Výmalba kaple …

 

 

 

Kaple sv. Jana Nepomuckého byla ke klášternímu  kostelu Zvěstování Panně Marii přistavena před polovinou 18. století. Je to jednoduchá pozdně barokní architektura s půlkruhově ukončeným mělkým kněžištěm zaklenutým konchou 1) a s valeně zaklenutou lodí s mělkými, v ploše klenby málo zřetelnými, vstřícnými lunetami nad okny a nikami. Rytmus dodávají interiéru stavby svazky pilastrů nesoucí masivní římsu.V kněžišti jsou subtilnější, výrazně se ale uplatňují v ploše zdi lodi a v rozích kaple. Klenba lodi však není přerušena pasem, jak by se dalo očekávat vzhledem k existenci pilastrů, ale vytváří jednolitou, místy nepatrně zvlněnou plochu.

 

Kaple byla vyzdobena nástropní figurální malbou a dekorována rokokovými motivy až v  roce 1755 uničovským malířem Ignácem Oderlickým (1710 – 1761). Ten obdržel v polovině 50. let 18. století na Šumpersku rozsáhlé zakázky. Vedle práce pro dominikány v šumperském klášterním kostele to byla i výmalba děkanského chrámu sv. Jana Křtitele, kostela sv. Barbory a kostela Nejsvětější Trojice v Kopřivné. Nástěnné malby v dominikánském i děkanském kostele byly ve 20. století překryty běžnou soudobou výmalbou. Proto mohla Libuše Dědková, autorka životopisné studie s hodnocením a soupisem díla Ignáce Oderlického, pouze citovat informaci Ř. Wolného o dřívější existenci fresek. 2)  Dílo zůstalo pod přemalbou až do 90. let 20. století.    K jeho restaurování byl v roce 1994 přizván prostřednictvím pražské restaurátorské agentury Brandl, s.r.o., restaurátor, akademický malíř Jan Severa, a to pouze k restaurování plochy konchy. Výchozí situace byla dramatická. Neopadávala jen novější výmalba, ale i omítka klenby byla tak narušena prorůstající dřevomorkou, že se místy odtrhávala spolu s původní malbou. Celou sezónu věnoval restaurátor snímání mladší výmalby a transferu 3) některých partií fresky, fixaci omítek, čištění a také likvidaci hub a plísní. Spolu s prací restaurátora probíhaly v kostele zednické rekonstrukční práce a byla zde stále poměrně vysoká vlhkost. A protože půdy byly čerstvě zbaveny letitého nánosu smetí, které dobře izolovalo klenby, přišla v následující zimě neočekávaná komplikace. Na očištěné fresce se díky promrzání zdiva a vysoké vlhkosti v interiéru kostela objevil ledový příkrov. Zainteresovaní čekali netrpělivě na jaro, zda omítka i malba vydrží, až led zmizí. Dílo mělo štěstí a mohlo se v restaurování pokračovat.

 

Freska v konše byla následujícího roku dokončena. Zároveň byla zjištěna i neobyčejně bohatá dekorativní výzdoba doplněná zlatem mezi okny a v jejich špaletách. Další restaurování vyžadovalo vysoké náklady, a tak bylo provedeno spolu s ostatními svislými zdmi kaple až v letech 2000 – 2003, zároveň s obnovou novější olejové malby na západní zdi kaple. 4)

 

Město původně nepočítalo s obnovou malby na stropě lodi kaple. Po vymalování svislých stěn však bylo její obnovení v zájmu celistvosti prostoru nutné. Práce se opět ujal Jan Severa a v letech 2004 – 2005 odkryl a zrestauroval na klenbě dva výjevy ze života Jana Nepomuckého. Byla to práce nelehká, torzo výmalby bylo nutné v mnoha částech doplnit rekonstrukcí, protože pod novější výmalbou se na mnohých místech dochovala pouze torzální podkresba miniem.

 

Léta trvající restaurování Oderlického fresky bylo finančně velmi nákladné. Pokud byly k dispozici prostředky z Programu regenerace 5) bylo možné pracovat intenzívně. Později město dodávalo prostředky na restaurování jen z vlastního rozpočtu, tempo se poněkud zpomalilo, ale práce pokračovaly. Díky tomuto vytrvalému snažení je v kapli sv. Jana Nepomuckého od roku 2005 veřejnosti přístupné dílo I. Oderlického v obnovené kráse. Technicky jde o fresco-secco, malbu malovanou do čerstvé omítky a později už na suchém podkladě domalovávanou.

