S – U

* 21. 1. 1844 Frankštát /dnešní Nový Malín/, † 28. 1. 1919 Šternberk. Učitel, sbormistr a hudební skladatel. Po učitelských začátcích v Libině a Rýmařově od r. 1867 dvacet let působil na měšťanské škole v Šumperku a jako znamenitý hudebník se stal sbormistrem šumperského pěveckého spolku. Je autorem mnoha snadno proveditelných skladeb pro školní slavnosti, ale také náročnějších kompozic duchovních i světských. Pro mužský i ženský sbor šumperského pěveckého spolku napsal řadu vícehlasých písní a sborů, některé z nich byly provedeny na koncertech i mimo Šumperk a ve Vídni také vydány tiskem.

 

* 4. 9. 1896 Kladno, † říjen 1944 Osvětim. Komerční inženýr a pedagog. Po studiích na technice v Praze jedním z jeho prvních působišť se v letech 1929 – 1934 stala česká obchodní škola v Šumperku. V městě s německou většinou se projevoval jako ryzí vlastenec, obětavý osvětový pracovník a nadšený divadelník. Podobně byl činný později i na svých dalších učitelských štacích v Chrudimi a Praze-Karlíně. Počátkem roku 1942 však jako Žid byl odeslán do Terezína, kde se stal jedním ze zakladatelů proslulé ilegální terezínské univerzity. V říjnu 1944 byl ale deportován do Osvětimi a tam ukončil svůj život v plynové komoře.

 

* 15. 1. 1879 Šternberk, † 5. 2. 1962 Frankfurt nad Mohanem. Průkopník kinematografie. Společně s bratrem Ottou první své kinematografické představení uspořádali už v r. 1901 ve Šternberku, později s kočovným biografem putovali po celé Moravě a Slezsku. Otto Saxinger si pak stálé kino otevřel ve Šternberku a Max Saxinger v r. 1911 v Šumperku, ve sklepních prostorách radnice. V r. 1921 si pro své kino Saxinger postavil reprezentativní budovu na rohu dnešních ulic M. R. Štefánika a Slovanské. V letech 1938 – 1945 jako jeden z nejpopulárnějších občanů města byl zvolen do šumperské městské rady. Zemřel v únoru 1962 v německém Frankfurtu.

 

* 8. 4. 1824 Červená Voda, † 14. 12. 1898 Šumperk. Textilní podnikatel. S podnikáním začal už v r. 1840, když se stal v Šumperku společníkem svého otce v obchodě s přízí. Počátkem 50. let se pak podílel na zřízení mechanické přádelny lnu a konopí ve Vízmberku /Loučné/, v 60. letech na založení plynárenské společnosti a městské cihelny v Šumperku a zejména také na vzniku moderní mechanické přádelny v Sudkově. V letech 1873 – 1885 byl mj. i členem obecního zastupitelstva v Šumperku. Za zásluhy o průmysl v Rakousku mu byl v r. 1873 propůjčen rytířský kříž Řádu Františka Josefa a ještě v r. 1898 obdržel Řád železné koruny III. třídy.

 

* 25. 9. 1851 Šumperk, † 4. 5. 1929 Šumperk. Syn Ignaze Seidla st., textilní podnikatel. Od mládí byl vychováván pro dráhu obchodníka a průmyslníka. Obchodní a technické vzdělání získal ve Vídni a Lipsku, praxi v irském Belfastu. Významně se zasloužil zejména o rozšíření a modernizaci sudkovské přádelny, ale podílel se také na dalších aktivitách rodinné firmy /přádelna ve Vízmberku-Loučné, cukrovary v Otmuchově a Břeclavi, cihelna v Šumperku aj./. V Šumperku byl od r. 1885 členem obecního zastupitelstva a v letech 1897 – 1906 členem rady. V r. 1906 za zásluhy o město byl jmenován čestným občanem Šumperka.

