Smutný konec objevených základů městské brány

 

V souvislosti se stavbou bytového domu „Na Hradbách“ (realizuje SAN-JV, s.r.o.) v Šumperku, prostoru mezi ul. Na Hradbách a Lužickosrbská, provádělo Vlastivědné muzeum v Šumperku v loňském roce záchranný archeologický výzkum. O jeho výsledcích (zkoumaný hřbitov, další příkop, základy brány a zahloubený dům) byla již veřejnost informována jak na internetových stránkách našeho muzea a formou přednášky, tak i na stránkách regionálního tisku.

Jedním z důležitých objevů byla též identifikace části kamenných základů původní městské brány, které zůstaly jako zázrakem uchovány pod sutinami novověkého domu. Jedná se o základy nároží mohutné nelícované kamenné zdi (o rozměrech min. 200 x 240 cm), vyskládané z nepravidelných kamenů nestejných rozměrů spojovaných maltou středověkých vlastností. Svým charakterem a dispozicí odpovídá pozdně středověkým fortifikačním konstrukcím. Při srovnání se zachovalým plánem půdorysu tzv. Nové brány (autorem byl I. Richter v r. 1844 – za upozornění děkujeme D. Poláchovi) a její předpokládanou lokalizací do těchto míst dospíváme k odpovídající shodě – odhalenou část tak lze ztotožnit se samotným severovýchodním nárožím věžovité brány. Správnost této hypotézy potvrdilo i geodetické vynesení plánu půdorysu brány I. Richtera do nynější katastrální situace (odpovídá vzdálenostně vzhledem k okolní situaci) a také souhlasné stanovisko svolané archeologické komise. Neméně zajímavý byl další průběh této kamenné konstrukce severním směrem, tedy dolů po svahu před bránu – situace zde sice byly již velmi poničené, ale mohlo se také jednat o zbytky předsunutého opevnění brány.

Ve vlastivědné literatuře se uvádí, že po roce 1513, kdy město vyhořelo, byly vybudovány mohutné kamenné hradby (podnes zčásti zachované), které jej rozdělily na vnitřní město a předměstí. V křižovatce dnešních ulic Na Hradbách a Lužickosrbské se nacházela jedna ze dvou městských bran, tzv. Nová, vybudovaná snad kolem r. 1520 Petrem ze Žerotína.

Podobu věžovité brány průjezdního typu známe díky souboru kreseb J. E. Kastnera, které vznikly v letech 1839 – 1843. Důležitým je pro nás také půdorysný plán Nové brány a její zobrazení od jihu od Ignaze Richtera z r. 1844. Na základě tohoto půdorysu vznikla později kresebná rekonstrukce brány, taktéž od jihu, autorem byl historik F. Harrer.

K bourání městských hradeb postupně došlo až v polovině 19. století. Nová brána byla stržena v dubnu r. 1860 – traduje se, že důležitým motivem této modernizace města byla cesta císaře Františka Josefa I. do lázní Gräfenberk, při které měl Šumperkem projíždět.

Stavebník a bohužel ani město jako dosavadní vlastník pozemku (rozhodnutí zasedání zastupitelstva ze dne 11.12.2008 – viz Šumperský zpravodaj č. 1/2009, s. 5) neprojevili o zachování této významné památky sebemenší zájem. Stavebník zřejmě nerespektoval stále platnou podmínku závazného stanoviska MěÚ Šumperk („Před zahájením prací bude formou archeologického průzkumu upřesněn průběh hradebních konstrukcí, případná půdorysná stopa hradeb vč. původních konstrukcí zůstane zachována.“) a dne 7. 3. 2009 archeologický nález – obnaženou část kamenných základů brány –  zničil. Tristní je zejména fakt, že k odstranění došlo bez přítomnosti odborníka, který by vše mohl řádně zdokumentovat, a věda tak přišla o důležité informace. Případem svévolného zničení archeologického nálezu se nyní budou zabývat kompetentní orgány.

 

 

Odhalené zdivo základů SV nároží brány.

 

 

Stavebníkem zničené odhalené základy brány.

 

 

Půdorys brány od I. Richtera (1844), tečkováním vyznačena část odhalená výzkumem.

 

 

Kresebná rekonstrukce brány historika F. Harrera.