Obrazy JOSEFA KEILA v šumperském muzeu

Barokní malířství stálé expozice Vlastivědného muzea v Šumperku je zastoupeno hned dvěma oltářními obrazy od malíře Josefa Keila – olejomalbami Panna Marie Ochranitelka a Stětí sv. Barbory. Další plátno tohoto umělce – Sv. Dominik – je pečlivě uchováno v depozitáři muzejních sbírek.

 

Než si představíme výše zmíněná díla, přibližme si nejdříve samotnou osobnost malíře a zkusme si připomenout jeho osud. Josef Keil, autor sakrálních obrazů v Šumperku a okolí, se narodil nejspíš v roce 1743. Na tehdejší dobu se dožil poměrně vysokého věku 65 let. Zemřel dne 25. října 1808 v domě, jenž se nacházel naproti Geschaderovu domu, na nároží ulic Radniční a Úzké.¹ O školení malíře nemáme doposud žádné informace. Jeho tvorba však rozhodně nepřesahovala průměrnou malířskou produkci v šumperském regionu. Keilova práce postrádala důmyslnější koncepci díla a zkušenější obratnost v malbě. Větší zakázky mimo město zřejmě nezískával, proto jeho uplatnění musíme hledat i v podružnějších výtvarných pracích, štafířských, eventuálně v dekorativní nástěnné výmalbě. To nám dokazuje také zjištění Drahomíra Polácha, že Josef Keil se vyskytuje v dobových účtech „jako autor ornamentálních maleb a polychromií – například misijního kříže a jesliček pro klášterní kostel“.² Práci nalezl malíř i v oboru restaurování, když v roce 1802 renovoval obraz sv. Jana Křtitele v raškovském kostele.³

 

Přesto jsou známy tři významné realizace tohoto autora – dnes všechny prezentovány a chráněny v šumperském muzeu.  

V roce 1795 se Keilovi podařilo získat zakázku na obraz Panna Maria Ochranitelka (162 x 28,5 cm), jenž byl určen pro hlavní oltář farního kostela sv. Jana Křtitele v Šumperku. Zde byl umístěn do roku 1890.⁴ Kvůli jeho špatnému stavu farnost nakonec malbu na konci 19. století odstranila a objednala si u Karla Brachtela ml. (1860 – 1945) kopii. V roce 1900 se Keilovo plátno dostalo do muzejních sbírek.⁵ Dnes si jej můžeme prohlédnout ve stálé expozici šumperského muzea, místnosti číslo 9. Obraz není signován ani datován, ale všechny údaje máme k dispozici z popisky muzejního německého spolku, která byla na zadní straně plátna: „Maria mit den Schutzmantel über Schönberg gemalt von Josef Keyl 1795. Pfarrkirche.  

Jedná se o olejomalbu na plátně bez rámu. Blindrám je obdélníkového tvaru, nahoře půlkruhovitě zakončen. Ústřední postavou je Panna Marie vznášející se na oblaku nad Šumperkem. Je znázorněna v červeném šatu s korunou na hlavě. V pravé ruce drží Ježíška, levou přidržuje rozvinutý modrý plášť v ochranitelském gestu. Ve spodní části malby je vyobrazena veduta města s pohledem od západu. Je tu zachycena městská zástavba na konci 18. století, chráněna městskou hradbou, a prostor dnešní Havlíčkovy ulice. K vidění je tu také jedna z bašt, na místě tzv. Seidlových schodů, a zasypaný vodní příkop.⁶ Okolí Panny Marie doplňují poletující okřídlené hlavičky andílků. Celkové pojetí malby je velmi jednoduché, plošné, bez jakýchkoliv pokusů propracovanějšího provedení horské krajiny i postav v horním plánu, včetně drobných anatomických chyb. Ocenit lze především vyobrazení města, které je nejstarší v muzejních sbírkách. V roce 2005 byl obraz restaurován za podpory programu ISO MK ČR akad. malířkou Miroslavou Trizuljakovou.⁷

 

V roce 1797 získal Josef Keil další objednávku na oltářní obraz, tentokrát pro hlavní oltář filiálního kostela sv. Barbory v Šumperku. Jednalo se o kopii olejomalby Stětí sv. Barbory (305 x 182 cm), kterou původně vytvořil malíř Ignác Oderlický v roce 1755.⁸ Avšak originální plátno tu dlouho nezůstalo. Důvod? V roce 1784 nabyl platnosti císařský patent Josefa II., kterým byl kostel zrušen.  

