30 let národní přírodní rezervace Králický Sněžník

Na velkoformátových fotografiích Zuzany Růžičkové, pracovnice Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, je představeno pohoří Králického Sněžníku. Výstava vznikla u příležitosti 30. výročí vyhlášení národní přírodní rezervace (NPR) Králický Sněžník. Národní přírodní rezervace zde byla vyhlášena v roce 1990 za účelem ochrany komplexu unikátních rostlinných společenstev masivu Králického Sněžníku. Jsou to zejména zbytky přirozených horských smrčin, suťových javořin, horských bučin, rašelinišť, pramenišť a subalpínských a alpínských luk v nejvyšších vrcholových částech. Pozoruhodné jsou i krasové jevy v ložisku vápenců a balvanitá koryta Moravy i dalších vodních toků. Přírodu Králického Sněžníku přibližují nejen fotografie Zuzany Růžičkové, zapůjčené z muzea v Malé Moravě, ale i dermoplastické preparáty savců a ptáků. Výstava vznikla ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky, regionálním pracovištěm Olomoucko – Správou CHKO Jeseníky, a muzeem v Malé Moravě.

• Představujeme autorku fotografií Zuzanu Růžičkovou

Zuzana Růžičková se narodila v Pardubicích a již jako školačku ji zaujalo fotografování. Její tatínek byl amatérský fotograf a Zuzana mu pomáhala s výrobou fotografií v temné komoře, kde žasla nad pomalu se objevujícími obrázky. Již v dětství tak získala zkušenosti s fotografováním od jeho základů a tyto zkušenosti a zážitky pak naplno rozvíjela v rámci své profese v oblasti ochrany přírody, kde působí dodnes, v současné době v Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky, regionálním pracovišti Východní Čechy. Působí zde jako dokumentátorka a fotografování se stalo náplní její práce; plní si tak jeden ze svých životních snů.

Ráda pracuje v krajině – právě ta patří mezi hlavní témata jejích fotografií –, zvláště v období časného jara a podmanivě barevného, často ovšem i ponurého podzimu. Její fotografie najdeme například v sérii publikací Chráněná území ČR, v průvodcích k naučným stezkám, na informačních panelech, ale i na výstavách a v několika regionálních publikacích z Pardubicka. V roce 2016 zrealizovala autorskou výstavu s názvem České středohoří ve fotografiích Zuzany Růžičkové. V poslední době se věnuje hlavně území Králického Sněžníku a chráněné krajinné oblasti Železné hory. 

Kromě krajiny fotografuje i chráněné druhy rostlin a živočichů, které na svých terénních pochůzkách potkává. Na místa, která zachycuje v různých ročních obdobích, se ráda vrací, jsou pro ni trvalou inspirací.

• Představujeme přírodu Králického Sněžníku

Králický Sněžník je jedním z nejmalebnějších koutů naší krásné země – odlehlý a vzdálený, ale přesto jeho milovníkům blízký, uchvacující svými rozmanitými přírodními podmínkami, rostlinstvem a živočišstvem, na jehož tváři se odráží nelehká historie naší země a jenž je přes veškeré šrámy na těle vždy majestátný. Krásný v celku i detailech.

Králický Sněžník je po Hrubém Jeseníku druhým nejvyšším pohořím Olomouckého kraje a jedním z jeho nejkrásnějších koutů. Najdeme zde zajímavou a turisticky navštěvovanou oblast, která zaujme v každém ročním období, a to nejen fotografy.

Ochrana přírody

Národní přírodní rezervace zahrnuje masiv Králického Sněžníku a údolí Moravy, Malé Moravy a Prudkého potoka mezi obcemi Velká Morava a Stříbrnice a hranicí s Polskem na území Pardubického a Olomouckého kraje. Celková výměra chráněného území je 3086,4 ha (z toho ochranné pásmo 1368 ha). Nadmořská výška se pohybuje od 700 do 1423,7 m (vrchol Králického Sněžníku; někdy se jeho nadmořská výška zaokrouhluje na 1424 m). Rezervace byla vyhlášena v roce 1990. Z důvodu mírné změny hranic byla v roce 2013 přehlášena.

