Sametová revoluce v šumperských ulicích (III. část)

Ulice 17. listopadu

Dnes se vydáme z náměstí Svobody směrem k vlakovému nádraží. Železnice spojila město Šumperk s okolním světem v roce 1871, kdy byla vybudována trať vedoucí od Zábřehu. Od onoho data začala postupně vyrůstat zástavba podél cesty směřující od města k nádražní budově a podle toho se také ulici dostalo označení – Nádražní. Česká menšina se ve 30. letech 20. století pokoušela prosadit změnu názvu podle agrárního politika a několikanásobného premiéra Antonína Švehly, leč neúspěšně. Původní název se udržel až do roku 1949, kdy byla ulice přejmenována k poctě prvního dělnického prezidenta na Gottwaldovu. Od roku 1990 se začalo používat označení ulice 17. listopadu.

V této ulici stojí za povšimnutí řada zajímavých staveb. Nároží u náměstí Svobody dominuje budova hotelu Grand, který byl ve funkcionalistickém slohu vybudován na místě původní pivnice v letech 1931–1932. Na pozemcích obklopujících Pavlínin dvůr, tedy v dnešních sadech 1. máje, byla postavena vila Doris, pojmenovaná po manželce majitele domu Eduarda Chiariho. Zde také sídlila od 50. let městská knihovna, než se v roce 1970 přestěhovala, už jako Okresní knihovna Šumperk, do adaptovaných prostor blíže nádraží stojící Hacklovy vily. Přízemní stavbu s růžovou fasádou nechal na konci 19. století postavit šumperský lékárník Eduard Hackl, jehož jméno je spojeno s lékárnou U Medvěda (na tzv. Točáku). Nejblíže nádraží pak stojí dva nárožní domy, které do roku 1945 patřily rodině Wotke. Budova, v níž je dnes asijské bistro a papírnictví, sloužila jako hotel s restaurací. Protější dům byl určený k bydlení, v nároží byl vstup do fotografického salonu. A to už se vlastně ocitáme na Jesenické ulici, o které si povíme příště.

Podoba Nádražní ulice na počátku 20. století, v popředí oba domy v majetku rodiny Wotke.

Průhled Nádražní ulicí směrem k náměstí Svobody, vpravo hotel Grand, snímek ze 40. let 20. století.

Vila Doris sloužila za minulého režimu potřebám Kulturních zařízení města Šumperka (KZMŠ), před vstupním průčelím vznikla roku 1982 galerie vyznamenaných pracovníků, která prostor hyzdila až do počátku 90. let, snímek z roku 1984, foto J. Mašek. 

Na pódiu letního divadla se konala řada akcí organizovaných KZMŠ, na snímku koncert pořádaný v rámci družby ČSSR, SSSR a Polska, rok 1970, foto Antonín Suchan.

Vila Doris po odstranění galerie vyznamenaných pracovníků v roce 1992, tehdy zde již dva roky fungoval BOUTIQUE, kde se prodávaly filmové a hudební nosiče, móda, kosmetika i drobné umělecké předměty určené především mladým lidem. Mladí výtvarníci zde získali prostor k výstavám.  Foto J. Mašek.

Slavnostní otevření knihovny v prostorách zrekonstruované Hacklovy vily v březnu roku 1970, foto A. Suchan.

 Vzhled Hacklovy vily před rekonstrukcí pro potřeby knihovny, foto A. Suchan.

Budova původního sídla OV KSČ, které se na konci 70. let přestěhovalo do nového „paláce“ na křižovatce dnešních ulic Dr. E. Beneše a M. R. Štefánika. Před vchodem plastika od Jiřího Jílka, který se v reakci na události roku 1968 dožadoval jejího odstranění, dílo však zmizelo z očí veřejnosti až v roce 1990. Dnes slouží objekt potřebám České správy sociálního zabezpečení.