Entomologický průzkum lokality „Okolí obce Hynčina“ probíhá v letech 2021–2022. Hlavním cílem této činnosti je zoogeografický průzkum zaměřený na Hexapoda, Coleoptera.
Nálezy čeledí: Cantharidae, Carabidae, Cerambycidae, Chrysomelidae, Cleridae, Coccinellidae, Curculionidae, Elateridae, Meloidae, Oedemeridae, Scarabaeidae, Silphidae, Staphylinidae.
Typy ekosystémů: Vybrané lokality spadají do Zábřežské vrchoviny v Jesenické oblasti. Lesní oblasti jsou dubobukové, bukové a bukojedlové.
Metoda: Sběr jedinců v podrostu, u cest na loukách či v ostrůvkovitých remízcích. Smýkání, sklepávání, ruční bodový sběr, sběr ze dřeva.
Cíl: Mapování výskytu druhů nejen nadčeledi Elateriodae, ale i jiných skupin řádu Coleoptera.
Páteříček – Cantharis pellucida Fabricius, 1792
čeleď: Cantharidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých, ploché a měkké tělo o délce do 13 mm, černá hlava a krovky, oranžový štít a stehna. Larvy se živí jinými larvami hmyzu.
Páteříček černavý – Cantharis nigricans (O. F. Müller, 1776)
čeleď: Cantharidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Délka těla okolo 10 mm, šedá hlava a krovky se žlutě lemovaným štítem, v jehož prostředku je černá skvrna ve tvaru hrušky. Způsob života jako u předešlého zástupce páteříčků.
Páteříček červený – Cantharis rufa Linnaeus, 1758
čeleď: Cantharidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým, 8,5 až 10 mm dlouhým a měkkým tělem. Zbarvení u tohoto páteříčka je šedavě oranžové.
Páteříček sněhový – Cantharis fusca Linnaeus, 1758
čeleď: Cantharidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem a šedým až oranžovým zbarvením. Krovky tmavě šedé, štít oranžový. Jedná se o významného predátora a charakteristického brouka jarních luk. Jeho larvy loví spolu se střevlíky i slimáky a žížaly. Larvy bývají aktivní i v –3 °C.
Páteříček tmavý – Cantharis obscura Linnaeus, 1758
čeleď: Cantharidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem, šedavým zbarvením a žlutě lemovaným štítem. Krovky tmavě šedé, larvy se živí jinými larvami hmyzu. Žije převážně v lučních ekosystémech, na květech mrkvovitých rostlin.
Páteříček žlutý – Rhagonycha fulva (Scopoli, 1763)
čeleď: Cantharidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem a žlutým až oranžovým zbarvením. Konec krovek tmavý, larvy se živí jinými larvami hmyzu. Žije převážně v lučních ekosystémech, na květech mrkvovitých rostlin.
Kvapník plstnatý – Pseudoophonus rufipes (De Geer, 1774)
čeleď: Carabidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Drobný, do 16 mm velký zástupce střevlíků. Černě zbarvené ploché tělo, rezavě hnědé nohy a tykadla. Brouka láká světlo a stahuje se i do domácích příbytků.
Prskavec větší – Brachinus crepitans (Linneaus, 1758)
čeleď: Carabidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Malý zástupce střevlíkovitých s kovově modravými krovkami a oranžově zbarvenou hlavou, štítem a nohama. Na konci zadečku má žlázu, z níž vypouští na vzduchu prskající tekutinu. Žije na okrajích polí a cest.
Střevlík fialový – Carabus violaceus Linnaeus, 1758
čeleď: Carabidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Velký zástupce střevlíkovitých s převážně černým zbarvením, přecházejícím do fialového kovového lesku na bocích těla. Hojný zástupce obývající lesy, louky a pole; proniká i do zahrad, výškově není vybíravý. Střevlík fialový je jako všichni zástupci v této čeledi dravý, živí se plži, červy a hmyzem.
Střevlík vrásčitý – Carabus intricatus Linnaeus, 1758
čeleď: Carabidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Velký střevlík s rozměry do 40 mm, černě zbarvený se světle modravým nádechem. Noční dravec podhorských listnatých lesů.