Jedinečnost tohoto území potvrzuje také zařazení NPR Králický Sněžník do soustavy NATURA 2000 jako evropsky významné lokality. V roce 2004 byla na ploše 11 739 ha vymezena ptačí oblast Králický Sněžník, která je mnohem rozsáhlejší než samotná NPR a zahrnuje zejména extenzivně využívané louky a pastviny. Předmětem ochrany je tu chřástal polní (Crex crex). Tento celoevropsky ohrožený pták velikosti koroptve přilétá hnízdit na nekosené vlhké louky, úhory a pastviny v podhůří Králického Sněžníku.

Neživá příroda

Horský masiv Králického Sněžníku je součástí geologické západosudetské oblasti. Je tvořen přeměněnými horninami orlicko-sněžnického krystalinika (zvaného také orlicko-kladská klenba). Přeměnou hornin starohorního až staroprvohorního stáří vznikly ruly a svory, místy prostoupené vložkami krystalických vápenců (mramorů), dolomitů, amfibolitů, kvarcitů, erlánů atd. Ve starších prvohorách proniklo tímto komplexem krystalických hornin, jež se vyskytují zejména podél horního toku Moravy, žulové magmatické těleso, jehož přeměnou vznikly tzv. sněžnické ortoruly. Ty jsou převažujícími horninami na západním a východním hřbetu celého pohoří, mezi nimiž se zhruba severojižním směrem táhne údolí Moravy.

Krystalické vápence tvoří pozoruhodný kras v údolí Moravy, v němž nechybějí jeskyně (Tvarožné díry, Patzeltova jeskyně), krasové ponory ani vyvěračky.

Geomorfologicky je Králický Sněžník jedním ze samostatných celků České vysočiny. Je součástí tzv. Jesenické podsoustavy, tj. podcelku Krkonošsko-jesenické soustavy. Na české straně má plochu 86,32 km², střední výšku 931 m a střední sklon 15°. V České republice je rozlohou sice nejmenším, ale nadmořskou výškou (1424 m) třetím nejvyšším a střední nadmořskou výškou (931 m) vůbec nejvyšším pohořím.

Králický Sněžník je kerným pohořím, které bylo vyzdviženo působením tektonického tlaku podél výrazných zlomů. Celé pohoří má přibližně paprskovitý tvar – z vrcholu Králického Sněžníku vybíhá několik hřbetů. Na české straně jsou to dva hřbety ve tvaru podkovy, jejichž středem protéká Morava, pramenící pod vrcholem Králického Sněžníku v nadmořské výšce 1380 m. Nejvyšší horou západního hřbetu, tvořícího hranici s Polskem, je Malý Sněžník (1338 m n. m.), nejvyšší horou východního hřbetu (zvaného také „Mokrý hřbet“) je Sušina (1321 m n. m.). Údolí řek a potoků jsou pod vrcholy zahloubena o více než 500 m. Území je odvodňováno do tří moří (Severního, Baltského a Černého), proto je Králický Sněžník nazýván „střechou Evropy“.

Celé pohoří bylo modelováno erozí říčních toků, vlivem sněhové pokrývky a zejména procesy mrazového zvětrávání, které způsobily vznik skalních výchozů, tzv. mrazových srubů, sutí, kamenných moří, balvanových proudů a jiných povrchových tvarů. Přítomnost horského ledovce dosud jednoznačně prokázána nebyla.

