Jídlo s sebou

Zaměstnanci muzea, jako mnozí jiní v současné době, oprášili svoje jídlonosiče. První, co všechny zaujalo, byla různá pojmenování užívaná v našem regionu k označení těchto nádob:

„Cénky“ – slovo používané ve vesnicích Horní Hané. Je to označení malé cínové nádoby v hornohanáckém nářečí.

„Menážke“ – výraz používaný v Kamenné a Nedvězí. Podle Etymologického slovníku jazyka českého znamená slovo menáž nebo mináž vojenskou stravu, pochází z francouzského jazyka – domácí hospodářství; společný stůl a oběd, společná strava, zvláště u vojska. V dalším významu se slovo menážka používá k označení nádobí pro dochucovací sady na stůl.

„Kastrůlky“ – slovo používané ve Velkých Losinách.

„Cecilky“ – výraz používaný např. ve Svébohově.

„Cécliky“ – varianta zaznamenaná v Bohdíkově a okolí.

„Obědvár“ – slovo používané v Zábřehu, ale i v jiných lokalitách.

„Žrádelníky“, „žrádelníček“ – výraz má praslovanský základ ve významu žrát – hltavě jíst. Nynější pejorizace tohoto slova je novočeská.

Zapátrali jsme i v muzejních sbírkách a Vy si můžete prohlédnout jídlonosiče různých tvarů a z různých materiálů. Pokud bychom se podívali do historie, tak bychom mohli za předchůdce jídlonosičů považovat keramické sdružené nádoby s jedním společným uchem, tzv. srostlíky, ve kterých si lidé nosili na pole jídlo.

Mária Kudelová, Pavlína Janíčková