Josef Hoffmann a jeho stopy v Podesní

Před 150 lety se v malebném moravském městečku Brtnici narodil architekt a designér, vůdčí osobnost vídeňské moderny, Josef Hoffmann (15. 12. 1870 – 7. 5. 1956). Vystudoval brněnskou státní průmyslovou školu a vídeňskou akademii. Byl žákem Otty Wagnera, v jehož ateliéru zpočátku působil. Podnikl studijní cesty do Itálie, Anglie a Skotska. Víc než čtyřicet let vyučoval na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole. Vedle Gustava Klimta, Josefa M. Olbricha a Kolomana Mosera stál u zrodu vídeňského uměleckého sdružení Secese. V roce 1903 společně s Kolomanem Moserem a Fritzem Waerndorferem založil proslulé uměleckořemeslné dílny Wiener Werkstätte, které až do roku 1931 umělecky vedl. Ve svém díle se celoživotně intenzivně zajímal o symbiózu architektury, umění a uměleckých řemesel. K jeho nejproslulejším projektům patří sanatorium v Purkersdorfu, bruselský palác Stoclet, vídeňská vila Skywa-Primavesi, dům pro hosty hutě Poldi v Kladně či adaptace rodného domu v Brtnici.

Klíčovým se pro Hoffmanna stalo seznámení s olomouckým bankéřem a mecenášem Otto Primavesim a jeho ženou Eugenií, přezdívanou Mäda, pro které vytvořil řadu stěžejních návrhů, k nimž patří vedle přestavby dnes již neexistujícího bankovního domu v Olomouci a vybavení olomoucké vily zejména rozlehlé letovisko v Koutech nad Desnou. Zde si dle Hoffmannova návrhu rodina Primavesi v letech 1913 až 1915 vybudovala velkolepé letní sídlo sestávající z vily čnící vysoko nad údolím, koupaliště a slunečních lázní, tenisového kurtu, garáží a stájí. Komplex byl dokonce vybaven vlastní vodní elektrárnou a vodárnou.

Nejpozoruhodnější z celého areálu byl hlavní obytný dům, ze kterého se obyvatelům i návštěvníkům skýtaly nádherné výhledy do údolí. Vystavěn byl na mohutném kamenném soklu celý ze dřeva a završen byl výraznou valbovou doškovou střechou. Hlavnímu průčelí vily vévodil mohutný portikus tvořený osmi dřevěnými sloupy. V centru přísně symetricky rozvrženého interiéru byla ve zvýšeném přízemí situována obytná hala, odkud vedlo schodiště do patra, kde býval taneční sál a ložnice pro rodinu, v podkroví bývaly pokoje pro hosty. Interiéry byly vyzdobeny pestrými řezbami na stěnách i dveřích a vybaveny exklusivním mobiliářem z dílen Wiener Werkstätte, které Otto Primavesi od roku 1914 řídil a postupně přebíral i vlastnický podíl v podniku. Veškeré vybavení, na kterém se vedle Hoffmanna podílel také Anton Hanak, bylo podřízeno jednotné umělecké koncepci. Ta sahala od nábytku, koberců, závěsů a osvětlení po ložní prádlo či nádobí. Vybavení sídla mělo korespondovat se zdravým a radostným životním stylem na venkově. Rodina zde trávila čas ve společnosti mnoha přátel vycházkami, koupáním, sluněním, pořádáním večírků, maškarních plesů a improvizovaných divadelních představení. K zábavě hostů sloužila také kuželna ve sklepním prostoru vily. Konaly se zde dokonce vepřové hody v duchu tradiční moravské zabijačky. V centru bohatého společenského života v Koutech stály tři výjimečné osobnosti vídeňské moderny: Gustav Klimt, Josef Hoffmann a Anton Hanak, který přítomnou společnost těšil hrou na loutnu. Zdejších večírků se často zúčastňoval i slavný operní pěvec Leo Slezák, rodák ze Šumperka.

