V letech 2025 probíhal entomologický průzkum v okolí obce Vikýřovice. Hlavním cílem této činnosti byl zoogeografický průzkum zaměřený na Hexapoda, Coleoptera.
Nálezy čeledí: Cantharidae, Carabidae, Cerambycidae, Chrysomelidae, Cleridae, Coccinellidae, Curculionidae, Elateridae, Meliridae, Meloidae, Oedemeridae, Scarabaeidae, Silphidae.
Typy ekosystémů: Vybrané lokality spadají do Hanušovické vrchoviny v Jesenické oblasti. Lesní oblasti jsou dubobukové, bukové a bukojedlové.
Metoda: Sběr jedinců v podrostu u cest, na loukách či v ostrůvkovitých remízcích. Smýkání, sklepávání, ruční bodový sběr, sběr ze dřeva.
Cíl: Mapování výskytu druhů nejen nadčeledi Elateriodae, ale i jiných skupin řádu Coleoptera.
Páteříček černavý – Cantharis nigricans (O. F. Müller, 1776)
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Délka těla okolo 10 mm, šedá hlava a krovky se žlutě lemovaným štítem, v jehož prostředku je černá skvrna ve tvaru hrušky. Jeho larvy jsou predátory hmyzu.
Páteříček červený – Cantharis rufa Linnaeus, 1758
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým, 8,5 až 10 mm dlouhým a měkkým tělem. Zbarvení tohoto páteříčka je šedavě oranžové.
Páteříček lesní – Cantharis rustica Fallén, 1807
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Lesní zástupce páteříčků o velikosti 10–15 mm. Na oranžovém štítě má černou skvrnu ve tvaru srdce. Je predátorem hmyzu a pavouků.
Páteříček sněhový – Cantharis fusca Linnaeus, 1758
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem a šedým až oranžovým zbarvením. Krovky tmavě šedé, štít oranžový. Jedná se o významného predátora a charakteristického brouka jarních luk. Jeho larvy loví (podobně jako střevlíci) slimáky a žížaly. Larvy bývají aktivní i v –3 °C.
Páteříček tmavý – Cantharis obscura Linnaeus, 1758
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem, šedavým zbarvením a žlutě lemovaným štítem. Krovky tmavě šedé, larvy se živí jinými larvami hmyzu. Žije převážně v lučních ekosystémech, na květech mrkvovitých rostlin.
Páteříček žlutý – Rhagonycha fulva (Scopoli, 1763)
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem a žlutým až oranžovým zbarvením. Konec krovek tmavý, larvy se živí jinými larvami hmyzu. Žije převážně v lučních ekosystémech, na květech mrkvovitých rostlin.
Kvapník plstnatý – Pseudoophonus rufipes (De Geer, 1774)
Čeleď: Carabidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Drobný, do 16 mm velký zástupce střevlíků. Černě zbarvené ploché tělo, rezavě hnědé nohy a tykadla. Brouk je lákán světlem a stahuje se i do domácích příbytků.
Střevlík fialový – Carabus violaceus Linnaeus, 1758
Čeleď: Carabidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Velký zástupce střevlíkovitých s převážně černým zbarvením, přecházejícím do fialového kovového lesku na bocích těla. Hojný zástupce čeledi, obývající lesy, louky a pole; proniká i do zahrad, výškově není vybíravý. Střevlík fialový je jako všichni zástupci v této čeledi dravý, živí se plži, červy a hmyzem.
Svižník polní Cicindela campestris Linnaeus, 1758
Čeleď: Carabidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Svižník polní je 10–15 mm dlouhý brouk s kovově zeleným zbarvením těla. Vyskytují se i modré a hnědé varianty. Má výrazná kusadla, ploché tělo a nápadné velké oči, díky kterým velmi dobře vidí. Larvy žijí v podzemních svislých chodbičkách až 40 cm hlubokých, kde čekají na kořist. Při ohrožení se rychle stáhnou dolů do bezpečí. Dospělí brouci se vyskytují od dubna do září na slunných místech, jako jsou polní a lesní cesty, vřesoviště a písčiny, kde rychle běhají a loví. Ve zmíněných ekosystémech jsou důležitými masožravými predátory.
Tesařík obecný – Stictoleptura rubra (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Cerambycidae Latreille, 1802, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Samička bývá větší a mohutnější, krovky i štít má rezavě červené. Sameček má krovky žlutohnědé a štít černý. Sameček má také výrazněji pilovitá tykadla než samička. Tesařík obecný žije v lesích, na přilehlých loukách či na lesních pasekách. Brouci usedají na květy například miříkovitých rostlin, kde se živí pylem nebo květními částmi. Tesařík obecný je schopen stridulace (tj. vyluzování zvuků pomocí tření krovek o stehna).