Střevlíček – Pterostichus vernalis (Panzer, 1796)
čeleď: Carabidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Velký zástupce střevlíčků s černým tělem, hladkým štítem rozděleným podélnou rýhou a podélně rýhovanými krovkami.
Agapanthia cynarae (Germar, 1817)
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Hlavní oblasti výskytu tohoto kozlíčka jsou jižní a jihovýchodní Evropa, například Itálie, Bulharsko a státy bývalé Jugoslávie. Larvy se vyvíjejí na některých druzích bodláků a pcháčů. Dospělec dorůstá velikosti cca 20–23 mm. Období, kdy se vyskytuje, je od května do června.
Tesařík obecný – Stictoleptura rubra (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Dospělec tesaříka obecného se velmi často objevuje na květech miříkovitých. Na nich se tento tmavě žlutý až červenohnědý brouk živí nektarem a drobnými kousky květů. Larva se vyskytuje v mrtvém dřevě jehličnatých stromů. Tento druh je rozšířen od Evropy přes severní Afriku až do Ruska.
Tesařík ozbrojený – Leptura maculata Poda, 1761
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Nepatří mezi největší tesaříky, ale je zajímavý například svým zbarvením či způsobem života. Dospělec má černou hlavu a štít. Krovky má žluté s tmavými pruhy. Toto obranné zbarvení připomíná vosy a chrání jej pravděpodobně před ptáky. Larvy jsou polyfágní, žijí na smrku, buku a dubu, dospělci žijí na květech a živí se nektarem, pylem a okusem částí květů.
Mandelinka olšová – Linaeidea aenea (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Středně velký zástupce mandelinkovitých se zelenavým zbarvením a kovovým leskem. Setkáme se s ní v blízkosti vod na olši.
Mandelinka osiková – Chrysomela tremulae Fabricius, 1787
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Poměrně velký zástupce mandelinek; má černou hlavu a štít a výrazně červené krovky. Brouk s většinou dvouletým životním cyklem. První rok žijí larvy na listech topolů a druhý rok se na jaře objeví dospělci. Je postrachem topolových monokultur.
Štítonoš zelený – Cassida viridis Linnaeus, 1758
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Tvarem jeho tělo připomíná k zemi přitisknutý štít, jenž je světle zelený. Velikost okolo jednoho centimetru. Žije například na mátách, konopici či šalvěji. Larvy se maskují před nepřáteli vlastními výkaly.
Pestrokrovečník mravenčí – Thanasimus formicarius (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Cleridae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Pestrokrovečník je velmi významným predátorem kůrovců Scolytinae. Od jara se zdržuje na kmenech jehličnatých stromů a vyhledává jejich larvy. Patří tak mezi velmi užitečné druhy brouků.
Halyzia sedecimguttata (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Coccinellidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Středně velký zástupce slunéčkovitých, oranžově zbarvený s 16 béžovými skvrnami. Jak dospělci, tak larvy se živí buď mšicemi, či plísněmi. Ve střední Evropě se tento brouk rozšířil až ve dvacátém století.
Slunéčko dvaadvacetitečné – Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Coccinellidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Drobný zástupce slunéček; má žluté zbarvení a na rozdíl od ostatních slunéček se živí především plísněmi.
Klikoroh bahenní – Hylobius transversovittatus (Goeze, 1771)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Větší zástupce nosatcovitých, hnědé zbarvení těla je zpestřeno žlutými skvrnami, vytvořenými světlejšími chloupky. Dospělci se živí listy například kypreje vrbice – Lythrum salicaria L. – a larvy jejich kořeny, proto byl druh v minulosti použit v Severní Americe na biologický boj proti této invazní rostlině.
Lalokonosec vejčitý – Otiorhynchus ovatus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Velký zástupce nosatcovitých, černě zbarvený s červenýma nohama. Bělavá beznohá larva žije u kořínků jahodníků, ale také různých druhů trav. Dospělec, živící se mimo jiné i listy jahodníku, má srostlé krovky a nemůže létat.
Nosatčík obecný – Protapion apricans (Herbst, 1797)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Velmi malý zástupce nosatců s vejčitým tvarem těla a šedivým zbarvením, které se odlišuje od následujícího nosatčíka ovocného žlutým zbarvením nohou. Velmi hojný na jetelovinách. Dospělci ožírají listy a larvy květy. Na těchto pícninách může hodně škodit, a proto se doporučuje provádět jejich sekání dříve, a to již v době kvetení jetele, dřív než ho nosatčíci zničí.
