Procházka po Točáku IV.

Naše poslední zastavení na Točáku začneme u dnešního obchodního domu s restaurací Schiller v patře. Původně zde stál patrový dům, patřící v meziválečném období Erwinu Heuerovi. Záběr jeho živnosti byl poměrně velký. V obchodních prostorách v přízemí svého domu nabízel knihy, učebnice, tištěné notové záznamy, gramodesky, papírnické zboží, rovněž psací a počítací stroje. Část jeho obchodu byla vyhrazena pro prodej klavírů, své místo zde našel i antikvariát. Dům byl demolován na počátku 50. let kvůli plánovanému prodloužení Hlavní třídy (tehdy ovšem zvané jako třída Rudé armády) směrem k radnici. Později byl na jeho místě postaven objekt prodejny ovoce a zeleniny, který v 90. letech nahradila novostavba již zmíněného obchodního domu s průchodem do Radniční ulice.

Sousední dům vlastnilo za první republiky Konzumní družstvo, v přízemí fungovala cukrárna, prodejna ovoce a zeleniny, bylo zde také holičství. K budově se váží dvě zajímavosti. Právě v tomto domě bydlel na počátku 19. století dr. Leopold Eichelbrenner, po němž se pak náměstí do roku 1945 jmenovalo. A v době mezi světovými válkami si zde otevřel svou advokátní kancelář dr. Alois Blaschke, od roku 1933 starosta města Šumperka. Ve funkci pak setrval až do roku 1938.

A poslední dům, který si v rámci naší procházky představíme, stojí již na rohu Točáku a Starobranské ulice. Původně patřil rodině Oberleithnerů, kteří mu dali jeho dnešní podobu. V meziválečné době jej vlastnil Carl Urbaschek, jinak také majitel železářství a prodejny zbraní. Kromě jeho živností se zde ještě nacházel modistický salon a hned vedle něj bylo klenotnictví a hodinářství Johanna Polnera. Z nárožního vstupu se pak vcházelo do prodejny obuvi Humanic. Část vstupu s nápisem je vidět na fotografii z roku 1922. Ve 40. letech se zde sice boty stále prodávaly, ale již pod novým provozovatelem, jímž byla společnost Polický – Popper.  

U této budovy končí naše procházka kolem prvních domů ulice Generála Svobody, tvořících kdysi samostatné náměstí, lidově zvané Točák. Když dnes těmito místy procházím, mívám pocit, že řada obchodů je vlastně pořád na svém místě, jen změnila majitele a možná i trochu nabídku zboží, ale pořád zůstávají stopy minulosti. Snad se mnou budete souhlasit…

Dům Erwina Heuera, 30. léta 20. století.

Prodejna ovoce a zeleniny na místě Heuerova domu, konec 80. let 20.století.

Výstavba obchodního domu, 1998.

Budova v majetku Konuzumního družstva, konec 30. let 20. století.

Pohled na dům Konzumního družstva a Urbaschkova domu se zřetelně viditelnými vývěsními štíty živností, okolo r. 1940.

Nároží Točáku a Starobranské ulice v roce 1922.

Průhled od Točáku směrem k budově pošty, 40. léta 20. století.

V domě patřícím kdysi Konzumnímu družstvu je už od doby minulého režimu řeznictví,  snímek ze 70. let 20. století.