I/44 Bludov, obchvat – celková situace stavby (dle dokumentace Ředitelství silnic a dálnic). Doplněno dělení na 15 úseků, označovaných A–O (úprava B. Tomešová, VM Šumperk).

Povrchový průzkum a detektorová prospekce v úseku na katastru Sudkova (foto J. Halama, VM Šumperk).

Povrchový průzkum a detektorová prospekce v úseku na katastru Postřelmova (foceno z dronu, M. Furda).

Torzo silicitové čepelky (neolit?), nalezené při průzkumu u Sudkova (foto J. Halama, VM Šumperk).

Keramický přeslen (mladší pravěk), nalezený při průzkumu u Dolních Studének (foto J. Halama, VM Šumperk).

Jednou z běžných činností muzejního archeologa je vizuální kontrola zemních prací na stavbách různého charakteru. Při archeologických dohledech v našem podhorském regionu jsou tímto způsobem archeologické nálezy či situace zjištěny jen málokdy. V červnu však probíhaly výkopové práce pro uložení optického kabelu v severní části Šumperka a v prostoru panelového sídliště mezi ulicemi Erbenovou a Šumavskou byly identifikovány zbytky pravěkých sídlištních jam. Na základě charakteru několika hliněných střepů získaných z výkopu jsme mohli určit, že se v těchto místech nalézala osada již v pozdní době bronzové (10.–8. století př. n. l.). Obnažené archeologické situace byly v úzkých liniových výkopech zdokumentovány, stavba nebyla ze strany archeologů nijak zdržena, přesto muzeum získalo další cenné informace o charakteru pravěkého osídlení na území našeho města.

Na okraji obce Dubicko provádí naše muzeum záchranné archeologické výzkumy v souvislosti s výstavbou rodinných domů již deset let. Rozkládá se zde totiž významné pravěké sídliště z období neolitu a hlavně období popelnicových polí (mladší doba bronzová – starší doba železná). Poslední zkoumaná parcela, kde výzkum probíhal za pěkného zářijového počasí, si nechala své největší tajemství až na poslední den našich výkopů. Ve větší sídlištní jámě se v její střední části najednou vyrýsoval okrouhlý obrys ústí nádoby. Předpokládali jsme, že půjde opět jen o větší fragment, v lepším případě o torzo. K našemu překvapení se však postupně objevila nádoba úplně celá, v podstatě neporušená.

V běžné větší sídlištní jámě jsme nečekali o mnoho více než obvyklé fragmenty z rozbitých keramických nádob.

Po jejím celém obnažení se ukázalo, že jde o vyšší hrncovitou nádobu štíhlého vejčitého tvaru.

Nádoba i další střepy z jámy patří k tzv. slezskoplatěnické kultuře, tedy zhruba do období 1. poloviny 1. tisíciletí př. n. l.

Nádobu se podařilo vyjmout, zabalit a bez poškození převézt do muzea, kde bude zkoumán její obsah. V zemině by se mohly vyskytovat zbytky potravy (např. zrní) nebo nějakého pokrmu.

V Dubicku u Zábřehu realizujeme záchranné archeologické výzkumy na stavbách rodinných domů již od roku 2010. Doposud jsme zde vždy nacházeli doklady pravěkého sídliště z mladší doby kamenné a hlavně z konce doby bronzové, letošní výzkum na další parcele je však zcela jiný. Po odstranění svrchní orniční vrstvy se na ploše vyrýsoval liniový útvar, stáčející se do oblouku. K našemu překvapení jsme zjistili, že se jedná o zaniklý středověký příkop. V jeho výplni se nachází zlomky keramických nádob, kousky mazanice, zvířecí kosti, uhlíky, ale také četné železné artefakty. Keramiku lze předběžně datovat převážně do 14. století, nejmladší kusy pak do 15. století. Vně příkopu dále aktuálně zkoumáme rozsáhlý objekt, který pravděpodobně bude reliktem zahloubeného vrcholně středověkého obydlí. V Dubicku je v písemných pramenech připomínána existence středověké tvrze, ovšem předpokládalo se, že se rozkládala na místě sakristie dubického kostela a přilehlé části hřbitova, přičemž náš výzkum se nachází skoro 200 metrů odtud výše po svahu. Po ukončení stále probíhajícího záchranného výzkumu budeme informovat.

