V roce 2011 jsme si připomenuli 120 let od narození prof. MuDr. Jana Kabelíka, CSc., významného lékaře a vědce – polyhistora, který bádal v mnoha přírodovědných a lékařských oborech. Toto výročí jsme připomněli také na stránkách Severní Moravy (SM, sv. 97). Jméno prof. Kabelíka je úzce spjato se šumperským regionem: po druhé světové válce vybudoval ve Velkých Losinách Výzkumný ústav léčivých rostlin.
Výzkumem léčivých rostlin se prof. Kabelík zabýval před druhou světovou válkou, kdy odcestoval z tehdejšího Československa a dostal se mj. také do Brazílie. Po návratu do vlasti v roce 1946 chtěl pokračovat ve výzkumu léčivých rostlin, jemuž se věnoval během svého pobytu v Jižní Americe. Proto v roce 1946 založil Zemský ústav pro hygienu a eugeniku venkova, jak se původně jeho Výzkumný ústav léčivých rostlin ve Velkých Losinách jmenoval. Kromě pěstování a výzkumu léčivých rostlin a jejich účinků na zdraví člověka bylo posláním Kabelíkova ústavu také zlepšit hygienu venkova a výživy. Zásady prevence výživou rozvíjel prof. Kabelík hned od počátku působení ústavu, a jelikož je toto téma stále aktuální, bude jistě zajímavé dovědět se, jaké byly názory na zdravou výživu před padesáti až šedesáti lety.
Prof. Kabelík vycházel z toho, že člověk je závislý na prostředí, v němž žije, tvoří s prostředím dialektickou jednotu. Sám své prostředí mění, dnes však ne vždy ke svému prospěchu. Odvodňuje i zavodňuje, mění mikroklima, vyčerpává surovinové zásoby, ničí lesy, které jsou tak důležité pro zdraví krajiny, spadem popílku a exhalacemi z továren, z automobilové dopravy atd. Za nejzávažnější problém té doby považoval prof. Kabelík radioaktivní odpady.
Prof. Kabelík si uvědomoval, že ohromná adaptivní schopnost živých organismů má i své stinné stránky. Negativní dopad nejen na zdraví člověka lze často poznat až tehdy, kdy už je na nápravu pozdě, kdy už přizpůsobovací schopnost dosáhla nejzazší meze. Někdy se negativní působení na zdraví pozná až na dalších generacích.
Přirozená výživa lidí obsahovala všechny složky potřebné pro jejich zdraví do té doby, dokud člověk nezačal svou stravu upravovat – „zušlechťovat“, téměř tvořit potravu umělou. Týká se to také léků, v té době už většinou syntetických, přičemž přírodní rostlinné drogy byly považovány za nevědecký přežitek. Syntetické léky byly upřednostňovány pro jejich silný a rychlý účinek. Ne vždy však je síla a rychlost působení léků žádoucí a přínosná. Na některé takto působící léky např. vzniká návyk, nevhodné vedlejší účinky jiných pak zabrání v léčbě pokračovat. Profesor Kabelík říká, že má-li mít výživa preventivní vliv na zdraví člověka, pak mezi stravou a lékem není ostrá hranice. Za hlavní preventivní lék považuje právě stravu a upozorňuje: „A tak vyvstává nám, fyziologům a hygienikům výživy, dietologům, kuchařům, průmyslu potravin, ale i našim zemědělcům, plánovačům velkých přírodních děl, urbanistům i technikům a samozřejmě i ekonomům velmi vážný problém: za podstatně změněných a dále se měnících podmínek vyvarovat se škodám, které mohou být nedozírné a poznány v plné šíři teprve pak, kdy náprava bude těžká a snad částečně nemožná“.
Některé dnes propagované zásady zdravé výživy byly aktuální již před více než půl stoletím. Na jedné ze svých přednášek se prof. Kabelík vyjádřil např. k souvislosti mezi hladinou cholesterolu v krvi a infarktem myokardu takto: „V otázce endogenně tvořeného cholesterolu a vlivu exogenně přijímaného cholesterolu na arteriosklerózu a infarkty bude asi třeba té endogenně tvořené složce věnovat pozornost daleko větší. Vliv exogenně přijímaného cholesterolu byl asi přeceněn a jeho výzkum snad i zbytečně dieteticky zasáhl do našeho jídelníčku. Máslo bylo málem označeno za neštěstí lidstva vedle alkoholu a atomové bomby. A přece naše babičky a matky vařily jen na másle nebo na sádle, rostlinné oleje užívány byly u nás velmi málo – a sotva lze říci, že bylo těch infarktů tolik, co dnes – i u mladých lidí. Ovšem, bylo i více fyzické práce, práce na volném a zdravém vzduchu – a jistě zcela jinak působí tuk – i s tím cholesterolem – u lidí na vzduchu fyzicky pracujících při dobrém okysličování, než u osob sedících v zakouřené kanceláři“.
