Jak upoutat pozornost zákaznice

Minulým příspěvkem do našeho Historického okénka jsme uzavřeli seriál věnovaný proměnám názvů ulic v průběhu 20. století. Zabývali jsme se ulicí Starobranskou a ještě chvíli v ní zůstaneme. Začátkem letošního roku se do rukou odborných pracovníků muzea dostala náhodně pětice reklamních skleněných diapozitivů. V 1. polovině 20. století to bývala velmi rozšířená forma reklamy, diapozitivy se promítaly v biografech ještě před začátkem filmového představení. Jejich obsah musel být kvůli krátkému promítacímu času poměrně jednoduchý, ale zato výstižný.

Z pětice diapozitivů se čtyři vztahovaly k jedné prodejně, která se v minulosti nacházela právě v ulici Starobranské (původně Terschově) č. 3. Majitelem prodejny i domu, v jehož přízemí se nacházela, byl Adolf König (1874–1924). Po jeho smrti se vedení obchodu ujala nejstarší dcera Gertruda, podnik byl od té doby označován jako Adolf König Nachfolger (dědicové, následníci). Prodejna se nazývala „Zum Storch“ neboli U Čápa. Už samotný název napovídá, jaký byl nabízený sortiment. Maminky zde mohly pořídit výbavičku nejen pro ty nejmenší, ale i pro odrostlejší děti. V obchodě však bylo možné vybírat i ze široké nabídky dámského spodního prádla. Pozornost zákaznic se snažil obchodník upoutat mimo jiné i prostřednictvím zmíněných diapozitivů. Na jednom z nich se dochoval štítek se jménem zhotovitele, jímž byl Gustav Garo. Vídeňský rodák se do Šumperka přistěhoval v roce 1929, krátce po sňatku s místní dívkou. Do té doby žil a podnikal v Opavě. Dle přání a potřeb zákazníků zhotovoval reklamní diapozitivy a štočky, transparenty, světelné reklamy, firemní štíty i celuloidové reklamní desky v moderním pojetí. Jeho firma sídlila v Parkgasse, dnešní Kozinově ulici. Po roce 1945 přesídlil i s rodinou do Rakouska. Rodině Königově byl majetek také konfiskován. Provoz prodejny převzal národní správce Svatopluk Mezera, který se do poválečného Šumperka přestěhoval z Uherského Brodu.

Dnes však dům ve Starobranské ulici nenajdeme. Zbyla po něm jen proluka. V muzejních sbírkách tak budou aspoň uchovávány jako upomínka na něj a jeho majitele zmíněné diapozitivy a snad k nim jednou přibude i pohlednice či fotografie s detailnějším záběrem na něj. V domě totiž dlouhá léta žila ještě jedna osobnost, ale o té si povíme až příště.