Rostlinstvo

Rostlinstvo pohoří Králického Sněžníku je podobné rostlinstvu Hrubého Jeseníku i Krkonoš. Ve všech těchto pohořích najdeme např. koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina), ovsíř dvouřízný (Avenula planiculmis), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), lilii cibulkonosnou (Lilium bulbiferum) a mnoho dalších rostlin. Ovšem zvonek vousatý (Campanula barbata), který je ve znaku CHKO Jeseníky, v Krkonoších nenajdeme, ale z Králického Sněžníku je znám. Ve srovnání s Orlickými horami mají tato nejvyšší sudetská pohoří navíc druhy, které rostou nad horní hranicí lesa, jako je např. sítina trojklaná (Juncus trifidus), prasetník jednoúborný (Hypochaeris uniflora), ostřice Bigelowa (Carex bigelowii) nebo jestřábník alpský (Hieracium alpinum). Tyto čtyři posledně jmenované rostliny bychom v lesích Orlických hor marně hledali.

Vrchol Králického Sněžníku leží nad přirozenou hranicí lesa. Jsou zde mělké, kamenité a minerálně chudé půdy, panuje zde drsné horské klima. Mohou tu růst pouze rostlinná společenstva schopná v těchto extrémních životních podmínkách přežít – jsou to tzv. alpínské trávníky. Z významnějších rostlin se zde vyskytuje např. ostřice Bigelowa (Carex bigelowii), kostřava nízká (Festuca supina), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), smilka tuhá (Nardus stricta), rdesno hadí kořen (Bistorta major), místy větší porosty vřesu (Calluna vulgaris) a další druhy.

Na závětrných místech na svazích v okolí potoků a pramenišť na vlhké a živinami bohaté půdě při horní hranici lesa se vyvinula subalpínská vysokostébelná vegetace. Vyskytuje se např. v lavinové dráze pod pramenem Moravy, kde lze spatřit papratku alpínskou (Athyrium distentifolium), oměj šalamounek (Aconitum callibotryon) či kamzičník rakouský (Doronicum austriacum).

Přirozenými lesními společenstvy Králického Sněžníku jsou bučiny a horské smrčiny, na prudkých svazích pak suťové lesy s javorem klenem a lípou velkolistou. Většina těchto lesních porostů je však dnes nahrazena smrkovými monokulturami. Bučiny se v tomto pohoří v minulosti vyskytovaly až do nadmořské výšky okolo 900 m, kde postupně přecházely v horské smrčiny. Poslední zbytky původních bučin se zachovaly v pralese Ve Strmém, malé ostrůvky bučin jsou roztroušené v celé NPR a indikují je druhy jako kopytník evropský (Asarum europaeum), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), vraní oko čtyřlisté (Paris qaudrifolia) a další. Typickými rostlinami horských smrčin jsou pak např. žebrovice různolistá (Blechnum spicant), podbělice alpská (Homogyne alpina), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) nebo místy dominantní třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). V místech s extrémním zamokřením půdy se vyvinuly tzv. rašelinné (podmáčené) smrčiny, v jejichž bylinném patře se vyskytují druhy typické pro vrchovištní rašeliniště, kromě lesních druhů rašeliníků např. suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum).

Vrchovištní rašeliniště se vyskytují na tzv. Mokrém hřbetu nad Stříbnicemi, největší a nejzachovalejší z nich je na polské straně na jihozápadních svazích kóty Czarny Grzbiet (1087 m n. m.). Vznikají ve sníženinách s nepropustným dnem a jsou sycena srážkovou vodou. Kromě zmíněného suchopýru pochvatého na vrchovištích najdeme např. ostřici mokřadní (Carex limosa), klikvu bahenní (Vaccinium oxycoccus), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) a vzácně bradáček srdčitý (Listera cordata).

V okolí potůčků se vyvinula horská prameniště, na Králickém Sněžníku plošně omezená jen na několik čtverečních metrů okolo pramenů potoků. Najdeme zde např. řeřišnici hořkou Opizovu (Cardamine amara subsp. opizii), mokrýše střídavolistého (Chrysosplenium alternifolium), starček potoční (Tephroseris crispa) nebo violku bahenní (Viola palustris).