Prof. Kabelík upozorňoval i na mnohé bludy, které o zdravé výživě často šířila nevhodná osvěta. Vyvracel např. předsudek o karcinogenním účinku rajčat, strach z pití vody mezi jídlem, ale i označování másla, vajec nebo soli za jedy. Nabádal k pestrosti a vyváženosti stravy a varoval před neodůvodněným strachem z toho či onoho jídla.
Strava je jedním z hlavních z faktorů, který výrazně ovlivňuje stav acidobazické rovnováhy v těle. Pro zdravý život je nezbytné, aby se v těle vyskytovalo dostatečné množství minerálních látek, naopak překyselený organismus je živnou půdou pro nejrůznější nemoci. Naši předkové kdysi konzumovali pouze organické potraviny. Anorganické chemikálie, které jsou pro naše tělo neznámé a jejichž usazování v těle může ve vážných případech vyvolat rozvoj četných nemocí, se poprvé objevily přibližně před padesáti lety. Už tehdy se studovaly alkalizující a okyselující potraviny a jejich vliv na zdraví organismu. Nad touto problematikou se prof. Kabelík zamýšlel takto: „ Např. stále se setkáváme – a to nejen u laiků – s přeceňováním zásado- a kyselo-tvornosti potravin; zásadotvorné jsou označovány málem jako elixír zdraví. Je jistě správné, akceptujeme-li vyváženost potravy po stránce zásado- a acido-tvornosti potravin. Zelenina a ovoce, hlavní zásadotvorné složky naší potravy, jsou důležité i jako zdroj vitamínů skupiny C a na korekci naší nezdravě přetučnělé populace – už i dětské. Ale ta zásadotvornost se mění i podle hnojení půdy a při správném vápnění bude jistě větší. Konečně úpravu stravy a její i značné výchylky na stranu kyselou či alkalickou lze snadno vyvolat podáním NH4Cl či NaHCO3, a tak do jisté míry nežádoucí výchylky reakce v těle poopravit. Ale co skutečně o zásadotvornosti potravin víme? Tím, že spálíme potravu a měříme zásady a kyseliny v popelu, přece získáme jen velmi hrubou a dokonce někdy málo správnou představu o její zásadotvornosti. Tak např. síra obsažená v bílkovinách, přece ne kyselá, se v popelu jeví jako kyselý ion síranu. A tak právě bílkovinné potraviny se projeví neprávem příliš kyselinotvornými. Naproti tomu tuky budou spáleny celkem úplně a jejich keto- acidogenní účinek se neprojeví. Na našem ústavu jsme se zabývali působením máku. Ukázalo se, že koriguje acidózu krys, vyvolanou jednostranným krmením ovsem, stejně dobře, jako mléko či tvaroh, jež jsou ovšem uváděny jako kyselinotvorné. Myslím, že o skutečné zásado- či kyselotvornosti potravin bychom se mohli přesvědčit jen obdobným fyziologickým pokusem. Ale u kterých potravin byl takový pokus proveden? Jak vysvětlit, že v McCanceho tabulkách (tabulky složení potravin – pozn. autora) – dnes obecně považovaných za nejlepší – se nám jeví některé ořechy silně zásadotvorné, jiné kyselinotvorné, a ještě nápadněji je tomu u některých sýrů“.
Prof. Kabelík poukazoval na to, že problematiku prevence výživou nemohou řešit jen lékaři a hygienici sami, ale že je třeba co nejužší spolupráce se zemědělci, geology, pedology, hydrology, lesníky, meteorology, fytopatology, prvovýrobou rostlinnou i živočišnou, se zootechniky a veterináři. Svá zamyšlení uzavírá prof. Kabelík těmito slovy: „Považuji za důležité, aby v tomto směru byli zainteresováni i naši praktičtí lékaři, to jest strážci zdraví našeho národa, kteří stojí v předních liniích fronty, za toto zdraví pracující a proti škodám odtud vznikajícím bojující.“
Magda Zmrhalová
Literatura: Archiv Univerzity Palackého v Olomouci – dosud nezpracovaný fond Jan Kabelík.
(2011)
