Jak se v minulosti šířily zprávy? (třetí díl)

Třetí kramářská píseň z našich sbírek zastupuje tisky s náboženskou tematikou, a to s tematikou legend o životě svatých. Vybíráme aktuálně sv. Rocha, protože byl ochráncem před morem (tedy před jakoukoli smrtící epidemií, jak jsme vysvětlili v předešlém příspěvku). Morovým a jiným epidemiím se lidé ve středověku a ani později bránit v zásadě nemohli, ani nevěděli jak. Jednu z cest, jak přežít nebo se umět vyrovnat se smrtí, nabízelo náboženství. Zachránit před smrtící epidemií mělo vykonání pouti ke sv. Rochu.

Tento kramářský tisk se váže ke kapli sv. Rocha v Úsově, o to je pro naše muzeum vzácnější. Úsov je zmiňovaný v první sloce a dále je obsah podobný jiným písním o světci, které vyprávějí legendu o jeho životě a smrti. Píseň si zpívali právě poutníci putující k úsovské kapli.

Sv. Roch pocházel ze zámožné francouzské rodiny. Po smrti rodičů rozdal svůj majetek chudým a vypravil se jako prostý poutník do Říma. Po dobu cesty i během pobytu v Římě ošetřoval nemocné nakažené morem, až se jím nakonec sám nakazil. V tomto konkrétním tisku je legenda v této části ukončena, v jiných je dovyprávěn příběh do nevděčného konce. Roch se uchýlil do ústraní a tady o něj dle legendy pečoval anděl a pes mu nosil jídlo. Majitel psa, šlechtic Gothard, se pak Rocha ujal. Po uzdravení se světec vrátil do vlasti, ale jako podezřelý tulák a špeh byl uvězněn a ve vězení zemřel. Řečeno dnešními slovy – byl to muž v první linii.

Titulní strana tisku Písně k svatému Rochu.

Titulní strana staršího tisku Písně k svatému Rochu, (psáno Hrochu), vytištěná v Litomyšli 1810.

Kaple sv. Rocha v Úsově, 2007.

Sv. Roch na grafickém listu z dílny Wenzela Langhammera z Vrchlabí, polovina 19. století, sbírka VM v Šumperku.

Sv. Rocha vždy zaručeně najdete i na morových sloupech, které byly stavěny jako poděkování za skončení epidemie i na ochranu před podobným neštěstím. Šumperský morový sloup byl dokončen v roce 1720. Epidemii v roce 1714 podlehlo více než 180 obyvatel města. Sv. Roch je ten, který kolemjdoucím ukazuje ránu na obnažené noze a vedle něhož stojí pes, který mu podává jídlo.