K nedožitým osmdesátinám Freda Habermanna

Věhlasný umělecký kovář, Alfred Habermann, se narodil 3. května 1930 v Jihlavě. V česko-německé rodině bylo černé řemeslo tradiční. Jihlavská dynastie kovářů Habermannů byla známá již od 16. století. Alfréd, přátelé mu říkali Fred, se kovářství vyučil u svého děda Antona. Po válce pracoval zprvu jako nástrojař v bývalých strojírnách v Jihlavě.  Pak absolvoval Školu užitého umění v někdejší východní části Berlína. Do roku 1975 působil v jihlavské kovářské dílně uměleckých řemesel, poté si založil vlastní kovárnu ve Studené na Vysočině. Neustále se vzdělával. V Benátkách absolvoval nově založenou Academia Internazionalle Del Ferro Artistico. Na čas pobyl i v dílně Henryho Moora jako jeho asistent. Byl členem několika významných kovářských asociací a spolu se správcovou hradu Helfštýna Marcelou Kleckerovou byl u zrodu tradice kovářského sympozia HEFAISTON. „Papež kovářů“, jak býval Habermann nazýván, byl kosmopolitním umělcem, který tvořil a vystavoval po celé Evropě i v zámoří. Byl vyhledávaným pedagogem. Nejčastěji vyučoval v Itálii, Německu, Rakousku a také v rámci sympozia Hefaiston v Česku. Nespočet úspěšných realizací ho proslavil po celé Evropě, byl nositelem četných cen a vyznamenání. V roce 1982 se z Vysočiny natrvalo odstěhoval, nejprve do Německa, později do rakouského Ybbsitzu, kde 28. dubna 2008 nečekaně a v plné práci zemřel.

 

Téměř se zapomnělo, že Fred Habermann považoval za své první práce v oblasti umělecké tvorby některé výrobky, které si u jihlavské dílny uměleckých řemesel objednal na konci 60. let 20. století Vlastivědný ústav v Šumperku, dnešní Vlastivědné muzeum. V té době byl Ministerstvem kultury vydán příkaz o zabezpečení uměleckch sbírek muzeí a zámků, což bylo tehdy fakticky možné jenom zamřížováním. Vedení ústavu se nechtělo smířit s tím, že by v historických prostorách byly početné a nudné mříže. Oslovilo dílnu uměleckých řemesel v Jihlavě a na požádání přijel do Šumperka Fred Habermann, seznámil se s prostředím, skamarádil se s řadou Šumperáků a k plné spokojenosti navrhl vyhovující řešení bezpečnostních problémů. Některé mříže realizoval sám, jiné s pomocí bratra Leopolda, něco zpracovala dílna. V Habermannově monografii je prezentována mříž Výstavní síně a mříže v přízemní arkádě budovy muzea v Šumperku, které autor považoval za umělecké dílo, nikoliv za běžnou kovářskou produkci.. Masivní, svisle a hranou postavené pásové železo brány Výstavní síně je kovářsky upraveno a spojeno kovanými kostkami. Mříž je velmi těžká a autor ji časem stabilizoval dalšími vloženými kostkami. Mříže v arkádě jsou rovněž z pásového železa, obráceného vůči divákovi plochou. Autor zde řešil vedle vzhledu i umístění propagačních panelů. Těžkými, rozkovanými železnými pásy byly řešeny i mříže dvou vstupů do muzea. V interiérech muzea vznikla i řada málo běžných kovářských prací užitkového charakteru, jako např. věšáky, kryty na topení nebo příčky pro zábradlí. Lehké mříže z rozkovaných, protahovaných a točených železných prutů byly instalovány do některých oken a dveří zámků ve Velkých Losinách a na Jánském Vrchu. Pro Jánský Vrch v Javorníku restauroval Habermann také klasicistní vázy na pilířích vstupních bran. Činnost Freda Habermanna a jihlavské kovářské dílny ovlivnila i práci řady kovářů v Šumperku a okolí, kteří se věnují vedle běžného i uměleckému řemeslu.