 

Aby malba nebyla zničena, byla přemístěna nad hlavní oltář do farního kostela Rozeslání Apoštolů v Písařově, kde je k vidění dodnes. Město se však nechtělo smířit s nevyužitím budovy, a proto v roce 1786 byla podána žádost do Vídně, kde se městští radní domáhali užívání kostela sv. Barbory jako hřbitovní kaple. Tomuto požadavku bylo vyhověno a roku 1790 začala stavba plnit svou novou funkci.⁹ Ovšem plátno od Oderlického se zpět do Šumperka už nepřestěhovalo. Muselo být velmi oblíbené, proto na konci 18. století nechal tehdejší farář Johann Nepomuk Mayer (1795 – 1809) zhotovit kopii tohoto obrazu u Josefa Keila. Jeho malba vydržela v kostele do konce 19. století, kdy byla vyměněna za nový obraz. Poté byla uložena v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Šumperku. V roce 1991 započal průzkum a rekonstrukce klášterního objektu a malba tak byla přesunuta do prostorů Okresního vlastivědného muzea v Šumperku.¹⁰ Do muzejních sbírek pod inventárním číslem H 27089 bylo plátno zapsáno v roce 1997, kdy bylo převedeno z majetku města Šumperka. K vidění je hned vedle Panny Marie Ochranitelky ve stálé expozici muzea. 

 

Josef Keil kopíroval obraz světice podle Oderlického velmi přesně. Stejně jako originál, i v tomto případě se jedná o olejomalbu na plátně.¹¹ Ve středu kompozice je tu zachycena sv. Barbora, která klečí na červené podušce a u jejich nohou leží kniha, pravděpodobně bible. Světice má rozpažené ruce v gestu odevzdanosti, vydání se mučednické smrti. Barbořin oděv je složen ze šatů smetanové barvy, zdobené narůžovělou šerpou, a z modrého pláště. Za ní stojí její otec, oděn do modrého šatu, červeného pláště a červenobílého turbanu, jenž jí levou rukou přidržuje stranou dlouhé plavé vlasy. V pravé napřažené ruce drží meč, kterým se chystá setnout její hlavu. V pozadí, na levé straně, stojí pohanský kněz se soškou Jupitera a několik vojáků. Bůh Jupiter tu předpovídá budoucnost, kdy podle Zlaté legendy byl Barbořin otec Dioskuros po vykonání popravy zasažen bleskem.¹² Vpravo popravě přihlížejí dvě plačící ženy, z nichž jedna odvrací tvář, a klečící mladík, který sv. Barboře přidržuje plášť. Scenérii doplňuje věž se třemi okny, symbolizující Nejsvětější Trojici, a poletující andílci nesoucí atributy mučednictví a oslavení – palmovou ratolest, věnec a kalich s eucharistií. Keil se velmi dobře vypořádal jako kopista se složitější kompozicí i dynamickými postoji hlavních postav. Taktéž dodržel shodný kolorit malby. Pouze výrazová složka je ještě slabší než u Oderlického, stejně tak s pojetím drapérie si malíř nedokázal poradit jako jeho předchůdce. Plátno je signováno a datováno dole uprostřed obrazu: „gemahlet von Joseph Keijl, 1797“. Díky restaurátorskému zásahu z roku 2007,¹³ který provedla akad. mal. Miroslava Trizuljaková, se obraz nachází ve velmi dobrém stavu.

 

Posledním dílem Josefa Keila v muzejních sbírkách je rovněž olejomalba na plátně, Sv. Dominik (47 x 64 cm), která je uchována v depozitáři muzea pod inv.č. H 8007. Do muzejních sbírek byl převzat ze špitální kaple sv. Martina, což nám prozrazuje soupis sbírek německého muzea. Malba je umělcem vlevo dole signována i datována: „Ios Keil/Pinx 1800“. Otázka „Kým byl obraz objednán?“ zůstává zatím nezodpovězena. Jako objednavatel by se nabízel řád dominikánů, ale ten byl v Šumperku zrušen v roce 1784.