V letech 2023–2024 probíhal entomologický průzkum v okolí obcí Nedvězí a Kamenná. Hlavním cílem této činnosti byl zoogeografický průzkum zaměřený na Hexapoda, Coleoptera. Sběry brouků v tomto článku se týkají roku 2024.
Nálezy čeledí: Cantharidae, Carabidae, Cerambycidae, Chrysomelidae, Cleridae, Coccinellidae, Curculionidae, Elateridae, Meliridae, Meloidae, Oedemeridae, Scarabaeidae, Silphidae.
Typy ekosystémů: Vybrané lokality spadají do Zábřežské vrchoviny v Jesenické oblasti. Lesní oblasti jsou dubobukové, bukové a bukojedlové.
Metoda: Sběr jedinců v podrostu u cest, na loukách či v ostrůvkovitých remízcích. Smýkání, sklepávání, ruční bodový sběr, sběr ze dřeva.
Cíl: Mapování výskytu druhů nejen nadčeledi Elateriodae, ale i jiných skupin řádu Coleoptera.
Páteříček černavý – Cantharis nigricans (O. F. Müller, 1776)
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Délka těla okolo 10 mm, šedá hlava a krovky se žlutě lemovaným štítem, v jehož prostředku je černá skvrna ve tvaru hrušky. Jeho larvy jsou predátory hmyzu.
Páteříček červený – Cantharis rufa Linnaeus, 1758
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým, 8,5 až 10 mm dlouhým a měkkým tělem. Zbarvení tohoto páteříčka je šedavě oranžové.
Páteříček lesní – Cantharis rustica Fallén 1807
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Lesní zástupce páteříčků o velikosti 10–15 mm. Na oranžovém štítě má černou skvrnu ve tvaru srdce. Je predátorem hmyzu a pavouků.
Páteříček sněhový – Cantharis fusca Linnaeus, 1758
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem a šedým až oranžovým zbarvením. Krovky tmavě šedé, štít oranžový. Jedná se o významného predátora a charakteristického brouka jarních luk. Jeho larvy loví (podobně jako střevlíci) slimáky a žížaly. Larvy bývají aktivní i v –3 °C.
Páteříček tmavý – Cantharis obscura Linnaeus, 1758
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem, šedavým zbarvením a žlutě lemovaným štítem. Krovky tmavě šedé, larvy se živí jinými larvami hmyzu. Žije převážně v lučních ekosystémech, na květech mrkvovitých rostlin.
Páteříček žlutý – Rhagonycha fulva (Scopoli, 1763)
Čeleď: Cantharidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Drobný zástupce páteříčkovitých s plochým a měkkým tělem a žlutým až oranžovým zbarvením. Konec krovek tmavý, larvy se živí jinými larvami hmyzu. Žije převážně v lučních ekosystémech, na květech mrkvovitých rostlin.
Kvapník plstnatý – Pseudoophonus rufipes (De Geer, 1774)
Čeleď: Carabidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Drobný, do 16 mm velký zástupce střevlíků. Černě zbarvené ploché tělo, rezavě hnědé nohy a tykadla. Brouk je lákán světlem a stahuje se i do domácích příbytků.
Střevlík fialový – Carabus violaceus Linnaeus, 1758
Čeleď: Carabidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Velký zástupce střevlíkovitých s převážně černým zbarvením, přecházejícím do fialového kovového lesku na bocích těla. Hojný zástupce čeledi, obývající lesy, louky a pole; proniká i do zahrad, výškově není vybíravý. Střevlík fialový je jako všichni zástupci v této čeledi dravý, živí se plži, červy a hmyzem.
Střevlík zrnitý – Carabus granulatus Linnaeus, 1758
Čeleď: Carabidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Velký zástupce střevlíkovitých s převážně černým zbarvením, přecházejícím do fialového až bronzového kovového lesku na bocích těla. Hojný zástupce, který obývá především vlhčí stanoviště. Střevlík zrnitý je jako všichni zástupci v této čeledi dravý, živí se plži, červy a hmyzem.
Tesařík obecný – Stictoleptura rubra (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Kamenná, východně od obce, 49.86 s. š. – 17.02 v. d.
Samička bývá větší a mohutnější, krovky i štít má rezavě červené. Sameček má žlutohnědé krovky a štít černý. Sameček má také výrazněji pilovitá tykadla než samička. Tesařík obecný žije v lesích, na přilehlých loukách či na lesních pasekách. Brouci usedají na květy například miříkovitých rostlin, kde se živí pylem nebo květními částmi. Tesařík obecný je schopen stridulace (tj. vyluzování zvuků třením krovek o stehna).