 

* 7. 2. 1854 Šumperk, † 7. 8. 1934 Ždánice /okr. Hodonín/. Syn Ignaze Seidla st., průmyslník a velkostatkář. Studoval na vysokých školách v Německu, kde získal doktorát filozofie. Od r. 1889 vedl cukrovar ve Ždánicích, byl prezidentem správní rady cukrovaru v Kelči a v r. 1911 se stal společníkem celé firmy I. Seidl a spol. Zasloužil se o zavádění moderních metod zemědělství na Moravě, vysoká škola zemědělská ve Vídni mu za to udělila čestný doktorát. Před první světovou válkou byl členem průmyslové a zemědělské rady, poradního sboru ministerstva obchodu, za války vedoucím činitelem v cukerní centrále aj.

 

* 13. 5. 1908 Konice (okr. Prostějov), † 28. 5. 1988 Šumperk. Primář chirurgického oddělení. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jako chirurg pracoval několik let v Prostějově a v r. 1946 se stal prvním českým primářem na chirurgii v Šumperku. V této funkci se spolu s dr. Gazárkem zasloužil o vybudování gynekologicko-porodnického pavilónu, s olomouckým prof. Rapantem a doc. Vojtkem rozvinul operativní léčbu plic u dětí v šumperské Dětské plicní léčebně, mimořádné zkušenosti měl také při operacích strum. Jako primář pracoval v Šumperku do r. 1974 a na svém pracovišti vychoval za tu dobu desítky erudovaných chirurgů.

 

* 9. 3. 1951 Šumperk, † 8. 7. 2003 Šumperk. Malíř, autodidakt. Od dětství projevoval výtvarné nadání. Vyučil se seřizovačem textilních strojů, ze zdravotních důvodů však v oboru pracoval jen krátce a v invalidním důchodu se věnoval už jen výtvarné práci. Zúčastňoval se výstav amatérské tvorby AMO, v Šumperku, Zábřehu a Olomouci měl i menší samostatné výstavy. Později jako představitel české podoby L-art brut se účastnil rovněž reprezentativních výstav insitního umění v České republice /Olomouc, Cheb, Praha/ i v zahraničí /Bratislava, Vídeň, Paříž/. Svými obrazy je zastoupen také ve světových galeriích /Paříž, Amsterodam, New York/.

 

* 3. 4. 1876 Šumperk, † 17. 4. 1953 Vídeň. Rakouský geolog. Narodil se v Šumperku jako syn dílovedoucího Moravské pohraniční dráhy, který na severní Moravu přišel z Vídně, matka pocházela ze šumperské podnikatelské rodiny Emmerů. Na vídeňské univerzitě vystudoval geologické vědy a pak po celý život byl zaměstnán v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni, 1913 – 1936 jako ředitel geologicko-paleontologického oddělení, 1908 docent, 1916 profesor, 1924 vládní rada. Podnikl řadu studijních cest po celém světě a publikoval celkem 174 odborných prací z geologie, paleontologie, archeologie a geografie. Napsal však také román inspirovaný pobytem na Havajských ostrovech.

 

* 1. 2. 1887 Brno, † 19. 5. 1949 Brno. Sociálně demokratický a komunistický politik. Původním povoláním typograf v r. 1918 získal zaměstnání v nemocenské pojišťovně v Brně, rok nato byl přeložen do Šumperka. V Šumperku se stal představitelem levice sociální demokracie a v r. 1921 jedním ze zakladatelů KSČ na severní Moravě. Za KSČ byl zvolen do městského zastupitelstva a v r. 1925 i do čs. parlamentu. V r. 1929 se však postavil proti bolševizaci KSČ, vrátil se do sociální demokracie a ze Šumperka odešel zpět do Brna. Jako přesvědčený antifašista byl za války uvězněn, pro údajnou velezradu odsouzen k smrti a zachránil ho jen blížící se konec války.

 

* 3. 3. 1811 Šumperk, † 16. 10. 1885 Šumperk. Majitel realit a podnikatel. Jako starosta v Šumperku /1864 – 1870/ a poslanec moravského zemského sněmu provedl rozsáhlé reformy ve správě města. Počátkem 50. let 19. stol. postavil v Šumperku reprezentativní hotel /dnešní Slovan/, později se zasloužil o vznik několika veřejně prospěšných institucí, městský sirotčinec, knihovnu aj. Spolu se svou sestrou Marií Wichtlovou patřil k nejštědřejším mecenášům města, kterému v závěti odkázal většinu svého majetku. Z nadací, které vytvořil, byla podporována městská chudina, sirotci, nemajetní žáci aj. V lednu 1879 byl jmenován čestným občanem města.