V lesích pohoří Králického Sněžníku i nad horní hranicí lesa jsou častá suťová pole a skály. Kameny, balvany a skály jsou porostlé většinou mechy a lišejníky, mezi balvany pak rostou např. keříčky borůvky (Vaccinium myrtillus), brusinky (Vaccinium vitis-idaea) a vřesu (Caluna vulgaris), z plavuní např. vranec jedlový (Huperzia selago). Botanicky nejvýznamnější skalní lokalitou jsou Vlaštovčí skály, skalní srub, kde na jediném místě v pohoří Králického Sněžníku roste sítina trojklaná (Juncus trifidus), v ČR řazená mezi silně ohrožené druhy (kategorie C2). K nejzajímavějším skalním útvarům patří také vápencové výchozy v okolí mramorového lomu a podél toku Moravy. Na nich roste např. kakost smrdutý (Geranium robertianum), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), huseník chlupatý (Arabis hirsuta), z kapradin sleziník červený (Asplenium trichomanes), sleziník zelený (Asplenium viride) či puchýřník křehký (Cystopteris fragilis).

Součástí rostlinstva jsou i mechorosty. Bryologický průzkum (tj. průzkum mechové flóry) na Králickém Sněžníku probíhal v letech 1995–2005, jeho výsledky jsou zpracovány mj. i na webových stránkách Vlastivědného muzea v Šumperku (Magda Zmrhalová – Mechorosty Králického Sněžníku ).

Živočišstvo

V pohoří Králického Sněžníku se vyskytuje řada vzácných živočichů, z nichž někteří žijí jen v nejvyšších polohách České republiky. K takovým patří např. hmyzožravec rejsek horský (Sorex alpinus), obývající zalesněná údolí potoků, nebo kos horský (Turdus torquatus), který obývá vrcholové partie pohoří a hnízdí v horských smrčinách. Z celého pohoří jen na vrcholu Králického Sněžníku lze vzácně spatřit pěvušku podhorní (Prunella collaris) a lindušku horskou (Anthus spinoletta), zatímco linduška luční (Anthus pratensis) je hojnější a vyskytuje se i na několika dalších lokalitách, jakož např. i bramborníček hnědý (Saxicola rubetta) a skřivan polní (Alauda arvensis). Vzácným obyvatelem zejména horských smrčin Králického Sněžníku byl ještě v 80. letech minulého století také tetřev hlušec (Tetrao urogallus).

Ze savců lze ve vrcholových partiích Králického Sněžníku potkat kamzíka horského (Rupicapra rupicapra), který byl v r. 1913 vysazen v Hrubém Jeseníku, a z tohoto pohoří sem tento nepůvodní druh občas zavítá. Naproti tomu drobná myšivka horská (Sicista betulina) původním druhem je, žije v okolí pramenišť a na vlhkých loukách při horní hranici lesa. Je pěkně poznatelná podle neobvykle dlouhého ocasu a výrazného černého pruhu na hřbetě. Myšivka horská je označována jako glaciální relikt (pozůstatek fauny z doby ledové) a obývá naše nejvyšší pohoří. Dermoplastický preparát myšivky horské je vystaven ve stálé expozici Vlastivědného muzea. V ČR i v celé Evropě je chráněna jako silně ohrožený druh.

Z bezobratlých živočichů stojí za zmínku zejména druhy subalpínských a alpínských poloh, jako je velmi vzácný motýl huňatec alpínský (Psodos alpinata) z čeledi píďalkovitých, který je svým vývojem vázán pouze na vrcholovou část Králického Sněžníku. Vzácně se vyskytuje i v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku, v ČR je řazen mezi zranitelné druhy (kategorie VU). Z brouků lze jmenovat např. stehenáče bez českého druhového jména – Oedemera monticola – nebo arkto-alpínského střevlíčka Gyllenhalova (Nebria rufescens). Na subalpínských a alpínských loukách jsou v letních měsících nápadní okáči rodu Erebia. Na polské straně pohoří byl teprve před několika lety pozorován okáč sudetský (Erebia sudetica), endemit Východních Sudet (endemit je druh živočicha nebo rostliny, který žije nebo roste jen na určitém území a nikde jinde na světě), který je v ČR znám jen v Hrubém Jeseníku.