Procházka po Točáku II.

Další budovou na tzv. Točáku je rozlehlý objekt někdejší textilní manufaktury a obchodního domu, postavený jedním z předních šumperských podnikatelů Eduardem Oberleithnerem na počátku 19. století. Budova patřila jeho potomkům ještě v 1. polovině 20. století a své administrativní zázemí zde měly nejen jimi vlastněné textilní továrny v Šumperku, ale i v Hanušovicích. Ostatní prostory byly pronajímány, ať už jako kanceláře, ordinace nebo obchody. Nacházelo se zde dále například sídlo společnosti zabývající se těžbou a zpracováním vápence v Bohdíkově. O zdravý chrup šumperských obyvatel pečoval dentista Ferdinand Winterherbst. Podívejme se však blíže na obchody v přízemí, jejichž vývěsní štíty jsou přece jen na dobových snímcích patrné nejvíce. Většina obchodů se zaměřovala na prodej oděvního zboží. Výjimku tvořila prodejna patřící do obchodní sítě Julius Meinl, která prodávala koloniální zboží (kávy, čaje apod.), a dále prodejna firmy WIWA, která sem přesídlila ve 2. polovině 30. let. Věnovala se zejména elektrotechnickým pracím, ale prodávala rovněž elektrospotřebiče, především rádia. Na snímku zachycujícím průvod během posvícení v roce 1935 vidíme vstup do obchodu s textilním zbožím Leopolda Chmiela a hned v sousedství prodejnu kožišníka a kloboučníka Emila Kopetzkyho. Jeho firma sídlila ve městě ještě na jedné adrese, a to v dnešní Radniční ulici. Snímky budovy pořízené v průběhu 2. poloviny 20. století ukazují, že nabídka obchodů zůstávala víceméně stejná jako v předválečné době a do dnešních dní se zase až tak moc nezměnila.

Pohled na textilní manufakturu na kresbě J. E. Kastnera.

Vzhled budovy ve 2. polovině 19. století.

Celkový pohled na budovu koncem 30. let 20. století, zřetelné jsou štíty prodejny Wiwa a Kopetzkyho kožešnictví, vchod od obchodu Julius Meinl zcela vpravo.