Inspirativní stavba, která tvořivě kombinovala odkaz antiky s lokálním lidovým horským stavitelstvím, se stala záhy proslulou. Naneštěstí sídlo v roce 1922 zachvátil požár. Zachována zůstala jen kamenná podezdívka, na jejíchž základech byla v letech 1926 až 1929 podle projektu Karla Fischera vybudována zotavovna, později přejmenovaná na chatu Dr. Edvarda Beneše a posléze na zotavovnu Vítězný únor, v polistopadové éře na penzion Desná. V současnosti je objekt v soukromých rukou a slouží jako hotel. Z Hoffmanova někdejšího areálu se dodnes dochovaly jen garáže, stáje a dům vrátného poblíž hlavní brány.

Do Podesní se Hoffmann pracovně vrátil i po první světové válce, když v roce 1920 získal zakázku na adaptaci lázeňského domu Eliška ve Velkých Losinách. Hoffmann rozšířil ubytovací prostory do podkroví hlavní budovy, a na střeše se tak objevila řada vikýřových oken. Některé pokoje v prvním patře měly přístup na menší balkony a přízemní část fasády nechal Hoffmann osadit treláží na popínavé rostliny. Lázeňské nádvoří Hoffmann ze strany uzavřel dřevěnou prosklenou verandou na sloupech. Zvláštní prvek dominantních trojúhelníkových štítů její pohledové fasády je znám už z některých jeho starších návrhů pro letovisko v Koutech nebo z rakouského pavilonu na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem a odráží Hoffmanův dialog s regionálním lidovým stavitelstvím. Lázeňské nádvoří Hoffman dále rozčlenil terasami v různých výškových úrovních určenými k posezení hostů. Do středu nádvoří situoval centrální hudební pavilon. Nově vyřešil také interiéry bazénu a divadelního sálu. Rovněž losinský objekt byl v roce 1930 zasažen požárem a následně přestavěn Alfredem Castellitzem. Hoffmannova veranda však zůstala před plameny uchráněna a dodnes tvoří půvabnou dominantu nádvoří.

Kristina Lipenská

Josef Hoffmann: Letovisko rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou, 1913–1915. Foto: Sbírka šumperského muzea, před 1922, inv. č. H 12814-3.

Portrét Josefa Hoffmanna, 50. léta 20. století. Reprofoto: Josef Hoffmann a současný světový design nábytku z Rakouska (kat. výst.). Praha 1998.

Josef Hoffmann: Letovisko rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou, 1913–1915. Foto: Sbírka šumperského muzea, před 1922, inv. č. H 12814-8.

Josef Hoffmann: Letovisko rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou, 1913–1915. Foto: Sbírka šumperského muzea, před 1922, inv. č. H 12814-7.

Chata Dr. E. Beneše v Koutech nad Desnou, 1926–1929. Foto: Sbírka šumperského muzea, 1946, inv. č. H 32296.

Zimní pohled na chatu Dr. E. Beneše v Koutech nad Desnou, 1926–1929. V popředí vpravo někdejší dům vrátného od J. Hoffmanna. Foto: Sbírka šumperského muzea, po r. 1946, inv. č. H 16917-1.

Rekreanti před zotavovnou Vítězný únor v Koutech nad Desnou, 50. léta 20. století. Foto: Sbírka šumperského muzea, inv. č. H 14073.

Rekreace ROH v zahradě zotavovny Vítězný únor v Koutech nad Desnou, 3. čtvrtina 20. století. Foto: Sbírka šumperského muzea, inv. č. H 18419,2.

Josef Hoffmann: Lázeňský dům Eliška ve Velkých Losinách (přestavba), 1920. Foto: Sbírka šumperského muzea, inv. č. H 14868-1.

Josef Hoffmann: Lázeňský dům Eliška ve Velkých Losinách (přestavba), 1920. Pohled na verandu. Foto: Sbírka šumperského muzea, inv. č. H 14871-2.

Josef Hoffmann: Lázeňský dům Eliška ve Velkých Losinách (přestavba), 1920. Interiér verandy. Foto: Sbírka šumperského muzea, inv. č. H 14869-4.

Josef Hoffmann: Lázeňský dům Eliška ve Velkých Losinách (přestavba), 1920. Úprava nádvoří s terasami a art deco lampami. Foto: Sbírka šumperského muzea, inv. č. H 21077.

Použitá literatura:

Josef Hoffmann. Architektonický průvodce. Brno – Vídeň 2010.

VYBÍRAL, Jindřich: Mladí mistři. Praha 2002.

ZATLOUKAL, Pavel: Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 2003.