Sametová revoluce v šumperských ulicích (I. část)

Významné historické okamžiky a zvraty se promítaly rovněž do názvosloví ulic obcí a měst. Ulice byly pojmenovávány podle významných osobností nebo událostí a výběr názvů často podléhal právě vládnoucímu režimu. Nejinak tomu bylo v případě města Šumperka, kde mnohé ulice za dobu své existence změnily své označení i několikrát. Naposledy došlo k většímu přejmenovávání ulic krátce po pádu komunistického režimu, na začátku roku 1990. Pryč musely všechny názvy upomínající osobnosti, události či instituce spojené s minulým režimem. Dnešním příspěvkem bychom proto chtěli zahájit cyklus věnovaný právě těm ulicím, jimž sametová revoluce přinesla zcela nové označení nebo pomohla vrátit původní.

Náměstí Svobody

Začali bychom na náměstí Svobody. Do roku 1912 býval tento prostor součástí buď tehdejší Kaiserstrasse (dnes ul. Československé armády), nebo Schillerstrasse (Hlavní třída). Jako samostatné náměstí se začal označovat od roku 1912 a tehdy dostal název Chiariplatz, odkazující na osobnost dr. Karla Chiariho (1849–1912), lékaře a poslance říšské rady, mimo jiné také majitele nedalekého Pavlínina dvora a k němu náležejících pozemků. Od roku 1951 tvořil dominantu náměstí pomník sovětského diktátora Stalina. Protože už Stalinovo náměstí ve městě jedno bylo (tzv. Točák), dostalo se místu označení Stalingradské náměstí. Soudruhům ani moc nevadilo, že už je v centru města Stalingradská ulice, které se v našem cyklu budeme také věnovat. Důležité bezesporu bylo, že v názvu je obsaženo jméno sovětského vůdce. Po pádu Stalinova kultu se náměstí opět přejmenovalo, tentokrát na Československo-sovětského přátelství. Pomník zde ovšem zůstal, a to až do konce 80. let. Šumperk se Zábřehem byla snad poslední dvě města, která v té době ještě tyto sochy „zdobily“. Na konci 80. let byla socha Stalina přemístěna do parčíku na Husově náměstí, aby na jejím původním stanovišti mohl být zbudován velkolepý památník osvobození. Jeho výstavbu ale zastavila sametová revoluce a již nebyl nikdy dokončen. A revoluce také přinesla místu nový a snad už poslední název – náměstí Svobody.

 Plocha budoucího náměstí Svobody na konci 19. století, v této době zde ještě nestojí ani budova tkalcovské školy, ani německého gymnázia, evangelický kostel vidíme také v jeho původní podobě.

Pohled zachycující podobu tkalcovské školy (dnes zde sídlí autoškola) a pivnice, kterou ve 30. letech 20. století nahradila novostavba hotelu Grand.

Protilehlá strana náměstí s evangelickým kostelem, ke kterému již byla přistavěna věž, a vedle stojící budovou německého gymnázia (dnes obchodní akademie), kolorovaná pohlednice, počátek 20. století.

Slavnostní odhalení sochy Josefa V. Stalina v listopadu roku 1951, v pozadí je vidět ještě původní zástavba ulice Československé armády.

Za Stalinovým pomníkem stával dům rodiny Stefanesku, která se zaměřovala na obchod s auty a autodíly, provozovala vulkanizační dílnu i benzínovou pumpu. Pumpa byla v provozu ještě ve 2. polovině 20. století, než byl objekt zbourán kvůli plánované výstavbě panelových domů, foto J. Pavlíček.

Náměstí Svobody v době srpnové okupace roku 1968, lidé shromáždění okolo polského tanku, v pozadí budova obchodní akademie, foto J. Roller.

Stalinův pomník a panelová výstavba v přilehlých ulicích, 1988, foto J. Mašek.

Novostavba budovy banky na místě zbouraného domu rodiny Stefanesku, před ní torzo rozestavěného památníku osvobození, které bylo odstraněno v roce 2013, foto E. Petrášová.