Rostliny hadců: v čem jsou zvláštní a kde bychom je na severní Moravě hledali?

Hadce neboli serpentinity jsou přeměněné ultrabazické horniny pozoruhodné svými specifickými vlastnostmi, které zásadně ovlivňují růst rostlin. V hadcových oblastech se setkáváme s unikátní hadcovou květenou a vegetací, adaptovanou na extrémní podmínky panující na hadcích. Proč je hadcové podloží pro rostliny tak nehostinné? První vysvětlení je třeba hledat v chemickém složení hadců. Vysoká koncentrace hořečnatých iontů obsažená v hadci snižuje dostupnost vápenatých iontů. Kromě nedostatku vápníku zde často rostliny musí čelit i nedostatku dusíku, fosforu a draslíku. Dále je pro hadcové substráty charakteristické vysoké zastoupení těžkých kovů, jako jsou například chrom, nikl a kobalt, které jsou ve vyšších koncentracích pro rostliny toxické.

Nepříznivé podmínky pro růst rostlin jsou umocňovány fyzikálními vlastnostmi hadcových hornin. Hadce jen pomalu zvětrávají, a proto v místech výskytu hadců nacházíme vystupující hřbety, členité skalky a prudké kamenité svahy, na nichž se výrazně uplatňuje eroze půdy. Dochází tak k odnosu živin a silnějšímu působení chemismu matečné horniny na rostliny. Kvůli tmavému zbarvení a špatné tepelné vodivosti hadců jsou rostliny vystaveny výraznému kolísání teplot během dne a častému přehřívání povrchu. V neposlední řadě musí být rostliny na hadcích schopny odolávat suchu, protože rozpukaná hornina s mělkou skeletovitou půdou snadno propouští vodu. Toto spolupůsobení chemických a fyzikálních činitelů na rostliny se někdy označuje jako tzv. hadcový fenomén.

Rostliny vyskytující se na hadcích nazýváme serpentinofyty. Mohou to být buď obligátní serpentinofyty (druhy, které dokáží růst pouze na hadcových podkladech), nebo fakultativní serpentinofyty (druhy tolerující hadec, ale běžně se vyskytující i na nehadcových podkladech). Ve srovnání s rostlinami rostoucími na nehadcových substrátech vykazují rostliny z hadců morfologické odchylky, tzv. serpentinomorfózy. Mezi ně patří zakrslý vzrůst (nanismus), listy adaptované na sucho (menší, tužší, hustěji ochlupené) či výrazně vyvinutý kořenový systém. Ne všechny morfologické odlišnosti představují adaptace – některé z těchto odchylek jsou pouhým důsledkem růstu v extrémních podmínkách.

Hadcové oblasti najdeme po celém světě, avšak jejich rozšíření má ostrůvkovitý charakter. Díky izolovanosti jednotlivých lokalit jsou na hadcích ideální podmínky pro vznik nových druhů. V důsledku toho hadcové ostrůvky často hostí endemity, tj. druhy (či poddruhy) svým výskytem omezené jen na určité území. Jako příklady hadcových specialistů rostoucích v ČR lze uvést kuřičku Smejkalovu (Minuartia smejkalii), mochnu Crantzovu hadcovou (Potentilla crantzi subsp. serpentini), hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons) nebo rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium). Mezi nejznámější oblasti s výskytem hadců u nás patří např. NPR Mohelenská hadcová step nebo Slavkovský les.

Několik hadcových výchozů se nachází i v Hanušovické vrchovině v okrese Šumperk, konkrétně v okolí Raškova, Rudy nad Moravou a Starého Města. Kvůli geografické izolovanosti zdejších lokalit a vyšším nadmořským výškám (okolo 500 m) zde bohužel najdeme jen málo obligátních serpentinofytů, i tak ale tato místa podstatně zvyšují botanickou hodnotu území.

PR Na hadci

Přírodní rezervace Na hadci o rozloze 56 ha byla vyhlášena v roce 1990 a nachází se nedaleko obce Raškov. Rezervace je součástí evropsky významné lokality Hadce a bučiny u Raškova. Nejvyšším vrcholem rezervace je Modřínový vrch (625 m). Území je z větší části zalesněno. Cenné jsou zbytky reliktních borů a hadcové skalky po obou stranách Raškovského potoka, který zde vytváří hluboce zaříznuté údolí. Zdejší květena je nejbohatší ze všech hadcových ostrůvků na severní Moravě. Roste zde bohatá populace (cca 500 trsů) kriticky ohroženého sleziníku nepravého (Asplenium adulterinum). Tato drobná trsnatá kapradinka, rostoucí výhradně na hadcovém podloží, osidluje osluněné i mírně zastíněné skály. Kromě sleziníku nepravého jsou skalní štěrbiny domovem dalšího druhu sleziníku specializovaného na hadce, kterým je silně ohrožený sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium). Z lokality je udáván i hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons), rovněž obligátní serpentinofyt. Mimo Českou republiku roste už jen v Rakousku a můžeme jej tedy považovat za endemit střední Evropy. Je u nás řazen mezi silně ohrožené taxony.

PP Žďár

Druhým chráněným hadcovým územím severní Moravy je přírodní památka Žďár, nacházející se v blízkosti obce Ruda nad Moravou. Byla vyhlášena v roce 2011 a rozprostírá se na nápadném zalesněném hřbetu s vystupujícími hadcovými skalkami. Ve zdejším hadcovém boru je přimíšen i dub zimní (Quercus petraea). Na hadcových skalkách opět roste poměrně bohatá populace sleziníku nepravého a našli bychom zde i sleziník hadcový.

PP Chrastický hadec

V roce 1998 byla nedaleko Starého Města vyhlášena přírodní památka Chrastický hadec o rozloze 2,8 ha. Lokalitu tvoří zalesněný pahorek s převažujícím smrkem, místy je přimíšena bříza. Jádro území představuje bývalý hadcový lom, v němž probíhala těžba v období mezi světovými válkami. Od té doby je lom opuštěn a jeho dno bylo zaplaveno. Hadcová květena je soustředěna zejména na odvalech lomu. Předmětem ochrany je zdejší bohatá populace sleziníku nepravého (Asplenium adulterinum).

Literatura:

Kolář F. & Vít P. (2008): Endemické rostliny českých hadců 1. Zvláštnosti hadcových ostrovů. – Živa 1: 14–17.

Seznam lokalit soustavy Natura 2000. AOPK ČR [online]. [cit. 2021-11-05]. Dostupné z: https://natura2000.cz/Lokalita/Lokality.

Šafář J. et al. (2003): Olomoucko. – In: Mackovčin P. & Sedláček M. [eds]: Chráněná území ČR, svazek VI., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, s. 265–288.

Hroneš M. & Dančák M. (2017): Exkurze na hadce v okolí Raškova a Rudy nad Moravou. – Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS 6: 39–42.

Jana Uhlířová

Autor fotografií: Michal Hroneš

obrázek