Vzpomínka na akademického malíře Františka Remeše

Ve středu 22. 7. 2020 zcela nečekaně odešel do malířského nebe bývalý pracovník muzea a kolega, akademický malíř František Remeš ze Zábřehu. Smutná zpráva mě zastihla na dovolené. Přiznám se, byl to šok. Poprvé jsem se s ním setkala při svém nástupu do tehdy ještě Okresního vlastivědného muzea v Šumperku v roce 1986, kde působil jako odborný referent kulturně-výchovné činnosti (instalace výstav apod.). Následně jsem měla možnost s ním spolupracovat na třech výstavách v zábřežském muzeu.

První jeho zastavení v domě Pod Podloubím se uskutečnilo v doprovodu jeho přítele a kolegy ze studií Nikolaye Staneva (Plovdiv, Bulharsko, 1962) v roce 2000, kdy připravili výstavu „Obrazy a projekty“. Oba absolventi Akademie výtvarných umění v Praze – i když žáci jiných profesorů – představili díla vyjadřující osobitý vztah k současnému světu.

Ke druhému setkání došlo v roce 2008 při realizaci výstavy s poetickým názvem „Paleta kraje“, na níž byla prezentována díla sedmi umělců se vztahem k Zábřežsku. František Remeš tentokráte představil veřejnosti své velkoplošné obrazy, poutající pozornost pečlivým zobrazením struktury i dokonalým ztvárněním hry světla a stínu.

Třetí a poslední zastavení v muzeu proběhlo na konci roku 2019, tehdy jsem Františka Remeše viděla naposledy. Výstava s názvem „Obrazy v kontrastech“ byla průřezem jeho dosavadní tvorby. Velkoplošná plátna se střídala s obrazy menších rozměrů. Dílo Františka Remeše představuje hloubavý a přemýšlivý pohled do jeho nitra s propracovanými myšlenkami přetvořenými do malířské podoby. Je vyjádřením jeho životního postoje k současnému dění. I když se mohlo zdát, že nevnímá svět kolem sebe a žije si svým vlastním životem, opak byl pravdou.

František Remeš se narodil 2. května 1963 v Zábřehu, kde navštěvoval základní devítiletou školu. V letech 1978–1982 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, obor tvarování hraček a dekorativních předmětů. Hned po ukončení studia nastoupil v letech 1982–1983 do Okresního vlastivědného muzea v Šumperku jako odborný referent kulturně-výchovné činnosti (instalace výstav apod.), kde s dvouletou přestávkou výkonu základní vojenské služby (1983–1985) působil do podzimu roku 1986, kdy byl přijat na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze. V letech 1987–1989 absolvoval studium v ateliéru profesora Jiřího Ptáčka a v rozmezí let 1989–1993 studoval u profesora Bedřicha Dlouhého. Studium zakončil státní zkouškou a studijním pobytem ve Francii a v Itálii. Do roku 2001 působil jako odborný asistent na AVU v Praze v ateliéru klasických malířských technik u profesora Zdeňka Berana. Po odchodu z AVU se vrátil do rodného města a s přestávkami vyučoval odborné předměty v Šumperku na VOŠ a SPŠ (2004–2005) a SOU (2007–2009).

V čase, kdy se zrovna nevěnoval malování, hrál šachy nebo vzal do ruky kytaru. Rád jezdil na kole, hlavně do přírody, v ní hledal inspiraci pro své obrazy. Nejvíce obdivoval tok řeky Moravské Sázavy. Dlouhé hodiny dokázal sedět na břehu a sledovat klidný pohyb hladiny. Řeka se objevuje v mnoha jeho dílech a v různých podobách.

 

U příležitosti výstavy „Obrazy v kontrastech“ v roce 2019 o sobě napsal:

„Psát o své malířské činnosti není příliš jednoduché. Většinou je to záležitostí kunsthistoriků nebo se publikují dochované poznámky autorů, v některých případech i literární dílo, jako jsou třeba básně Michelangela Buonarottiho v souvislosti s malířskou výzdobou Sixtinské kaple ve Vatikánu.

Přesto si dovolím, než přejdu k charakterizaci své tvorby, vyjádřit svůj názor na současné výtvarné umění v historických souvislostech, především historie malířství.

Malba v podobě ručně malovaného obrazu zaznamenala v historii mnoho změn, jednak co se týká obsahu, ale i technik a formy zobrazování.

V 1. polovině 20. století došlo k jakémusi zvratu, kdy se malba chtěla vymanit z okovů klasického zobrazování ve formách klasicismu a romantismu, a tím prvním představitelem tzv. moderního umění měl být Paul Cézanne (1839–1906, Francie). Potom následoval rychlý běh událostí. Impresionismus, postimpresionismus, pointilismus, dále vlna abstraktní malby ve více polohách, zřejmě dovršená obrazy Jamese Pollocka (1943, USA), jako by už nebyla cesta dále. Spousta malířů se tak ocitla u okraje propasti, kterou nešlo překročit.

Zřejmě proto se začínali obracet ke starým vzorům i klasickým malířským technikám a tyto praktiky aktualizovat do současnosti (tzv. postmoderna).

