Sametová revoluce v šumperských ulicích (X. část)

Náměstí Republiky

Dnešním příspěvkem navážeme na předchozí, věnovaný ulici Langrově. Když jí totiž dnes scházíme směrem k ulici Jiřího z Poděbrad, otevírá se před námi prostor náměstí Republiky. Kdybychom však stejnými místy procházeli ještě okolo roku 1950, asi bychom je jen stěží poznali. Plochu budoucího náměstí totiž vyplňovala zástavba náležející mezi vícero ulic. Jeho výstavbě musela ustoupit zejména část domů stojících v Langrově ul., dále celá ulice Vodní (dříve německy Wassergasse) i Lautnerova, kterou bylo možné projít do Tatranské (dříve Mlýnská, Mühlgasse). Pro lepší představu přikládáme výřez z mapy vyhotovené zakladatelem muzea Hansem Hönigem, která zachycuje stav okolo roku 1900.

Projekt nového náměstí připravil Ing. arch. Otto Švestka, který toto místo zároveň vybral pro umístění pomníku prezidenta Klementa Gottwalda. V roce 1955 se započalo se stavbou a již v roce 1958 bylo hotovo. Slavnostnímu odhalení pomníku se sochou v nadživotní velikosti již mohli z oken přihlížet i nově nastěhovaní obyvatelé rozlehlé obytné budovy, která tvořila dominantu náměstí. To od svého vzniku neslo název odkazující na tohoto prvního dělnického prezidenta. Plocha sloužila ke konání mnoha prorežimních akcí, v roce 1989 zde lidé nenáviděné totalitě odzvonili umíráček. Krátce po pádu režimu zmizela i Gottwaldova socha, která dnes „odpočívá“ v muzejních sbírkách. V adresáři města se místo Gottwaldova náměstí objevilo zcela nově náměstí Republiky.

Padesátá až sedmdesátá léta 20. století přinesla celkově obrovskou změnu v okolí náměstí, neboť především v souvislosti s výstavbou moderních panelových domů na sídlišti Šumperk-Sever byla zbourána většina staré zástavby. Zanikla tak zcela ulice Heřmanova (Hermanngasse), táhnoucí se podél potoka Temence od jeho soutoku s Bratrušovským potokem až k Temenici. Moderním domům padly za oběť také původní budovy v dnešní ulici Jiřího z Poděbrad a na ni navazujících uličkách.

Výřez mapy Hanse Höniga, zachycující mj. i plochu budoucího náměstí Republiky. 

Tento dům býval kdysi součástí Langrovy ulice a jeho majitelé v něm provozovali pekařství. Snímek ukazuje stav domu okolo roku 1940. Malý domek za ním je brašnářství Josefa Höhla, který jste mohli vidět v našem přechozím příspěvku. 

Tentýž dům, jen zhruba o patnáct let později. Místo pekařství se zde nacházela sběrna odpadových surovin. Za domem vlevo jste již mohli pokračovat Vodní ulicí (Wassergasse). 

Pohled od domu s bývalým pekařstvím směrem k prvním domům ulice Vodní. Vysoký komín patřil dříve barvírně a chemické čistírně, k níž přiléhaly objekty strojírny specializující se na výrobu a opravy zemědělských strojů. Moc utěšeně však tato místa v polovině 50. let 20. století nevypadala. 

Přípravy na vybudování nového náměstí byly v roce 1955 v plném proudu, pohled od Vodní ulice směrem k Langrově. 

Obytný komplex na Gottwaldově náměstí těsně před dokončením, na začátku roku 1958. Vidíme zde stále ještě stojící tovární objekty a v pozadí vpravo původní zástavbu ulice Jiřího z Poděbrad. V horní části snímku patrná volná plocha budoucího sídliště.

Okamžik slavnostního odhalení pomníku Klementa Gottwalda v listopadu 1958. V pozadí vidíme zástavbu ulice Sládkovy (před rokem 1945 Hermanngasse), zejména vpravo objekty někdejší Kleinovy koželužny. O dvacet let později už to zde bude vypadat jinak. 

Pohled z radnice směrem k Temenici. Zcela vpravo obytný komplex na Gottwaldově náměstí, v pozadí ještě stále nezastavěné plochy budoucího sídliště. Dobře patrný je zhruba uprostřed tok potoka Temence a kolem se táhnoucí zástavba Sládkovy ulice. Pohlednice byla vydána na začátku 70. let. 

Na rohu ulic Langrovy a Sládkovy stával dům patřící za první republiky Robertu Rotterovi, vyhlášenému uzenáři. Dům měl velmi bohatě dekorovanou fasádu a boční průčelí zdobila přízemní nika se sochou sv. Jana Nepomuckého. Snímek vznikl v době 2. světové války. 

Fotografie z počátku 70. let zachycuje začátek ulice Sládkovy a také podobu protější ulice Lužickosrbské. V této době již probíhala demolice starých domů, v popředí stojící někdejší Lubichova textilní továrna (Lubich měl další provoz i v Temenici, později součást n. p. Moravolen) již přišla o střechu. I na konci ulice Lužickosrbské dávají zatravněné plochy tušit, že rovněž ona přišla o část své původní zástavby. 

Na konci 70. let už byl dokončen panelový dům zvaný podle svého tvaru lidově Hokejka. Objektiv fotografa zachytil okamžik bourání kdysi Rotterova domu. Dnes se v těchto místech nachází parkoviště. 

Soudruzi sice pilně budovali, ale ne všechny výsledky jejich budovatelského zápalu přetrvaly dodnes. Ukázka ze souboru fotografií dokumentujících odstraňování pomníku Klementa Gottwalda v lednu roku 1990.