Pohled na zkoumaný příkop, který se stáčí okolo vyvýšeného hřbítku nad kostelem.

Příkop je zkoumán postupně po dílčích částech, aby bylo co nejlépe poznáno a zdokumentováno zvrstvení jeho výplně.

V rámci detektorového průzkumu při skrývce svrchní orniční vrstvy byl nalezen typický železný hrot (šipka) ze šípu zřejmě do kuše. Dalších již více než deset podobných šipek pochází z výplně středověkého příkopu. Z písemných pramenů víme, že tvrz v Dubicku byla dobývána v r. 1424 husity a poté ještě za česko-uherských válek, kdy byla v r. 1471 zničena.

Z výplně středověkého příkopu, kromě střepů, zvířecích kostí či kovových artefaktů, nás překvapil nález torza keramické plastiky koníka.

Kromě příkopu jsme na ploše stavby identifikovali rozsáhlý středověký objekt, patrně se bude jednat o zemnici, zatím jsme však tuto archeologickou situaci v úplnosti neprozkoumali. Na jeho rovném dně, vytesaném do skalnatého podloží, ležel celý skelet psa.

Od 1. dubna je v šumperském muzeu k vidění výstava Zachráněné poklady, která prezentuje kovové archeologické nálezy z našeho regionu objevené pomocí detektoru kovů. Výstava sice bude již zanedlouho končit (19. června), přesto ještě byla tento týden doplněna o jeden moc zajímavý artefakt, nalezený p. J. Zapletalem na Úsovsku.

Jde o bronzový kroužek zhruba okrouhlého profilu o průměru 3,2 cm. Je zdoben třemi býčími hlavami, které vystupují jako apliky v pravidelných odstupech z vnější strany kroužku. Dlouhé štíhlé rohy jsou protažené dopředu, tlama se mírně rozevírá, oči jsou jen naznačeny. Předmět pokrývá ušlechtilá patina tmavě zelené barvy. Pravděpodobně sloužil jako přívěsek či ozdoba.

Nalezený artefakt patří svým ztvárněním do průběhu doby železné (8.–1. století př. n. l.), ze které známe jak kovové zvířecí plastiky, tak i předměty s aplikami, často v podobě hlav různých zvířat. Ze staršího úseku doby železné (tzv. halštat, 8.–5. stol. př. n. l.) je na Moravě nejslavnější kovovou plastikou soška býčka z Býčí skály v Moravském krasu. Ze stejného období však máme v naší muzejní archeologické sbírce krásnou bronzovou plastiku beránka s ouškem na hřbetě, která tak mohla být nošena jako přívěsek, snad ve funkci amuletu. Byla nalezena v rámci záchranného archeologického výzkumu žárového pohřebiště na okraji Mohelnice jako milodar v hrobě č. 5.

Velmi předběžně lze snad říci, že nově nalezený artefakt bude spíše až z mladšího úseku doby železné (tzv. latén, 4.–1. stol. př. n. l.), kdy na našem území žili Keltové. Pěkné ukázky kovových plastik, závěsných amuletů či aplik s býčí tematikou známe též ze sousedního Slovenska.

Takovéto artefakty pravděpodobně spadají do sféry tzv. sakrálních předmětů. Dle archeologa V. Podborského souvisely drobné ochranné amulety s různými věrskými představami a posvátnými rituály tehdejší doby (Náboženství pravěkých Evropanů, Brno 2006).

Jakub Halama

Nalezený artefakt má podobu bronzového kroužku, ze kterého vystupují na třech místech apliky (foto P. Kozáková).

Apliky na kroužku jsou zpracovány do podoby býčích hlav s protaženými rohy a mírně rozevřenou tlamou (foto P. Kozáková).

Nahoře bronzový beránek z Mohelnice, dole býček z Býčí skály (dle Pravěké dějiny Moravy, Brno 1993).

Laténské bronzy s býčí tematikou ze Slovenska (dle Keltské osídlenie Slovenska, Nitra 2008).