 

* 16. 1. 1912 Šumperk, † 10. 5. 1944 Vídeň. Rakouský spisovatel, organizátor protinacistického odboje. Po maturitě na šumperském německém gymnáziu vstoupil do augustiniánského kláštera v Klosterneuburgu u Vídně. Působil jako docent teologie a filozofie a projevoval se i jako nadaný spisovatel. Je autorem několika sbírek lyrických veršů a posmrtně vyšel i jeho autobiografický román Goneril. Po záboru Rakouska vytvořil na podzim 1938 ilegální odbojovou skupinu Rakouské hnutí za svobodu / Österreichische Freiheitsbewegung- Gruppe R. K. Scholz/. V červnu 1940 byl však zatčen, čtyři roky vězněn a v květnu 1944 popraven.

 

* 25. 1. 1802 Libina, † 28. 9. 1889 Šumperk. Textilní podnikatel. V Libině se vyučil barvířem, v Šumperku pak působil jako obchodník přízí. V r. 1852 se synem Robertem /1834 – 1904/ a Richardem / 1837 – 1898 / založil v Šumperku lnářskou firmu Carl Siegl sen. Zprvu vyráběla jen hladká plátna, později se soustředila hlavně na výrobu damaškových souprav, které se prosazovaly v cizině /Itálie, Německo, Rusko/ a získávaly ceny i na světových výstavách /1873 Vídeň, 1786 Philadelphia, 1889 Paříž/. Za úspěchy firmy obdržel C. I. Siegl v r. 1877 rytířský kříž Řádu Františka Josefa. V Šumperku v letech 1850 – 1870 byl členem městského zastupitelstva.

 

* 24. 10. 1831 Šumperk, † 27. 11. 1889 Hodonín. Zemědělský odborník a politik z podnikatelské rodiny šumperských Sieglů. Studoval práva na univerzitě v Praze a jako účastník studentských bouří r. 1848 byl zatčen a dlouho žalářován v pevnostních věznicích v Josefově a Komárně. Po omilostnění v r. 1854 se věnoval zemědělské praxi na různých velkostatcích a v cukrovarech doma i v cizině. V r. 1862 se stal technickým ředitelem cukrovaru v Bernarticích a propagátorem pokrokových forem zemědělství na Jesenicku. V r. 1873 byl za slezský volební obvod zvolen členem říšské rady a zůstal jím až do r. 1888, kdy byl jmenován vrchním inspektorem cukrovarů v Rakousku.

 

* 30. 12. 1860 Šumperk, † 17. 10. 1939 Šumperk. Syn Richarda Siegla, textilní podnikatel. Po studiích v Olomouci a ve Vídni strávil tři roky v Anglii, Francii a Itálii, kde navázal důležité osobní kontakty. V r. 1885 vstoupil jako společník firmy Carl Siegl sen. a aktivně se podílel na jejím vedení a jejích úspěších /světová výstava v Chicagu 1893, v Paříži 1900 aj./. Řadu let byl viceprezidentem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, později místopředsedou libereckého německého textilního svazu v ČSR. V Šumperku v letech 1894 – 1923 byl členem obecního zastupitelstva, v letech 1906 – 1918 členem městské rady.

 

* 13.7.1837 Šumperk, + 16.2.1898 Šumperk. Syn Carla Ignaze Siegla a jako jeho otec textilní podnikatel a veřejný činitel v Šumperku. Spolu se svým starším bratrem Robertem Sieglem  byl společníkem rodinné firmy Carl Siegl sen. Věnoval se hlavně technickému provozu podniku, především zřízení mechanické tkalcovny v r. 1889. V 70. a 80. letech 19. století byl pravidelným členem městského zastupitelstva v Šumperku, současně také předsedou šumperské střelecké společnosti. Po jeho smrti v r. 1898 vedení firmy Carl Siegl sen. převzali jeho bratr Robert a syn Emil.