 

Výmalbu tvoří tři izolované narativní výjevy, které kupodivu nezpracovávají dramatické výjevy legendy o sv. Janu Nepomuckém, jako je jeho mučení nebo utopení ve Vltavě. V kněžišti je znázorněna ve  dvou postavách anděla a serafína apoteóza sv. Jana Nepomuckého prostřednictvím starozákonního textu. 6) Jedná se o 6. kapitolu a 6. až 8. verš z Izaiáše: „ 6. I přiletěl ke mně jeden ze serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kterýž kleštěmi vzal byl z oltáře. 7.  A dotkl se úst mých a řekl: Aj hle, dotkl se uhel tento úst  tvých; neboť odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest. 8. A potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího. Koho pošlu? Kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne.“  Obě  okřídlené postavy jsou lehce nahozeny, pozadí výjevu je neurčité, tvoří je prosvětlená oblaka, která přecházejí v dekorativní výzdobu. Freska v lodi kaple znázorňuje výjevy ze života světce, dva naprosto poklidné děje, kázání Jana Nepomuckého a Nanebevzetí  Jana Nepomuckého. První výrazně kontrastuje s malbou v kněžišti především použitými kresebnými prvky, jimiž jsou některé části zvýrazněny. Je to především dominantní  perspektivní zobrazení temné sloupové architektury, v níž se ztrácí skupina jemně provedených postav obdobně jako kazatelna se sv. Janem Nepomuckým. Zdá se, že zde s I. Oderlickým někdo výrazně spolupracoval. Je velice pravděpodobné, že to mohl být umělcův syn Jan či další uničovský malíř Jakub Zink, od něhož je v kostele křížová cesta. Žádný z nich nedosáhl kvality projevu Ignáce Oderlického a nebyli tak dobře situovaní jako on a patrně hůře dosahovali na samostatné zakázky. Vezmeme-li v úvahu informaci Řehoře Wolného, že v roce 1755 byl Oderlický vedle fresky v kapli sv. Jana Nepomuckého i autorem výmalby s rozsáhlými freskami v kostele sv. Barbory i v chrámu sv. Jana Křtitele v Šumperku, 7) je spoluúčast dalších umělců i v klášterním kostele více než pravděpodobná. Nelze ale ani vyloučit, že se při rekonstrukci chybějících částí fresky při nedávném restaurování nesešel restaurátor zcela s původním rukopisem umělce. Ve druhém výjevu v klenbě lodi není již použita žádná architektura, ale opět oblačná prosvětlená sféra s anděly, která svým charakterem daleko lépe koresponduje s výmalbou klenby kněžiště.

 

Ignác Oderlický věnuje ve svých malbách v Kopřivné i v kostele sv. Barbory významnou pozornost pozadí. Jde zpravidla o krajinu, 8) někdy i konkrétní, lehce nahozenou, s odpovídající barevnou perspektivou. V případě kaple sv. Jana Nepomuckého dal přednost tajemnému nebeskému světlu, obklopujícímu zázrak, kterým žili čeští i moravští věřící v první polovině 18. století, před i po kanonizaci světce.

 

Po  restaurování donedávna neznámých prací Ignáce Oderlického v Šumperku bude patrně nutné pokusit se přehodnotit informaci Wolného právě v souvislosti s případnou spoluúčastí dalších umělců a také restaurátorů v 19. a na počátku 20. století a snad i  časové určení jednotlivých prací. Nově restaurovaná výmalba kostela sv. Jana Křtitele 9) je totiž oproti  ostatním umělcovým pracím v regionu pojatá monumentálněji a má blíže k baroknímu než rokokovému zpracování a výrazu. Také v kostele sv. Barbory má freska lodi a presbyteria nápadně rozdílný umělecký rukopis, i když přihlédneme k in situ doloženému restaurování  presbyteria Antonem Gerschem v 1. polovině 19. století.  

 

Milena Filipová