Srnec parukář

Srnec obecný – Capreolus capreolus (L.) – je nejmenším evropským zástupcem čeledi jelenovitých, Cervidae. Srnce a srnčí zvěř jistě netřeba představovat, je snad nejznámější lesní spárkatou zvěří. Kdo by neznal letní zvuky přírody, ke kterým neodmyslitelně patří bekání srnce a pískání srny, jež jsou zvukovými projevy jejich říje. Srnci mají většinou malé, ale velmi charakteristické paroží. Na základní lodyze jsou přední a zadní výsada. Dohromady může mít srnec až pět výsad na každém parůžku, a mluvíme tak o desaterákovi. Růst parůžků ovlivňuje pohlavní hormon testosteron z varlat (tzv. ráží). Měkká tkáň parůžku se postupně vyvíjí do svého správného tvaru a osifikuje, tvrdne. Na konci vývoje paroží srnec shazuje lýčí (tj. vyschlou tkáň, kůži a cévy, které vyživovaly paroh během jeho růstu). Po proběhnutí říje shazuje i parohy samotné. Občas se ale stane, že dojde k poškození ráží, ať už mechanicky, či zakrněním. Parůžky se tak začnou vyvíjet abnormálně. Nedochází k jejich osifikaci, rostou do šířky a jsou velmi náchylné k mechanickému poškození. Vzrůstá možnost jejich poranění a infekce. Takovému paroží se říká paruka. Ta může přerůst oči a její hmotnost může dosáhnout až pěti kilogramů. Jedinec je tak velmi znevýhodněn v pohybu a může se stát lacinou kořistí predátorů. Jeden takový typický příklad parukáře, vypreparovaná hlava s parukou, je vystaven v Lovecko-lesnickém muzeu na zámku Úsov. Jedinec byl uloven 22. 8. 1903 na panství Schottwien blízko města Seebenstein v Dolních Rakousích.