 

* 6. 6. 1834 Šumperk, † 9. 1. 1904 Šumperk. Textilní podnikatel. Syn Carla Ignaze Siegla. Studoval a praktikoval ve Vídni. V r. 1852 s otcem založil lnářskou továrnu v Šumperku a byl obchodní duší rodinného podniku. V r. 1878 se stal šéfem expozice rakouského textilního průmyslu na světové výstavě v Paříži a francouzskou vládou byl vyznamenán rytířským křížem Čestné legie. Od r. 1876 byl členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci a jejím zástupcem v zemském sněmu. V Šumperku byl 30 let členem obecního zastupitelstva, ředitelem městské spořitelny aj. V r. 1897 byl jmenován rytířem Řádu Františka Josefa.

 

* 18. 2. 1922 Brno, † 7. 4. 1983 Praha. Dětský lékař. Po absolvování gymnázia v Brně byl od r. 1942 totálně nasazen v Mostě, v r. 1944 zatčen pro sabotáž a vězněn v Drážďanech a Lipsku. Na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně promoval r. 1949. Začínal jako lékař na gynekologii v Šumperku. Byl pověřen vedením nově vzniklého dětského oddělení v šumperské nemocnici, v r. 1953 se zde stal primářem a současně okresním pediatrem. Pro nesouhlas se srpnovou okupací r. 1968 byl z funkce v r. 1970 odvolán a pracoval jako obvodní dětský lékař v Bludově, Sudkově a Dubicku. Vyučoval na Střední zdravotnické škole v Šumperku a publikoval v časopisech, především v Československé pediatrii.

 

* 9. 9. 1843 Olomouc, † 1. 5. 1897 Šumperk. Syn českého tiskaře Františka Slavíka v Olomouci. Ten v r. 1863 koupil i býv. Preussovu tiskárnu v Šumperku a jejím vedením pověřil svého syna. Nový majitel v německém prostředí se ovšem hlásil k německé národnosti, důsledně se psal Franz Slawik a kromě běžného komerčního sortimentu také tiskl a vydával jen německé knihy a časopisy. Z nich nejúspěšnější byl vlivný týdeník Nordmährischer Grenzbote. Když v r. 1897 Franz Slawik zemřel, nad jeho hrobem se s ním loučili starosta města, okresní hejtman a zástupci mnoha šumperských spolků a organizací.

 

* 18. 8. 1873 Šumperk, † 1. 6. 1946 Rottach Egern /Německo/. Nejslavnější šumperský rodák, operní pěvec, filmový herec a spisovatel. Ze Šumperka odešel už v dětství a cítil se spíše Brňákem a Vídeňákem, protože v Brně a ve Vídni prožil největší část svého života a brněnská a vídeňská opera mu také otevřely cestu k světové slávě. Byl výrazným představitelem operních postav Wagnerových, Verdiho i Mozarta, úspěšně hostoval na předních operních scénách / Vídeň, Milán, Londýn, New York aj./. Třikrát, v r. 1903, 1920 a 1928, vystupoval i v rodném Šumperku. V letech 1932 – 1940 hrál v řadě filmů a je také autorem několika úsměvných vzpomínkových knih.

 

* 20. 6. 1921 Bartoňov, † 21. 11. 1996 Šumperk. Tělovýchovný funkcionář. Pocházel z učitelské rodiny. Pro uzavření českých vysokých škol nedokončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po r. 1945 postupně pracoval ve státní správě, ve funkci tajemníka OV ČSTV a v podnicích v Šumperku. Jako aktivní sportovec v kopané, atletice, lyžování a dalších sportech působil v tělovýchovných funkcích. Je jedním ze zakladatelů orientačního sportu v naší zemi. Po několik období byl předsedou jeho ústředního svazového orgánu a zastupoval orientační sport v mezinárodních organizacích.

 

* 11. 12. 1905 Tišnov, † 17. 11. 1972 Moravský Beroun. Lesní inženýr, vodohospodář. Vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Před válkou působil u Správy hrazení bystřin v Tišnově a Brně, po roce 1945 byl pověřen vedením Správy bystřin pro severní Moravu v Šumperku. V r. 1950 byl jmenován ředitelem Závodu lesnicko-technických meliorací v Šumperku. Na ředitelství Státních lesů v Šumperku, Olomouci a Krnově se pak podílel na lesnicko-technické ochraně půdy v oblasti Jeseníků až do r. 1970. Proslulým se stal zejména jeho projekt asanace svahu Červené hory nad Kouty, sesutého po povodni v r. 1921.