Tesařík ozbrojený – Leptura maculata Poda, 1761
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Nepatří mezi největší tesaříky, ale je zajímavý například svým zbarvením či způsobem života. Dospělec má černou hlavu a štít. Krovky má žluté s tmavými pruhy. Toto obranné zbarvení připomíná vosy a chrání jej pravděpodobně před ptáky. Larvy jsou polyfágní, žijí na smrku, buku a dubu, dospělci žijí na květech a živí se nektarem, pylem a okusem částí květů.
Kozlíček osikový Saperda populnea (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Kozlíček osikový se vyskytuje především na topolech a osikách. Dospělý jedinec má tělo dlouhé od 9 do 15 mm a je zbarven zelenavě šedě až zelenavě hnědě, na krovkách má 8 až 10 výrazných žlutooranžových skvrn. Často se vyskytuje na slunných místech, například na okrajích lesů, v náletech osik, na náspech silnic a železnic. Larvy po vylíhnutí vyhlodávají chodbičky pod kůrou a později se zavrtávají do dřeňových částí větví, čímž vznikají charakteristické hálkovité zduřeniny. Tento druh brouka tak může při přemnožení způsobovat škody na mladých kulturách osik a topolů.
Tesařík tesaříkovitý – Judolia cerambyciformis (Schrank, 1781)
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Podsaditý zástupce tesaříkovitých. Brouk má žluté krovky s černými skvrnami. Larva žije na kořenech dubů, dospělec na květech.
Mandelinka olšová – Linaeidea aenea (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Středně velký zástupce mandelinkovitých se zelenavým zbarvením a kovovým leskem. Setkáme se s ní v blízkosti vod na olši.
Mandelinka osiková – Chrysomela tremulae Fabricius, 1787
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Poměrně velký zástupce mandelinek; má černou hlavu a štít a výrazně červené krovky. Brouk s většinou dvouletým životním cyklem. První rok žijí larvy na listech topolů a druhý rok se na jaře objeví dospělci. Je postrachem topolových monokultur.
Štítonoš zelený – Cassida viridis Linnaeus, 1758
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Tvarem jeho tělo připomíná k zemi přitisknutý štít; brouk je světle zelený a velký okolo jednoho centimetru. Žije například na mátách, konopici či šalvěji. Larvy se maskují před nepřáteli vlastními výkaly.
Slunéčko dvaadvacetitečné – Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Coccinellidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Drobný zástupce slunéček; má žluté zbarvení a na rozdíl od ostatních slunéček se živí především plísněmi.
Slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758
Čeleď: Coccinellidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Středně velký zástupce slunéček; má červené zbarvení se sedmi černými skvrnami. Slunéčko sedmitečné je významným predátorem mšic.
Klikoroh bahenní – Hylobius transversovittatus (Goeze, 1771)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Větší zástupce nosatcovitých; hnědé zbarvení těla je zpestřeno žlutými skvrnami, jež jsou tvořeny světlejšími chloupky. Dospělci se živí například listy kypreje vrbice – Lythrum salicaria L. – a larvy jejími kořeny, proto byl druh v minulosti použit v Severní Americe na biologický boj proti této invazní rostlině.
Lalokonosec vejčitý – Otiorhynchus ovatus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Velký zástupce nosatcovitých, černě zbarvený s červenýma nohama. Bělavá beznohá larva žije u kořínků jahodníků, ale také různých druhů trav. Dospělec, živící se mimo jiné i listy jahodníku, má srostlé krovky a nemůže létat.
Nosatčík obecný – Protapion apricans (Herbst, 1797)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Velmi malý zástupce nosatců s vejčitým tvarem těla a šedivým zbarvením, které se od následujícího nosatčíka ovocného liší žlutým zbarvením nohou. Velmi hojný na jetelovinách. Dospělci ožírají listy a larvy květy. Na těchto pícninách může napáchat velké škody, a proto se doporučuje sekat je dříve, a to již v době kvetení jetele, než ho nosatčíci zničí.
Nosatčík ovocný – Oxystoma pomonae (Fabricius, 1798)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Velmi malý zástupce nosatců s vejčitým tvarem těla a šedivým zbarvením. Velmi hojný na jetelovinách. Dospělci ožírají listy a larvy květy.
Kovařík hladký – Athous subfuscus (O. F. Müller, 1767)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Poměrně hojný druh kovaříků; má černě zbarvenou hlavu a štít a hnědé krovky. Vyskytuje se na travnatých okrajích lesů a na lesních loukách. Jeho larva poškozuje rostliny okusem kořínků a klíčků.