Tesařík ozbrojený – Leptura maculata Poda, 1761
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Nepatří mezi největší tesaříky, ale je zajímavý například svým zbarvením či způsobem života. Dospělec má černou hlavu a štít. Krovky má žluté s tmavými pruhy. Toto obranné zbarvení připomíná vosy a chrání jej pravděpodobně před ptáky. Larvy jsou polyfágní, žijí na smrku, buku a dubu, dospělci žijí na květech a živí se nektarem, pylem a okusem částí květů.
Tesařík piluna – Prionus coriarius (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Cerambycidae, Bezděkov u Úsova, 49.83 s. š. – 16.99 v. d.
Tesařík piluna je hnědočerný až černý, dlouhý 19–45 mm. Má nápadná dlouhá a silná tykadla; sameček silně pilovitá, složená z dvanácti článků, zatímco samička slabě pilovitá, složená z jedenácti článků. Vyhovují mu zejména staré stromy ve smíšených lesích. Žije ve dřevě, které se již rozkládá, přispívá k humifikaci půdy, neškodí přírodě ani člověku.
Tesařík tesaříkovitý – Judolia cerambyciformis (Schrank, 1781)
Čeleď: Cerambycidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Podsaditý zástupce tesaříkovitých. Brouk má žluté krovky s černými skvrnami. Larva žije na kořenech dubů, dospělec na květech.
Mandelinka olšová – Linaeidea aenea (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Středně velký zástupce mandelinkovitých se zelenavým zbarvením a kovovým leskem. Setkáme se s ní v blízkosti vod na olši.
Mandelinka osiková – Chrysomela tremulae Fabricius, 1787
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Poměrně velký zástupce mandelinek; má černou hlavu a štít a výrazně červené krovky. Brouk s většinou dvouletým životním cyklem. První rok žijí larvy na listech topolů a druhý rok se na jaře objeví dospělci. Je postrachem topolových monokultur.
Štítonoš zelený – Cassida viridis Linnaeus, 1758
Čeleď: Chrysomelidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Tvarem jeho tělo připomíná k zemi přitisknutý štít; brouk je světle zelený a velký okolo jednoho centimetru. Žije například na mátách, konopici či šalvěji. Larvy se maskují před nepřáteli vlastními výkaly.
Slunéčko dvaadvacetitečné – Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Coccinellidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Drobný zástupce slunéček; má žluté zbarvení a na rozdíl od ostatních slunéček se živí především plísněmi.
Slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758
Čeleď: Coccinellidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Středně velký zástupce slunéček; má červené zbarvení se sedmi černými skvrnami. Slunéčko sedmitečné je významným predátorem mšic.
Klikoroh bahenní – Hylobius transversovittatus (Goeze, 1771)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Větší zástupce nosatcovitých, hnědé zbarvení těla je zpestřeno žlutými skvrnami, které jsou tvořeny světlejšími chloupky. Dospělci se živí například listy kypreje vrbice – Lythrum salicaria L. – a larvy jejími kořeny, proto byl druh v minulosti použit v Severní Americe na biologický boj proti této invazní rostlině.
Lalokonosec vejčitý – Otiorhynchus ovatus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Velký zástupce nosatcovitých, černě zbarvený s červenýma nohama. Bělavá beznohá larva žije u kořínků jahodníků, ale také různých druhů trav. Dospělec, živící se mimo jiné i listy jahodníku, má srostlé krovky a nemůže létat.
Nosatčík obecný – Protapion apricans (Herbst, 1797)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Velmi malý zástupce nosatců s vejčitým tvarem těla a šedivým zbarvením, které se od následujícího nosatčíka ovocného liší žlutým zbarvením nohou. Velmi hojný na jetelovinách. Dospělci ožírají listy a larvy květy. Na těchto pícninách může napáchat velké škody, a proto se doporučuje sekat je dříve, a to již v době kvetení jetele, než ho nosatčíci zničí.
Nosatčík ovocný – Oxystoma pomonae (Fabricius, 1798)
Čeleď: Curculionidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Velmi malý zástupce nosatců s vejčitým tvarem těla a šedivým zbarvením. Velmi hojný na jetelovinách. Dospělci ožírají listy a larvy květy.
Kovařík hladký – Athous subfuscus (O. F. Müller, 1767)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Poměrně hojný druh kovaříků; má černě zbarvenou hlavu a štít a hnědé krovky. Vyskytuje se na travnatých okrajích lesů a na lesních loukách. Jeho larva poškozuje rostliny okusem kořínků a klíčků.
Kovařík lemovaný – Dalopius marginatus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Poměrně hojný druh kovaříků, hnědě zbarvený se světlejším lemováním štítu a krovek. Vyskytuje se na travnatých okrajích lesů a na lesních loukách. Může poškozovat rostliny okusem kořínků a klíčků.
