Sametová revoluce v šumperských ulicích (XI. část)

Starobranská

Současná ulice Starobranská vznikla po roce 1989 sloučením dvou původně samostatných ulic. Historický název Starobranská (německy Alttorgasse) náležel ulici vedoucí od dnešního tzv. Točáku směrem k budově bývalého úřadu práce. Toto označení bylo odvozeno od zde stojícího komplexu Staré brány, který zcela zmizel v polovině 19. století. Postupné bourání brány umožňovalo zastavovat obě strany ulice novými obytnými domy s obchodními prostorami v přízemí. Ulice vedoucí od někdejšího „pracáku“ k náměstí Míru se označovala v minulosti jako Dlouhá (Langegasse). V období 1. světové války byla přejmenována k poctě zemřelého bývalého starosty města Šumperka Friedricha rytíře von Tersch (Friedrich-Ritter-von-Terschgasse, zkráceně Terschgasse). Rod Terschů patřil kdysi k velmi významným, vlastnil mj. zámek a panství Třemešek, na pozemcích v blízkosti města vybudoval hospodářský dvůr dnes známý jako Pavlínin. V Šumperku obstarávali Terschové v 19. století také provoz pošty, rodina vlastnila ve městě několik domů. Jeden z nich dodnes stojí i v námi sledované ulici.

K větším změnám v názvech obou ulic došlo až po roce 1945. Nejdříve byla Starobranská přejmenována na Stalingradskou a Terschova na Ruskou. První z názvů se udržel dalších více než 40 let. Druhý doznal změny již v roce 1952, kdy byl změněn na 25. února. Po sametové revoluci se do adresáře města vrátilo opět označení Starobranská, jenže nahradilo pouze název ulice 25. února. Stalingradskou se zatím vedení města rozhodlo nechat s ohledem na odkaz k významné a přelomové bitvě 2. světové války. Avšak proti ponechání názvu se zvedla vlna nevole zde bydlících lidí (a jistě nejen jich), a tak byla nakonec ulice spojena se sousední Starobranskou do jedné.

Pojďme si opět s pomocí historických pohlednic a fotografií připomenout proměny některých částí této ulice.

Na tomto snímku z 1. poloviny 20. století zachytil fotograf průhled Terschovou ulicí směrem od náměstí. V pořadí třetí dům na levé straně ulice patřil i v této době stále rodině Terschově. Poznáte jej i dnes podle arkýře vystupujícího do ulice.

Na další fotografii vidíte domy Terschových sousedů, jak vypadaly zhruba v období 20.–30. let 20. století. Tedy především rohový dům, v němž se nacházelo mimo jiné klenotnictví a hodinářství Ernsta Manskyho. Dům napravo patřil rodině Wieländerově, která zde provozovala především chemickou čistírnu a prádelnu. Podle dobových adresářů bylo možné na této adrese pořídit i psací stroje.

V roce 1937 přistoupili majitelé rohového domu k jeho zásadní přestavbě. Ernst Mansky přestěhoval svou živnost na potřebnou dobu o několik domů dále. Na této fotografii také lépe vidíte jak dům Wieländrových, tak i Terschův.

Tento snímek z ledna roku 1946 zachycuje v prvé řadě průběh pohřbu obětí bratrušovské tragédie. Všímavému oku historika by však nemělo uniknout, že na domech se i více než půl roku po válce udržely německé nápisy. Rodina Mansky provozovala klenotnictví a hodinářství až do konce války…

… a i v současnosti zde nalezneme obchod se stejným sortimentem. Na této fotografii se ale ještě vracíme do konce 80. let.

Podobu původní Starobranské ulice v 1. polovině 19. století nám zachytil na jedné ze svých rytin J. E. Kastner. Dům nalevo patřil podnikatelské rodině Oberleithnerů. Napravo jistě upoutá pozornost dům s fasádou zdobenou obrazem Panny Marie Čenstochovské. Od konce 17. století zde byl umístěn městský špitál, v polovině 18. století však dům přešel do soukromých rukou.

V 19. století vlastnila tento dům rodina Wichtlova, do které se přivdala sestra šumperského starosty, podnikatele a štědrého mecenáše Ferdinanda Schneidera. Marie Wichtlová se do historie města taktéž zapsala jako štědrá mecenáška, která podporovala zejména péči o sirotky a vzdělávání dívek. Z dalších majitelů lze uvést Josefa Emmera, knihkupce a nakladatele, který vydal také řadu pohlednic. Jedna z nich nám ukazuje i ulici Starobranskou okolo roku 1900.

V roce 1924 se rodina Emmerova rozhodla část domu přestavět a průběh přestavby zachytil i objektiv fotografa. Jako zajímavost lze uvést, že něčí ruka napsala na rub poznámku o tom, že po zbourání původní stavby se ukázala podzemní chodba vedoucí do kláštera. Opravdu?

Dům s mariánským obrazem zde stával ještě v 70. letech, ovšem pak musel ustoupit spolu se sousedními domy (za rohem) nové výstavbě.

Ve druhé polovině 80. let se pak místo proměnilo ve velké staveniště…

… aby proluku po zbouraných domech nahradila jedna velká moderní budova.

A na závěr ještě jeden záběr ze Starobranské, vlastně tehdy Stalingradské. Možná dům hned nepoznáte, nápovědou by mohl být arkýř v patře. Dnes zde místo kuchyňských potřeb nakupujeme spíše knižní zboží (prodejna Levné knihy).