Různé směry se tak prolínaly. Vedle moderního umění dále fungoval klasický přístup k malbě, u nás např. portrétista Vratislav Nechleba (1885–1965), v zahraničí o trochu později latinskoamerický malíř Fernando Botero (1932, Kolumbie), který klasickou malířskou technikou ztvárnil jisté parodie děl starých mistrů, anebo třebas současný žijící norský malíř Odd Nerdrume (1944), který až rembrandtovským způsobem malby vytváří obrazy opřené o mytologii svého kraje.

Jedním z představitelů postmoderního myšlení je Bedřich Dlouhý (1932), u něhož jsem po roce 1989 studoval. Tam jsem se seznámil s jeho předešlou tvorbou i s tvorbou jeho vrstevníků. Tito umělci, jako Bedřich Dlouhý (1932), Zdeněk Beran (1937–2014), Pavel Nešleha (1937–2003), Karel Nepraš (1932–2002) a další, byli spojováni s tzv. informelem, což je specificky český pojem strukturální abstrakce.

Po absolvování studia jsem působil devět let jako asistent prof. Zdeňka Berana v ateliéru klasických malířských technik. Zde jsem nabyl hodně zkušeností, co se týče výstavby obrazu a především techniky olejomalby. V té době jsem kromě svých obrazů namaloval několik replik obrazů pocházejících z různých historických období, což mi přineslo další náhled do historie malby.

Byl jsem svědkem toho, že někteří kunsthistorikové měli tendenci určovat směr a aktuálnost témat. Pro mne je především důležité, co malíře baví a v čem vidí nějakou vnitřní sílu a pocit seberealizace.

Po návratu z Prahy do rodného města v roce 2004, kde jsem předal funkci mladšímu kolegovi, vybral jsem si ve své tvorbě motiv řeky Moravské Sázavy, který mi byl blízký, poté motiv oblohy nad nízkým horizontem Jeseníků a portréty, možná trochu nostalgicky laděné. Pokusil jsem se tato témata zobrazit různými způsoby, i při použití barevných deformací a v některých případech počítačových aplikací, kde jsem nalezl určitou zvláštnost. Tím se mé práce liší od prací, kdy jsem působil na Akademii výtvarných umění v Praze a kdy kurátor jedné mé výstavy dr. Pavel Kříž mne charakterizoval jako umělce, „který se prochází prostorem a zobrazuje věci s materiálností, která působí až děsivě“.

Pocítil jsem současně touhu neopustit klasický způsob malby, takže moje malba se pohybuje doslova od polohy fotorealismu k jistému znaku či abstrakci.

Nyní si nejsem jist, kam se budou mé výtvarné kroky dále ubírat, ač jsem ateista, použiji rčení „nechť se děje vůle boží“.“

 

Výběr z výstav:

1991 – výstava v Galerii Altán, Šumperk

1992 – výstava AVU v paláci U Hybernů, Praha

1993 – výstava diplomových prací v zámečku Troja, Praha

1994 – společná výstava s Nikolayem Stanevem v Galerii AFFA, Malostranská beseda, Praha

1994 – výběrová výstava AVU, Künsthalle Düsseldorf, SRN

1996 – František Remeš a Nikolay Stanev – výstava u příležitosti minisympozia v Mikrobiologickém ústavu AV ČR, Praha

1996 – výstava obrazů a projektů v Galerii AVU, společně s N. Stanevem, Praha

1996 – výstava nadace Jelínek v Galerii Mánes, Praha

2000 – výstava Obrazy a objekty, společně s N. Stanevem, Muzeum Zábřeh

2002 – výstava Voda, uskutečněná spolu s dalšími autory, Galerie Vyšehrad, Praha

2003 – výstava Krajina, Tunklův dvorec, Zábřeh

2005 – výstava obrazů, kino Retro, Zábřeh

2008 – výstava Paleta kraje, Muzeum Zábřeh

2019 – výstava Obrazy v kontrastech, Muzeum Zábřeh

 

Některé realizace:

Realizace obrazů Jeseníků pro Lesy České republiky, Hradec Králové

Společná realizace nástropního obrazu pro Komerční banku na Staroměstském náměstí v Praze (dům U Červené lišky)

Portrét profesora Otty Wichterleho pro Akademii věd České republiky, 1996

Obraz Od Sázavy, Vlastivědné muzeum v Šumperku, olej, 2003

Realizace obrazu města Zábřehu pro Městský úřad Zábřeh, září 2007

 

 

obrázek

Reprezentační prostory zámeckého hotelu v Třešti u Jihlavy (od roku 1984 patří Akademii věd České republiky, v současné době je objekt v rekonstrukci) zdobí portréty významných osobností české vědy. Mezi nimi je i portrét prof. Otty Wichterleho (olej na plátně, 89 cm × 68 cm, 1996), jehož autorem je akademický malíř František Remeš. Obraz byl vytvořen na zakázku v době, kdy působil na AVU v Praze jako odborný asistent v ateliéru klasických malířských technik u prof. Zdeňka Berana.

 

Mgr. Dagmar Tempírová-Kotrlá