Obnovený orchestrion

Orchestrion je mechanický hrací stroj napodobující zvuky orchestru nebo aspoň několika hudebních nástrojů. Hudba byla zaznamenávána zpravidla ocelovými hřebíčky umístěnými na dřevěném válci, případně na perforovaném papírovém válci. Pohon nejčastěji zajišťovalo závaží. Na sklonku 19. století byly stavěny dva základní typy orchestrionů – pianový a varhanní.

U pianového byl akustický element (kostra, rezonanční deska, litinový rám a struny) umístěn v zadní části orchestrionu a tvořil se skříní jeden celek. Princip vytvoření tónu spočíval v napružení kladívkové mechaniky pomocí hřebíčku otáčejícího se válce a k úderu na struny došlo v momentě, kdy vahadlo snímací lišty opustilo hřebíček. Pianové orchestriony byly používány zejména v restauracích.

Základ varhanního orchestrionu tvořil píšťalový fond složený z několika druhů píšťal, vzdušnice a čerpacích měchů se zásobníkem tlaku. Pohon byl zajišťován ručně nebo elektromotorem. Své využití našly tyto orchestriony zpravidla na poutích, v tanečních sálech apod.

Ve sbírkách šumperského muzea jsou uloženy dva orchestriony. Oba jsou to pianoorchestriony obsahující pianinový akustický element a bicí sekci (velký buben, virblový buben, činel, triangl a zvonkohru). Vyrobeny byly na přelomu 19. a 20. století. K pohonu je použit hnací mechanismus podobný hodinovému stroji se závažím, který otáčí hřebíčkovým válcem.

Restaurovaný orchestrion byl na počátku 20. století prodáván pod označením „DIANA“. Je vysoký 260 cm a široký 140 cm. Závaží, které slouží k pohonu hnacího mechanismu, váží 270 kg.

Tento a mnohé další orchestriony prodával pražský obchodník Hynek Klepetář. Pro německy mluvící obyvatelstvo značil orchestriony německou variantou své značky: I. Klepetář Prague, což je případ našeho orchestrionu. Pro Klepetáře tento flašinet vyrobil Eduard Dienst v Lipsku. Na skříni najdeme i písmena D.R.G.M., která jsou zkratkou pro německou registrovanou ochrannou známku – Deutsches Reichsgebrauchsmuster. (Tento registr byl v Německu uzákoněn od 1. června 1891.)

Dominantním výzdobným prvkem dvoukřídlých dveří jsou skleněné výplně s podmalbou zobrazující krajinky v oválných medailonech rámovaných secesním květinovým motivem.  Autorem podmalby je J. Kunschner.

Na vnitřní straně skříně se zachoval tužkou psaný nápis obsahující cenné informace o zámečníkovi, který orchestrion opravoval. Byl to Leo Herold, narozený 21. 7. 1890 v Bedřichově u Oskavy č. p. 15, syn domkařů Josefa a Anastázie. Podle jeho vizitky, kterou na orchestrionu zanechal, usuzujeme, že orchestrion se nacházel v některé z hospod poblíž Bedřichova.

Do sbírek Muzea v Šumperku byl orchestrion zakoupen v roce 1974 ve starožitnictví v Praze za cenu 6 250 Kčs. Předtím byl určitě umístěn v některé ze severomoravských hospod, ve které, to je zatím předmětem bádání.

Restaurování orchestrionu, zaměřeného na akustické a mechanické části, se ujal Radek Janoušek v roce 2015. Na začátku byl tento unikátní automatický hrací stroj rozebrán na jednotlivé části, které byly postupně renovovány. V roce 2020 byly zrenovované komponenty složeny a orchestrion opět hraje.

Použitá literatura:

Janoušek, R.: Představení nové expozice hudebních automatů I. – IV. Čtvrtletník Severočeského muzea v Liberci. Jaro 2015, Léto 2015, Podzim 2015 a Zima 2016.

Volný, J.: Automatofony. Mechanické hudební stroje a strojky ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci. Liberec 2007.

Sluka, L.: Orchestriony aneb svět včerejška. Turnov 2013.

Mária Kudelová

etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Oprava orchestrionu (video – YouTube)

Finální opravy jednoho z největších orchestrionů v České republice. Práce začaly v roce 2015, kdy byl tento unikátní automatický hrací stroj rozebrán na jednotlivé části, které byly postupně renovovány. Teď přišel čas jej zase složit a oživit jeho zvuk. Díla se ujal restaurátor pianol a orchestrionů Radek Janoušek.

Orchestrion byl vyroben někdy na počátku 20. století německou firmou Dienst pro prodejce Hynka Klepetáře z Prahy. Tento obchodník značil své orchestriony pro německy mluvící zákazníky německou variantou svého jména – Ignaz Klepetař Prague. Muzeum v Šumperku zakoupilo orchestrion v roce 1974, tehdy jeho mechanické části fungovaly a zvuky vydával, hudbou bychom to však mohli nazvat jen stěží.

Záznam orchestrionu (video – YouTube)