Procházka po Točáku I.

Jak bylo slíbeno v minulém příspěvku do rubriky, podívali bychom se na meziválečnou podobu prostoru, který dnes tvoří součást ulice Gen. Svobody. Lidově se mu říká Točák. Pátrání po původu přineslo zatím dvě možná vysvětlení. Buď že se zde otáčely autobusy hromadné dopravy, nebo se zde otáčely prvomájové průvody. Pro obě možnosti hovoří první dvě fotografie. Ale která z těch dvou možností je blíže pravdě? Nebo existuje ještě jiný důvod tohoto označení?

Dříve to ovšem bylo samostatné náměstí, které se před rokem 1989 jmenovalo Stalinovo. V časech, kdy město Šumperk bylo téměř výhradně německým městem, neslo jméno po dr. Leopoldu Eichelbrennerovi, který městu odkázal štědrý finanční dar určený na péči o chudé a osiřelé děti. Náměstí bylo stejně jako dnes plné života, v přilehlých domech se nacházely nejrůznější obchody, ale také kanceláře či ordinace lékařů. Přenesme se tedy s pomocí dochovaných snímků do časů první republiky a projděme se společně tímto místem.

Začneme u dnes již nefunkčního hotelu Praha. Původně se zde nacházel hostinec U Zlatého lva, jehož vývěsní štít muzeum dodnes uchovává ve svých sbírkách. V 80. letech 19. století jej v historizujícím slohu přestavěl Johann Ludwig na hotel. Poskytované služby byly zřejmě kvalitní, neboť si majitel mohl dovolit otevřít dependance v nedaleké Slovanské ulici. Když mělo ve 20. letech 20. století dojít ke změně majitele, usilovali o koupi hotelu čeští zájemci, aby jej mohli využít jako důstojný stánek české kultury. Objekt už byl opatřen i českým nápisem Národní dům, ale nakonec se novým majitelem stal Rudolf Michel. Hotel, přestavěný v moderním duchu, nesl nově jeho jméno. Kromě ubytování v pokojích s ústředním topením nabízel posezení v restauraci nebo kavárně a možnost parkování v garážích.

Jistě vás napadne – a co ten dům nalevo, v němž je dnes prodejna oděvů? Ten již patřil do sousední Kozinovy ulice, tehdy zvané Parkgasse. A možná překvapí, že tehdy byl v jeho přízemí v provozu taktéž obchod se střižním zbožím majitele Eduarda Kollera, jehož jméno je vidět na fasádě domu zachycené na snímku č. 1.