Bolševník velkolepý – jedovatý obr z Kavkazu

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je jednou z nejznámějších invazních rostlin vyskytujících se na území ČR. Tato mohutná bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) pochází ze západní části Kavkazu. S pomocí člověka zvládla do dnešních dnů kolonizovat více než 20 evropských zemí a za invazní druh je považována i v některých oblastech Severní Ameriky. Se svou výškou až 5 m je to v současnosti nejvyšší bylina, jakou v Evropě můžeme najít (Pergl & Perglová 2023). Stonek může dosahovat průměru 10 cm a přízemní listy mohou být až 2 m dlouhé. V oblasti původního výskytu dorůstá bolševník velkolepý poněkud menších rozměrů než v sekundárním areálu. Drobné bílé květy této rostliny jsou uspořádány do charakteristických květenství miříkovitých rostlin – okolíků, přičemž vrcholový okolík může být i půl metru široký (Holub 1997). Plody bolševníku jsou poltivé dvounažky, které se v době zralosti rozpadají na dva křídlaté plůdky, z nichž každý obsahuje jedno semeno (Nielsen et al. 2005).

Díky své výšce, velké listové ploše a rychlému růstu dokáže tento bolševník snadno zastínit okolní rostliny a potlačit tak na světlo náročné druhy. Má tendenci vytvářet rozsáhlé zapojené porosty, v nichž může být počet původních rostlinných druhů snížen na polovinu a druhová skladba výrazně pozměněna (Nielsen et al. 2005). Tato nepříjemně zapáchající rostlina představuje nebezpečí i pro lidi: kontakt se šťávou bolševníku způsobuje po vystavení slunečnímu záření vážné kožní problémy, což je dáno obsahem fotosenzibilních látek (furanokumarinů) (Holub 1997). U citlivých osob může způsobit popáleniny až třetího stupně (Pergl & Perglová 2023). Dobrou zprávou je, že se tato invazní rostlina dokáže rozmnožovat pouze semeny (vegetativní rozmnožování není známo), ovšem už ne tak pozitivní je její mimořádná plodnost a vysoká klíčivost semen. Jedna rostlina bolševníku velkolepého vyprodukuje opravdu úctyhodné množství semen – průměrně 20 000. A to vše během jediného roku. Bolševník velkolepý totiž patří mezi tzv. monokarpické druhy, vykvétá tedy jen jednou za život. Několik let přežívá ve stadiu přízemní růžice a poté, obvykle během třetího až pátého roku života, vykvete, odplodí a odumře. Klíčivá semena mohou vznikat i po samoopylení, což znamená, že k založení nové populace stačí jediná rostlina (Nielsen et al. 2005).

Podle neověřitelných údajů byla semena bolševníku velkolepého dovezena do Čech snad již v roce 1815 (Danihelka et al. 2020). Původně se u nás pěstoval pro svůj dekorativní vzhled v parcích a zahradách, místy i jako nektarodárná rostlina (Holub 1997). Za nejstarší doklad přítomnosti bolševníku velkolepého na našem území je považována herbářová položka pocházející z roku 1871 z Teplic v severních Čechách, která byla nedávno nalezena v muzeu v Budapešti. S největší pravděpodobností jde o pěstovanou rostlinu. Sběr z roku 1877 z Úšovic u Mariánských Lázní pak představuje první doložený případ zplanění na našem území (Danihelka et al. 2020). Do padesátých let 20. století spadá počátek intenzivního šíření bolševníku velkolepého českou krajinou, nejprve podél toků velkých řek (Pyšek 1991). Expanze bolševníku vycházela z několika ohnisek výskytu (Pyšek 1991), z nichž jedno se nacházelo na Šumpersku ve Velkých Losinách (Kabelík 1950). Bolševník zde zřejmě zplaněl z lázeňského parku. Kabelík (1950) zmiňuje existenci „mocných porostů“ této rostliny v roklích za lázeňským parkem, v údolí nad koupalištěm, kolem rybníčku u školy a v sadu za zámkem. Bolševník velkolepý je natolik nápadnou rostlinou, že při studiu jeho historického šíření lze využít i staré letecké snímky (Perglová et al. 2007).

V současné době se v ČR bolševník velkolepý vyskytuje od nížin až do hor v lesních lemech, na opuštěných vlhkých loukách, okrajích křovin, na vlhčích rumištích, v silničních příkopech, podél železničních tratí apod. Vyhledává půdy bohaté dusíkem. Jeho výskyt je ale značně nerovnoměrný. Obecně se intenzita jeho výskytu v rámci ČR snižuje směrem ze západu na východ (Holub 1997). Na území okresu Šumperk pocházejí recentní údaje o výskytu bolševníku velkolepého kromě Velkých Losin např. z okolí Starého Města, Nového Malína, Mohelnice nebo od Třemešských rybníků nedaleko Šumperka. Tak rozsáhlé porosty, jaké jsou k vidění v západních Čechách, však na severní Moravě nenajdeme.

Jelikož má bolševník velkolepý značně negativní vliv na biodiverzitu a představuje též riziko pro lidské zdraví, byl mu v ČR vyhlášen nelítostný boj a do jeho likvidace jsou vkládány nemalé finanční prostředky (Pergl & Perglová 2023). Likvidace rozsáhlých porostů je finančně a časově nákladná, a proto je nutné odstraňovat ohniska už v zárodku (Mandák 2006). Většina semen bolševníku velkolepého z půdní semenné banky vyklíčí v prvním a druhém roce, avšak velmi malá část semen přežívá v půdě i více než sedm let. Z toho vyplývá, že pro úplnou eradikaci bolševníku na lokalitě je nutné dlouhodobé sledování a odstraňování nově vyklíčených rostlin. Malé populace bolševníku je možné zlikvidovat přesekáváním kořenů pod zemí, odstraňováním okolíků či aplikací selektivních herbicidů. U rozsáhlých ploch je nejefektivnější metodou eradikace použití herbicidů. Pokud není likvidace pomocí herbicidů možná (např. kvůli ochranným podmínkám), je potřeba omezit produkci a transport semen, čehož lze dosáhnout dlouhodobou opakovanou pastvou nebo sečí. Dlouhodobým cílem managementu bolševníku velkolepého v ČR je jeho úplná eradikace (Pergl & Perglová 2023).

Jana Uhlířová

Literatura:

Danihelka J., Somlyay L. & Pyšek P. (2020): Nejstarší nálezy bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v Čechách. – Zprávy Čes. Bot. Společ. 55: 197–205.

Holub J. (1997): Heracleum L. – bolševník. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds): Květena České republiky 5. Academia, Praha, s. 386–395.

Kabelík J. (1950): Bolševník velkolepý zplanělý u Velkých Losín. – Čs. Bot. Listy 3:13.

Mandák B. (2006): Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier, 1895 – bolševník velkolepý. – In: Mlíkovský J. & Stýblo P (eds): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. ČSOP, Praha, s. 101–102.

Nielsen C., Ravn H. P., Nentwig W. & Wade M. (eds) (2005): Bolševník velkolepý: Praktická příručka o biologii a kontrole invazního druhu. Forest & Landscape Denmark, Hoersholm.

Pergl J. & Perglová I. (2023): Zásady regulace bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v České republice. Ministerstvo životního prostředí.

Pyšek P. (1991): Heracleum mantegazzianum in the Czech Republic: dynamics of spreading from the historical perspective. – Folia Geobot. Phytotax. 26: 439–454.

 Listy bolševníku velkolepého, Nový Malín, 2023.

Loňské květenství bolševníku velkolepého, Nový Malín, 2023.