Jídlo s sebou

Zaměstnanci muzea, jako mnozí jiní v současné době, oprášili svoje jídlonosiče. První, co všechny zaujalo, byla různá pojmenování užívaná v našem regionu k označení těchto nádob:

„Cénky“ – slovo používané ve vesnicích Horní Hané. Je to označení malé cínové nádoby v hornohanáckém nářečí.

„Menážke“ – výraz používaný v Kamenné a Nedvězí. Podle Etymologického slovníku jazyka českého znamená slovo menáž nebo mináž vojenskou stravu, pochází z francouzského jazyka – domácí hospodářství; společný stůl a oběd, společná strava, zvláště u vojska. V dalším významu se slovo menážka používá k označení nádobí pro dochucovací sady na stůl. 

„Kastrůlky“ – slovo používané ve Velkých Losinách.

„Cecilky“ – výraz používaný např. ve Svébohově.

„Cécliky“ – varianta zaznamenaná v Bohdíkově a okolí.

„Obědvár“ – slovo používané v Zábřehu, ale i v jiných lokalitách.

„Žrádelníky“, „žrádelníček“ – výraz má praslovanský základ ve významu žrát – hltavě jíst. Nynější pejorizace tohoto slova je novočeská.

Zapátrali jsme i v muzejních sbírkách a Vy si můžete prohlédnout jídlonosiče různých tvarů a z různých materiálů. Pokud bychom se podívali do historie, tak bychom mohli za předchůdce jídlonosičů považovat keramické sdružené nádoby s jedním společným uchem, tzv. srostlíky, ve kterých si lidé nosili na pole jídlo.

 

Mária Kudelová, Pavlína Janíčková

 

 

obrazek

obrázek

Cínový nosič na jídlo, značeno, vyrobil mistr I.A.S., Karlovy Vary, 1. polovina 18. století.

 

 

obrázek

Sdružená nádoba, dvě hrncovité nádoby navzájem spojené ouškem, keramika, Loštice, 19. století.

 

 

obrázek

Smaltovaný jídlonosič, výrobce Tatrasmalt Matejovce, 50. léta 20. století.

 

 

obrázek

obrázek

Hliníkový jídlonosič, výrobce neurčen, 60.–70. léta 20. století, Bludov.

 

 

obrázek

Hliníková bandaska určená převážně k přenášení polévek, výrobce Tatrasmalt Matejovce, 50.–60. léta 20. století, Šumperk.

 

 

obrázek

Jídlonosič lisovaný z plastu, 21. století, Šumperk.

 

 

obrázek

Nerezový jídlonosič, 21. století, Brníčko.