 

* 24. 11. 1893 Písařov, † 19. 10. 1978 Olomouc. Středoškolský profesor, historik a literární historik. Do Šumperka přišel v r. 1920 a stal se předním představitelem českého veřejného a kulturního života města. Byl předsedou okrsku Národní jednoty, starostou Sokola, knihovníkem, napsal i několik knížek o Šumperku a jeho dějinách. V osudném roce 1938 stál i u vzniku místního Výboru na obranu republiky. Po odchodu ze Šumperka pokračoval v pedagogické, odborné a osvětové práci v Olomouci, ale v 60. letech se ve spolupráci s Vlastivědným ústavem k svému zájmu o Šumperk a jeho dějiny vrátil. V r. 1968 mu za celoživotní dílo byla udělena Cena města Šumperka.

 

* 1. 10. 1927 Prostějov, † 24. 11. 2004 Šumperk. Archivář, historik a vlastivědný pracovník. V Šumperku pracoval od r. 1958 nejprve v archivu, později v muzeu, od r. 1992 působil jako docent historie na Slezské univerzitě v Opavě. Zejména Šumperk mohl těžit z jeho mimořádné odborné erudice i píle. Řadu let byl městským kronikářem, o Šumperku a jeho dějinách napsal stovky článků a několik knižních monografií. Široké kulturní zájmy prokázal jako redaktor regionálních periodik i aktivista Filmového klubu, Socialistické akademie, Křesťanské akademie, partnerské spolupráce s německým Bad Hersfeldem aj. „Za přínos městu“ v r. 2004 in memoriam obdržel Cenu města Šumperka.

 

* 14. 6. 1882 Krnov, † 17. 5. 1940 Oranienburg /Německo/. Technický rada. Už před první světovou válkou jako jediný Čech pracoval na okresním hejtmanství v Šumperku, v lednu 1919 na deset měsíců se pak stal vládním komisařem města. Ve 20. letech se významně podílel na životě šumperské české menšiny, pracoval v Národní jednotě, Sokole a Klubu českých turistů. Počátkem 30. let byl přeložen do Ostravy, ale pro šumperské a později i pro ostravské Němce nadále zůstával nepřítelem číslo jedna. Po okupaci ČSR už v září 1939 byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora Oranienburg a tam v březnu 1940 zahynul. V roce 1946 byl in memoriam jmenován čestným občanem Šumperka.

 

* 18. 8. 1819 Bílá Voda /okr. Ústí n. Orl./, † 23. 11. 1880 Šumperk. Po promoci na pražské univerzitě v r. 1858 přišel do Šumperka, kde působil jako městský fyzik, soudní lékař, později také železniční lékař a lékař domobrany. Byl velmi oblíben a uznáván zvláště jako oční specialista. V r. 1864 se stal iniciátorem a prvním předsedou šumperského vzdělávacího spolku Kosmos, jehož činnosti se účastnil zejména přednáškami o zdravovědě, ale i astronomii, darwinismu aj. V r. 1870 patřil rovněž k spoluzakladatelům německého pokrokového spolku, prvního politického spolku v Šumperku. V letech 1861 – 1866 byl i poslancem moravského zemského sněmu.

 

* 12. 3. 1870 Šumperk, † 18. 12. 1929 Praha. Papírenský odborník. Syn ředitele olšanských papíren Carla Strobacha st. /+ 1905/. Studoval na odborných školách ve Vídni a Liberci a na vysokých školách v Curychu a Mnichově, stáže absolvoval v ruských a francouzských papírnách. V r. 1896 nastoupil do funkce ředitele závodu v Olšanech, jeho výrobu zmodernizoval a rozšířil, takže firma se zařadila mezi přední papírenské firmy v Evropě. V r. 1922 po fúzi olšanské papírny se dvěma dalšími papírenskými závody se stal generálním ředitelem Akciové společnosti pro průmysl papírenský se sídlem v Brně. Zemřel při služebním jednání v Praze v r. 1929.

