Sametová revoluce v šumperských ulicích (VIII. část)

Hlavní třída

Snad nejvýznamnější ulice v celém městě měnila v minulosti často své názvy. Zejména v 18. století a první polovině století následujícího. Bývala tak označována jako Reitendorfgasse (Rapotínská), posléze jako Scheuergasse (Stodolní). Užívalo se i názvu Herrengasse (Panská). Od poloviny 19. století se začalo užívat nového názvu k poctě velkého německého básníka Friedricha Schillera (1759–1805). Dovolím si zde udělat malou odbočku a zmínit, že osobnost slavného básníka připomínal i někdejší název parčíku obklopujícího kostelík sv. Barbory. V roce 1905 zde byl také slavnostně odhalen básníkův pomník. Nic z toho však nepřečkalo dějinné zvraty 20. století. Schillerův pomník zanikl, sady se přejmenovaly na Jiráskovy. A Schillerova třída? Už v roce 1939 byl její název změněn na Adolf-Hitler-Strasse. A po roce 1945 se hlavní městská tepna přejmenovala na třídu Rudé armády a tento název se udržel až do pádu komunistického režimu. Po roce 1989 zvítězil nad mnoha jinými návrhy (např. třída Spojenců) jednoduchý, ale bezesporu výstižný název – Hlavní třída. Její zástavba se v průběhu času proměňovala, postupně zde vzniklo mnoho architektonicky velmi hodnotných staveb. A lze říci, že tudy procházely také dějiny. Ostatně nám to dokumentují mnohé snímky uchovávané v muzejních sbírkách. Zde nabízíme jen malý výběr.

Průhled Schillerovou ulicí směrem od tehdejšího Eichelbrennerplatz (dnes tzv. Točák). Vlevo nároží někdejší Oberleithnerovy manufaktury. Snímek ze 70. let 19. století. 

Než byla v roce 1901 postavena velkolepá budova Německého spolkového domu (dnešní divadlo), musela být zbourána původní zástavba, a to tzv. Grünerhaus (nazýváno podle majitele Franze Grüna) a také přední část Steyskalova dvora, z něhož však na této dobové pohlednici vidíme spíše zahradu, která jej obklopovala. 

Na této pohlednici z počátku 20. století vidíme již dokončený spolkový dům, zcela vpravo pak dnes už zaniklý Sieglův dům. 

Pohled na Schillerovu ulici ve 30.–40. letech 20. století. V sousedství Sieglova domu si nechal šumperský obuvník Ottokar Katzer postavit moderní obchodní a obytný dům dle návrhu architekta Ernsta Hantschla. 

Na základě Mnichovské dohody se Šumperk (jako celé naše pohraničí) stal součástí nacistického Německa, jednotky wehrmachtu vstoupily do města 8. října. Pochodující vojáci mířili na náměstí k radnici. 

Průvod studentského majálesu v roce 1946. Fotografie sice není úplně kvalitní, ale je na ní docela dobře vidět, že u Sieglova domu se odbočovalo do Revoluční ulice (před rokem 1945 Sudetenstrasse, česky Sudetská). Po výstavbě obchodního domu Jednota se však trasa této ulice poněkud změnila. 

 Vozidla polských jednotek v průběhu srpnové okupace v roce 1968. V reakci na vpád vojsk Varšavské smlouvy rozhodlo vedení města mj. o přejmenování ulice na třídu 1. máje, ale nastupující normalizace tuto změnu brzy zrušila a navrátil se dosavadní název třída Rudé armády.

 Starý Sieglův dům musel ustoupit na začátku 70. let nové, moderní zástavbě obchodního domu. 

Dokončený obchodní dům Jednota.  

 Snímek z průběhu generální stávky 27. listopadu 1989.