Kovařík tmavý Agriotes obscurus (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Dospělí brouci kovaříka mají protáhlé tělo o velikosti přibližně 6–17 mm. Jsou tmavě zbarvení, často hnědě až černě s kovovým leskem. Larvy, známé jako drátovci, jsou protáhlé a silně chitinizované a žijí v půdě, kde se živí kořeny rostlin. Kovařík tmavý je v České republice běžný a vyskytuje se v rozmanitých biotopech, včetně luk, zahrad, pastvin a okrajů lesů.
Kovařík rudý – Ampedus cinnaberinus (Eschscholtz, 1829)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Jeden z mála užitečných kovaříkovitých. Brouk s černou hlavou a hrudí a rudě červenými krovkami. Larva žije ve starém trouchnivějícím dřevě a loví jiné larvy brouků.
Kovařík šedý – Agrypnus murinus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Poměrně velký druh kovaříka; skvrnitě šedivé zbarvení způsobují povrchové chloupky. Larvy se živí kořeny různých druhů trav a dubu. Kovařík může být významným škůdcem pícnin.
Bradavičník dvojskvrnný – Malachius bipustulatus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Meliridae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Poměrně malý druh bradavičníka se zeleným tělem a oranžovými skvrnami na koncích krovek. Larvy se živí drobnými bezobratlými v trhlinách kůry stromů.
Majka fialová – Meloe violaceus Marsham, 1802
Čeleď: Meloidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Brouk s krovkami kratšími než tělo; v nebezpečí vylučuje hemolymfu, v níž je obsažen prudce jedovatý kantharidin. Majka má velmi zajímavou hypermetamorfózu. Dospělec klade vajíčka na nic netušící opylovače květů, většinou včely. S nimi se vajíčka majek dostávají do úlů, kde se dále vyvíjejí a už jako larvy požírají vajíčka včel. V dalším stadiu se kuklí a přezimují. Na jaře se mění v dospělé brouky.
Stehenáč – Oedemera lurida (Marsham, 1802)
Čeleď: Oedemeridae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Velmi drobný a křehký zástupce stehenáčů, výjimečný tím, že samci nemají rozšířená stehna. Je zelenkavě zbarvený, nedosahuje ani jednoho centimetru. Larva se živí shnilým dřevem a humusem, dospělci pylem a nektarem.
Stehenáč zelenavý – Oedemera virescens (Linnaeus, 1767)
Čeleď: Oedemeridae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Larvy tohoto zástupce čeledi stehenáčovitých žijí ve ztrouchnivělém dřevě. Dospělci se po vylíhnutí přesouvají na květy. Pro tyto brouky jsou charakteristická zvětšená stehna posledního páru nohou.
Zlatohlávek tmavý – Oxythyrea funesta (Poda, 1761)
Čeleď: Scarabaeidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Spíše malý zástupce vrubounů; má hnědé zbarvení a světlé skvrny po celém těle. Tyto skvrny jsou tvořeny světlejšími chloupky a časem se obrušují a ztrácejí. Larva i brouk jsou fytofágní – býložraví. Larva žije i více než jeden rok v půdě, ožírá kořínky a dorůstá až do 3 cm. Dospělec se živí pylem, nektarem, ale také světlejšími částmi květů.
Mrchožrout černý – Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Silphidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Velmi užitečný brouk patřící do čeledi mrchožroutovití. Je plochý, celý černě zbarvený a pružný. Živí se šneky, žížalami, hmyzem a mršinami. Díky dlouhému krku prostrčí hlavu až do ulity šneka, tam vypustí trávicí tekutinu a pak ulitu vysává.
Mrchožrout housenkář – Dendroxena quadrimaculata (Scopoli, 1772)
Čeleď: Silphidae, lokalita: Vikýřovice, východně od obce, 49.977 s. š. – 17.030 v. d.
Mrchožrout housenkář má žlutě zbarvené krovky a štít. Na krovkách jsou čtyři černé skvrny a na štítě jedna velká černá skvrna. Je to významný predátor hmyzích larev. Mezi jeho potravu patří například larvy píďalek či bekyň.
Závěr:
Systematický zoogeografický průzkum lokalit v okolí Šumperka bude pokračovat i nadále. Stále bude zaměřen na řád Coleoptera, a to především na infrařád Elateriformia. Lokality se budou průběžně měnit. V článku nejsou uvedeny kompletně všechny nalezené druhy.
Literatura:
Balthasar V.: Brouci listorozí – Lamellicornia. Díl I. Lucanidae, Scarabaeidae Pleurosticti. Fauna ČSR 8, Praha 1956. Nakladatelství Československé akademie věd. 286 pp.
Javorek V.: Klíč k určování druhů ČSR. Olomouc 1947. 951 p.
Obenberger J.: Entomologie II, IV. Praha 1955. 725 p.
Pokorný V.: Atlas brouků. Praha 2002.
www.biolib.cz
www.naturabohemica.cz
www.portal.nature.cz
