Jak se v minulosti šířily zprávy? (první a druhý díl)

Lidé neměli noviny, televizi ani sociální média, ze kterých by se okamžitě dozvěděli všechno, i to, co ani nepotřebovali vědět. Museli čekat, až se k nim novinky dostanou ústním podáním. Zaručeným zdrojem „pravdivých“ informací a zpráv ze světa byly více než 200 let kramářské písničky. Ty byly tištěny nejčastěji v drobné knížečkové úpravě, na titulní straně s obrázkem, který někdy pramálo souvisel s obsahem, ve formátu 9 x 10 cm, později 11 x 16 cm. Lidé si je doma vázali do tzv. špalíčků. Známé byly od konce 16. století a informovaly o přírodních katastrofách, epidemiích, strašlivých mordech, ale i o lásce nebo zázracích. Velkou část kramářských tisků dochovaných v našem muzeu tvoří ty s náboženským námětem. Tisky prodávali na trzích kramáři, což byli prodavači, zpěváci a komentátoři v jedné osobě. Kromě zboží měli plátěné tabule s namalovanými obrazy děje, na které při zpívání ukazovali. A protože jejich živobytím bylo hlavně tisky prodat, nemohla v této pololidové literatuře chybět senzacechtivost.

Mnoho z tisků je věnováno právě epidemiím. Ty byly pro lidi v minulosti obrovskou hrozbou, a jak se ukazuje, jsou jimi stále. Tehdy však měly ničivější dopady než válečné konflikty.

První z představovaných tisků se věnuje předpovědi a prevenci.

Možnou epidemii měla předpovědět „kometa hrozná a strašlivá, která roku 1770 v Moskvanskej zemi se spatřovala…“.

Text líčí její nepopsatelný hrozný zjev: „Na jedné straně měsíc hrozný, k vyprávění jest nemožný, při něm čtyři hvězdy byly, nad ním meč a metlu měly.“ Z těchto mimořádných úkazů na obloze lidé soudili, že mají očekávat nějaké neštěstí. Důvod neštěstí je objasněn již v první sloce – je to boží hněv, způsobený hříšným životem lidí. Způsob trestu je popsán dále: „Nebo těchto nastalých let, Pán Bůh chce trestat všechen svět, rozličnou těžkou nemocí, morem a také zimnicí.“ Závěr je však optimistický, a pokud budou lidé myslet i na duši, nemusí vše skončit špatně.

Připadají Vám tyto texty nesmyslné a iracionální? Mnohdy si však nezadají se zprávami ze současného bulvárního tisku nebo s tzv. fake news.

Druhá kramářská píseň je o zjevení, které mělo rovněž předpovídat epidemii moru. (Nutno však poznamenat, že od středověku byly všechny epidemie, které vyvolávaly hromadná úmrtí, označovány slovem mor nebo „černá smrt“, pod tímto značením se však skrývaly i jiné epidemické nemoci – cholera, tyfus, neštovice nebo záškrt. Důsledky každé z nich byly hrozivé. Poslední skutečný mor zachvátil Evropu a české země v letech 1711–1715. V českých zemích během této pandemie zemřelo 200 tisíc lidí.)

„Nová píseň o divných dvou příbězích…“ popisuje ve druhém příběhu zjevení mořské obludy u italského pobřeží (staročeské označení pro Itálii bylo vlašská země). Aby příběh budil větší důvěru u kupujících, je přesně datovaný do roku 1735 a lokalizovaný do města Porta-Fera. Zejména popis mořského stvoření stojí za povšimnutí:

„Pětadvacet loktů dlouhý (tj. cca 14,8 m), šest a šestnáct loket vysoký (3,65 m)

a dvacet loket tlustý (11,8 m) bylo a v moři sebou jest zmítalo…

Tělo měla neforemný, právě k potvoře podobný…

Má nos ptačí, tvář člověčí, jakž to slunce jasné oči,

Uši co svině chlupatý a jako kozel bradatý.

Krk měla šupinovatý, podobný k rybě nějaký,

břicho jak svině cecatý, nohy jak medvěd chlupatý.

Na sobě jak sedlo měla, kdež umrlčí hlava byla,

Nad ní křížem byly šavle, po straně šífovní (lodní) kotve.“

A právě umrlčí hlava na hřbetě tvora měla být znamením morové hrozby, jíž Bůh lidi varoval před nedodržováním zásad křesťanského života.

Lidé v tehdejších dobách hledali znamení ve všech jevech, které se nějak odchylovaly od „normálu“ – od toho, co bylo obvyklé. Všechno něco znamenalo.

Ryba-neryba dopadla neslavně. Po několika neúspěšných pokusech se ji povedlo obyvatelům města Porta-Fera uškrtit. I mrtvé tělo tohoto tvora, deset dní ležící na ulici, způsobovalo kolemjdoucím úlek a vyvolávalo strach. Obluda měla smůlu, protože byla jiná a jiných věcí se lidé od nepaměti bojí a ze strachu dokážou různé věci.