Výzkum dosud neznámé pravěké osady na okraji Šumperka

Doklady pravěkého osídlení Šumperské kotliny, vysunuté již do blízkosti jesenických hor, jsou velmi skrovné. Jediným obdobím před vrcholně středověkou kolonizací, kdy byla tato oblast osídlena, je pozdní doba bronzová (cca 10.–8. stol. př. n. l.). Z jiných pravěkých období evidujeme ze Šumperska a Podesní jen ojedinělé nálezy, svědčící pouze o průchozích aktivitách (dálkové stezky), nikoli o existenci stálých osad.

Jedinou známou osadou z pozdní doby bronzové byla dlouho lokalita na severním okraji města, kde muzejní archeolog Vladimír Goš provedl záchranný výzkum v souvislosti s výstavbou panelového sídliště Sever na přelomu 60. a 70. let 20. století. Archeologové se sem znovu vrátili v roce 2022, kdy město realizovalo výstavbu nového parkoviště v ulici Erbenově. Záchranný výzkum poskytl řadu nových informací, o nichž jsme veřejnost informovali v našem muzejním sborníku Severní Morava (svazek 109/2024). Další nálezy z pozdní doby bronzové byly získány při záchranném archeologickém výzkumu na stavbě sběrného dvora v Příčné ulici, ovšem jednalo se zde pouze o vrstvu s nálezy, která mohla být redeponovaná, a jednoznačné důkazy o osadě v tomto místě tak chybějí (viz Severní Morava, svazek 96/2010).

V červenci letošního roku proběhly terénní úpravy úpatí svahu pod areálem židovského hřbitova a silnicí na Bludov. K našemu velkému překvapení zde byly identifikovány narušená vrstva a sídlištní objekty se zlomky keramických nádob, typických pro pozdní dobu bronzovou (v archeologické terminologii jde o slezskou fázi kultury lužických popelnicových polí). Záchranný archeologický výzkum naše muzeum realizovalo na této nově objevené pravěké lokalitě na přelomu srpna a září. Předkládáme zde formou komentovaných fotografií prvotní informace, získané v terénu:

Pod ornicí a splachovou podorniční vrstvou se na povrchu žlutohnědého jílovitého podloží vyrýsovaly tmavé fleky, jež nám naznačovaly výskyt zahloubených archeologických objektů. Tyto se pak ručně kopaly a dokumentovaly. Zapojili jsme i detektor kovů.

Většinu zahloubených objektů představovaly různé tzv. sídlištní jámy.

Zvláště větší sídlištní jámy sloužily v době trvání pravěké osady nejprve jako zdroj jílovité zeminy pro výmaz dřevo-hlinitých obydlí či klenby pecí, posléze se do nich vyhazoval odpad, nejčastěji v podobě střepů z rozbitých nádob.

Specifický účel měla jáma č. 4, která se směrem k rovnému dnu postupně rozšiřovala – jednalo se o tzv. zásobní jámu, vlastně jakýsi pravěký sklípek, určený k uchovávání zrní či jiných druhů potravin.

Na ploše výzkumu jsme identifikovali také několik menších okrouhlých jamek, jež jsou pozůstatky po vztyčených kůlech, svědčících o přítomnosti dřevěných konstrukcí (obytné domy, hospodářské stavby, ploty atd.).

Při výzkumech pravěkých osad bývají nejčastějšími nálezy zlomky keramiky a nejinak tomu bylo i v této lokalitě. Na sklonku doby bronzové se hliněné nádoby stále ještě vyráběly bez použití hrnčířského kruhu, ten na Moravě začali používat až Keltové o půltisíciletí později. Kromě střepů keramických nádob jsme také nalezli různé kamenné artefakty (mj. část zrnotěrky a drtidlo), kusy mazanice (tj. části hliněných výmazů ze stěn dřevo-hlinitých staveb či kleneb pecí) a uhlíky.

Jakub Halama