Kovařík rudý – Ampedus cinnaberinus (Eschscholtz, 1829)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Jeden z mála užitečných kovaříkovitých. Brouk s černou hlavou a hrudí a rudě červenými krovkami. Larva žije ve starém trouchnivějícím dřevě a loví jiné larvy brouků.
Kovařík šedý – Agrypnus murinus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Elateridae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Poměrně velký druh kovaříka; skvrnitě šedivé zbarvení způsobují povrchové chloupky. Larvy se živí kořeny různých druhů trav a dubu. Kovařík může být významným škůdcem pícnin.
Bradavičník dvojskvrnný – Malachius bipustulatus (Linneaus, 1758)
Čeleď: Meliridae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Poměrně malý druh bradavičníka se zeleným tělem a oranžovými skvrnami na koncích krovek. Larvy se živí drobnými bezobratlými v trhlinách kůry stromů.
Majka fialová – Meloe violaceus Marsham, 1802
Čeleď: Meloidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Brouk s krovkami kratšími než tělo; v nebezpečí vylučuje hemolymfu, v níž je obsažen prudce jedovatý kantharidin. Majka má velmi zajímavou hypermetamorfózu. Dospělec klade vajíčka na nic netušící opylovače květů, většinou včely. S nimi se vajíčka majek dostávají do úlů, kde se dále vyvíjejí a už jako larvy požírají vajíčka včel. V dalším stadiu se kuklí a přezimují. Na jaře se mění v dospělé brouky.
Stehenáč – Oedemera lurida (Marsham, 1802)
Čeleď: Oedemeridae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Velmi drobný a křehký zástupce stehenáčů, výjimečný tím, že samci nemají rozšířená stehna. Je zelenkavě zbarvený, nedosahuje ani jednoho centimetru. Larva se živí shnilým dřevem a humusem, dospělci pylem a nektarem.
Stehenáč zelenavý – Oedemera virescens (Linnaeus, 1767)
Čeleď: Oedemeridae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Larvy tohoto zástupce čeledi stehenáčovitých žijí ve ztrouchnivělém dřevě. Dospělci se po vylíhnutí přesouvají na květy. Pro tyto brouky jsou charakteristická zvětšená stehna posledního páru nohou.
Zlatohlávek skvostný – Protaetia speciosissima (Scopoli, 1786)
Čeleď: Scarabaeidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Velký zástupce vrubounů, tělo má jasně zelené se zlatavým kovovým leskem. Larva i brouk jsou fytofágní – býložraví. Larvy žijí především v rozkládajícím se trouchu dubů, ale byly zjištěny také na topolech, jírovci maďalu, jasanu ztepilém nebo na některých ovocných stromech.
Zlatohlávek tmavý – Oxythyrea funesta (Poda, 1761)
Čeleď: Scarabaeidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Spíše malý zástupce vrubounů; má hnědé zbarvení a světlé skvrny po celém těle. Ty jsou tvořeny světlejšími chloupky a časem se obrušují a ztrácejí. Larva i brouk jsou fytofágní – býložraví. Larva žije i více než jeden rok v půdě, ožírá kořínky a dorůstá až do 3 cm. Dospělec se živí pylem, nektarem, ale i světlejšími částmi květů.
Mrchožrout černý – Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Silphidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Velmi užitečný brouk patřící do čeledi mrchožroutovití. Je plochý, celý černě zbarvený a pružný. Živí se šneky, žížalami, hmyzem a mršinami. Díky dlouhému krku prostrčí hlavu až do ulity šneka, tam vypustí trávicí tekutinu a pak ulitu vysává.
Mrchožrout housenkář – Dendroxena quadrimaculata (Scopoli, 1772)
Čeleď: Silphidae, lokalita: Nedvězí, severně od obce, 49.88 s. š. – 17.03 v. d.
Mrchožrout housenkář má žlutě zbarvené krovky a štít. Na krovkách jsou čtyři černé skvrny a na štítě jedna velká černá skvrna. Je to významný predátor hmyzích larev. Mezi jeho potravu patří například larvy píďalek či bekyň.
Závěr:
Systematický zoogeografický průzkum lokalit v okolí Šumperka bude pokračovat i nadále. Stále bude zaměřen na řád Coleoptera, a to především na infrařád Elateriformia. Lokality se budou průběžně měnit. V článku nejsou uvedeny kompletně všechny nalezené druhy.
Literatura:
Balthasar V.: Brouci listorozí – Lamellicornia. Díl I. Lucanidae, Scarabaeidae Pleurosticti. Fauna ČSR 8, Praha 1956. Nakladatelství Československé akademie věd. 286 pp.
Javorek V.: Klíč k určování druhů ČSR. Olomouc 1947. 951 p.
Obenbergerger J.: Entomologie II, IV. Praha 1955. 725 p.
Pokorný V.: Atlas brouků. Praha 2002.
www.biolib.cz
