Osobité příběhy o kameni, hlíně, dřevu a kovu, nejstarších materiálech používaných člověkem, se staly náměty čtyř výstav zahrnutých do projektu s názvem Člověk tvůrce, kterým Vlastivědné muzeum v Šumperku oslovovalo návštěvníka po čtyři roky (2009 – 2012). Dnes můžeme jen těžko přesně říci “koho to vlastně napadlo“. To ale není důležité a podstatné. Důležité je, že se povedlo upozornit na pevné vazby člověka s přírodou, na jeho um a vynalézavost při zpracování a využití různých přírodních materiálů i schopnost odhalit krásu v těchto materiích ukrytou, a to všechno ryze muzejními prostředky. Důležité je i to, že čtyřletý projekt oslovil téměř 4000 návštěvníků.
Každá výstava představila dané téma ve dvou rovinách. V té obecné, zobrazující technologie a postupy typické pro práci s určitou matérií, a v konkrétní rovině, představující sbírkové předměty typické pro Šumpersko, Mohelnicko, Zábřežsko, Lošticko a Úsovsko, tedy regiony spadající do gesce šumperského muzea. Autorům výstav byla dána možnost sáhnout hluboko do bohatě zásobených depozitářů a před návštěvníka rozprostřít stovky muzejních předmětů tak, aby mu mohli vyprávět svůj celoživotní příběh.
Kámen jako jeden z nejstarších materiálů používaných člověkem se stal námětem první výstavy. Autoři vycházeli z faktu, že nejčastěji se vyskytující horniny na severní Moravě jsou žula, pískovec, mramor a krupník. Vycházeje z této skutečnosti zaměřili se jak na prezentaci předmětů denní spotřeby (zrnotěrky, hraniční kameny, mlýnský kámen vyrobený z náhrobního kamene, litinové náhrobní kříže na mramorových podstavcích, pamětní desky, domovní znamení, znak města Mohelnice z pískovce, znaky a erby významných moravských rodů), tak na předměty ušlechtilejší povahy, např. opracované polodrahokamy (náhrdelník z jantaru nebo achátové medailony s monogramem či překrásné japonské brože).
Dřevo, materiál, který člověka rovněž provází celými jeho dějinami, se stalo námětem druhé výstavy. V úvodní části se výstava věnovala přírodovědecké charakteristice dřeva a stromů se zřetelem na druhy dřevin vyskytujících se přirozeně v našem regionu. Instalovány byly především předměty z botanické a lesnické sbírky šumperského a úsovského muzea. V další části pak byla zmapována lidská činnost související se dřevem, jeho těžbou a zpracováním jednotlivými dřevozpracujícími řemesly.
Tato část byla rozdělena podle technik zpracování na tři úseky: práce z bloku (výrobky ze samorostů, korytářské výrobky a řezbářské umění, práce ze štípu (šindel, luby, bednářství, kolářství a drobné předměty pro domácnost), práce z rámu (tesařství a truhlářství). Jednotlivé oddíly dokumentovaly pracovní nářadí i samotné výrobky. Na výstavě byly také prezentovány stromy v lidských představách a víře, nechyběla ani umělecká díla zpracovaná ve dřevě.
Po kameni a dřevu logicky následovala Hlína jako jeden z nejvhodnějších a nejstarších materiálů k výrobě předmětů denní potřeby. Nejprve byla hlína představena z geologického pohledu, druhá část zmapovala lidskou činnost související s hlínou a jejím zpracováním. Tato část byla rozdělena podle způsobů zpracování na nejstarší předměty archeologické povahy dokumentující úplný počátek jejího zpracování, nechyběly ani loštické poháry, které náš region proslavily po celé Evropě. Následovala lidová hrnčina v nainstalované hrnčířské dílně. Dále byly prezentovány technologicky dokonalejší výrobky, a to zejména fajáns, kamenina a porcelán. Mezi technickou a stavební keramiku patřila speciální kamnářská produkce prezentovaná kachlemi nejrůznějšího typu a nakonec produkcí místní továrny na kachlová kamna Franze Rollepatze. Výstava prezentovala zejména sbírkový fond Havelkova muzea v Lošticích, které byly až do konce 19. století významným hrnčířským centrem regionu. V rámci výstavy byl uspořádán Hrnčířský den – malý jarmark místních výrobků s ukázkami výroby. Děti si mohly vyzkoušet práci na hrnčířském kruhu i volné modelování z hlíny.
Den železný, měděný a zlatý zahájil čtvrtou poslední výstavu cyklu Člověk tvůrce, a sice výstavu věnovanou kovu. V úvodní části čekal návštěvníky model čela štoly a nářadí, které člověk používal k těžbě rud, v druhé části se návštěvník seznámil s dokumentací čištění, drcení a tavení rudy. V této části zaujaly zejména zajímavé modely zařízení a tavících pecí. Poslední nejobsáhlejší část výstavy se věnovala zpracování kovu do podoby různých finálních výrobků.
Nejstaršími měděnými artefakty z našeho regionu začala i archeologická část výstavy. V posledních letech se podařilo získat několik vzácných měděných nálezů, které bylo možné na výstavě zhlédnout. Neméně zajímavé byly ukázky kovářských, zámečnických a klempířských prací.
Všechny čtyři výstavy prezentovaly bohaté botanické, archeologické, etnografické, historické a umělecké fondy šumperského muzea. Pro zvídavější návštěvníky byly připraveny nejen listovací soubory s dalšími podrobnějšími informacemi, ale i filmové záznamy dokumentující některá řemesla. Interaktivní prvky (hrnčířský kruh, neolitická konstrukce domu, kterou návštěvníci mohli vymazávat hlínou, kovářská dílna, komentované prohlídky a výukové programy pro žáky ZŠ spojené s tvořivými dílnami), bohatě uplatňované po dobu trvání výstav, byly hojně využívány dětskou a studentskou populací, které byly výstavy určeny především. Nevšední projekt, realizovaný s maximálním nasazením a nadšením šumperských muzejníků, upoutal 3853 návštěvníků.
Mária Kudelová, Jakub Halama, Miluše Berková
