Velikonoční pečivo

K Bílé sobotě patřilo i pečení obřadního pečiva k velikonočním hodům. V naší tradici je to pečivo z kynutého těsta, nejčastěji mazanec, který dodnes patří k hlavnímu pečivu Velikonoc. Do 18. století se připravoval z mouky, másla, vajec, sýru nebo tvarohu a plnil se masem. Mazal se tvarohem, proto se mu také říká mazanec. Dnes známe mazanec sladký, s množstvím másla, cukru, vajec, rozinek a mandlí.

A jak je to s beránkem? Baránek byl v prehistorických pasteveckých kulturách obětním zvířetem. Stal se i součástí jejich obřadních hostin. V křesťanství se stal symbolem Krista a jeho oběti. Dodnes je součástí velikonoční sestavy jídel mnoha národů. V našem tradičním velikonočním „hodovém“ jídelníčku jako obřadní jídlo však beránek typický nebyl. Možná proto, že skopové maso nebylo vždy dostupné všem a nebylo u nás ani ve velké oblibě. Jako sladké pečivo se beránek objevuje v receptech ze 17. století a pekl se z kynutého nebo piškotového těsta. Nestal se však tradičním pokrmem, spíše tradiční dekorací velikonočního stolu nebo interiéru. Mnohé kuchařky jej umí tak krásně nazdobit, že je škoda jej sníst.

Budeme rádi, když se pochlubíte fotkou svého beránka.

Mária Kudelová 

etnografka, kurátorka historických podsbírek VM v Šumperku

Velikonoční pohlednice. Na reprodukci kolorované kresby Adolfa Kašpara jsou hlavními motivy prvky z obřadů konaných na Bílou sobotu. Po tichém období se zase rozezní zvony a světlo rozjasní chrám. V minulosti se konal se sochou vzkříšeného Krista, velikonoční svící, zástavami a monstrancí, nad kterou byla nesena nebesa, velkolepý průvod kolem kostela, nazývaný „Vzkříšení“.

1. čtvrtina 20. století. Inv. č.: AK 493,2, sbírka Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích.

Fotografie rodiny Jaroslava Jarolíma s velikonočním beránkem, z rodinného alba, 30.–40. léta 20. století. Inv. č.: H 5465, sbírka mohelnického muzea. 

Slavnostní velikonoční stůl připravený pro obdarování chlapců „šmekustrantů“, Bludov, 2002, archiv VM.