Nosatčík ovocný – Oxystoma pomonae (Fabricius, 1798)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Velmi malý zástupce nosatců s vejčitým tvarem těla a šedivým zbarvením. Velmi hojný na jetelovinách. Dospělci ožírají listy a larvy květy.
Kovařík lemovaný – Dalopius marginatus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Poměrně hojný druh kovaříků, hnědě zbarvený se světlejším lemováním štítu a krovek. Vyskytuje se na travnatých okrajích lesů a na lesních loukách. Může poškozovat rostliny okusem kořínků a klíčků.
Kovařík rudý – Ampedus cinnaberinus (Eschscholtz, 1829)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Jeden z mála užitečných kovaříkovitých. Brouk s černou hlavou a hrudí a rudě červenými krovkami. Larva žije v starém trouchnivějícím dřevě a loví jiné larvy brouků.
Kovařík šedý – Agrypnus murinus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Poměrně velký druh kovaříka; skvrnitě šedivé zbarvení tvořeno povrchovými chloupky. Larvy se živí kořeny různých druhů trav a dubu. Může být označen za významného škůdce pícnin.
Majka fialová – Meloe violaceus Marsham, 1802
Čeleď: Meloidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Brouk s krovkami kratšími než tělo, v nebezpečí vylučuje hemolymfu, v níž je obsažen prudce jedovatý kantharidin. Majka má velmi zajímavou hypermetamorfózu. Dospělec klade vajíčka na nic netušící opylovače květů. S nimi, většinou včelami, se vajíčka dostávají do úlů, kde se dále vyvíjejí a požírají včelí vajíčka. V dalším stadiu se kuklí a přezimuje. Na jaře se mění v dospělého brouka.
Stehenáč – Oedemera lurida (Marsham, 1802)
Čeleď: Oedemeridae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Velmi drobný a křehký zástupce stehenáčů, u kterého je výjimečné, že samci nemají rozšířená stehna. Je zelenkavě zbarvený, nedosahuje ani jednoho centimetru. Larva se živí shnilým dřevem a humusem, dospělci pylem a nektarem.
Zlatohlávek tmavý – Oxythyrea funesta (Poda, 1761)
Čeleď: Scarabaeidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Spíše malý zástupce vrubounů; má hnědé zbarvení a světlé skvrny po celém těle. Ty jsou tvořeny světlejšími chloupky a časem se obrušují a ztrácejí. Larva i brouk jsou fytofágní – býložraví. Larva žije i více než jeden rok v půdě, ožírá kořínky a dorůstá až do 3 cm. Dospělec se živí pylem, nektarem, ale i světlejšími částmi květů.
Mrchožrout černý – Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Silphidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Velmi užitečný brouk patřící do čeledi mrchožroutovití. Je plochý, celý černě zbarvený a pružný. Živí se šneky, žížalami, hmyzem i mršinami. Díky dlouhému krku prostrčí hlavu až do ulity šneka, tam vypustí trávicí tekutinu a pak ulitu vysává.
Člunotvárník čtveroskvrnný – Scaphidium quadrimaculatum Olivier, 1790
Čeleď: Staphylinidae, lokalita: Hynčina, východně od obce, 49.84 s. š. – 16.79 v. d.
Zajímavý malý brouček člunovitého tvaru. Je černě zbarvený a na krovkách má čtyři červené skvrny. Dosahuje zhruba 6 mm. Žije v lesích v podhůří hor, vyskytuje se na padlých stromech, na nichž se živí sporami a hyfami hub.
Závěr:
Systematický zoogeografický průzkum lokalit v okolí Šumperka bude pokračovat i nadále. Zaměřen bude stále na řád Coleoptera, a to především infrařád Elateriformia. Lokality se budou průběžně měnit. V článku nejsou uvedeny kompletně všechny nalezené druhy.
Literatura:
Javorek V.: Klíč k určování druhů ČSR. Olomouc 1947. 951 p.
Obenbergerger J.: Entomologie II, IV. Praha 1955. 725 p.
Pokorný V.: Atlas brouků. Praha 2002.
www.biolib.cz
Milan Dvořák