 

* 3. 5. 1851 Šumperk, † 15. 2. 1931 Šumperk. Operní pěvkyně a básnířka. Uměnímilovná manželka ředitele olšanských papíren Carla Strobacha, školená operní pěvkyně, sopranistka, předsedkyně a sólistka šumperského ženského sboru. Pod jejím předsednictvím sbor v 80. a 90. letech 19. století sdružoval padesát aktivních členek a dbal o vysokou uměleckou úroveň a kvalitní repertoár. Uplatňovala se také jako vynikající organizátorka. Její zásluhou se v r. 1889 a 1890 uskutečnily i dva velké zájezdy vídeňské Dvorní opery do Šumperka v čele s ředitelem W. Jahnem a předními hvězdami vídeňské operní scény. V r. 1918 vydala také sbírku veršů.

 

* 30. 5. 1878 Těšenov (okr. Pelhřimov), † 9. 2. 1941 Praha. Sochař a medailér. Vystudoval keramickou školu v Bechyni a v r. 1898 nastoupil jako modelář do kamnářsko-keramické firmy Franz Rollepaz v Šumperku. Jeho práce na formách kachlů s rostlinnými, heraldickými i figurálními motivy nemálo přispěla k proslulosti firmy. Přitom se stýkal s přáteli v okolních českých obcích, v Bludově chodil i do Sokola. V r. 1902 ze Šumperka odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy a ovlivněn svými učiteli S. Suchardou a J. Preislerem se nadále věnoval především tvorbě plaket a medailí s portréty význačných osobností české kultury. Jeho portrétní reliéf malíře A. Kašpara je i na Kašparově pomníku v Bludově.

 

* 2. 7. 1904 Napajedla (okr. Zlín), † 8. 12. 1989 Šumperk. Sokolský činovník a trenér. Maturoval na gymnáziu v Hodoníně, od r. 1925 pak pracoval na berních úřadech v Napajedlech, Hodoníně a Olomouci. Od mládí byl nadšený sokol, zprvu závodník, později i činovník, od r. 1936 župní náčelník dorostu Olomoucké župy. Za války byl členem sokolské odbojové organizace Jindra. Do Šumperka přišel jako berní úředník v r. 1945. Podílel se tu na obnově Sokola a i po jeho likvidaci v r. 1952 v tělovýchovné práci pokračoval jako trenér a funkcionář. Zvláště úspěšný byl jako trenér, jeho gymnastické svěřenky se prosazovaly v krajských i republikových přeborech. V r. 1974 mu byl udělen titul Vzorný trenér.

 

* 24. 8. 1903 Kolín, † 16. 1. 1979 České Budějovice. Herečka. Narodila se v herecké rodině Josefa Pečínky u Kneislovy herecké kočovné společnosti, kde brzy vystupovala v dětských rolích. Vlastní profesionální dráhu zahájila v r. 1918 a až do r. 1945 hrála u několika kočovných souborů. Po válce působila postupně na oblastních zájezdových scénách v Českých Budějovicích, Uherském Hradišti, Přerově a Olomouci. V letech 1951 – 1960 byla členkou nově založeného souboru Severomoravského divadla v Šumperku a jako charakterní herečka psychologicko-realistického typu se stala jeho platnou uměleckou posilou /role Čapkovy Matky z r. 1959 aj./.

 

* 15. 12. 1923 Trutnov, † 20. 1. 2004 Šumperk. Ředitel dílen ČSD. Narodil se v rodině železničáře. Z rodného Trutnova odešel s rodiči po Mnichovu v r. 1938. V železničním depu v Hradci Králové se vyučil zámečníkem a v r. 1942 začal pracovat u ČSD na hradeckém nádraží. Po absolvování Ústřední dělnické školy v Praze v r. 1951 přišel do Šumperka, kde byl ustaven do funkce náčelníka nově budovaných Dílen ČSD, od r. 1974 Železničních opraven a strojíren. V čele tohoto závodu stál do r. 1977. Závěrem své profesní kariéry působil na investičním úseku Generálního ředitelství železničního opravárenství v Nymburku. Za celoživotní práci mu bylo uděleno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.

 

* 12. 2. 1904 Praha, † 29. 1. 1966 Šumperk. Advokát v Šumperku. Syn spisovatele Václava Štecha a mladší bratr historika umění V. V. Štecha. Po promoci na brněnské univerzitě působil několik let jako advokátní koncipient v Jablonci nad Nisou a v Šumperku. V r. 1935 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Zábřehu. Válku přečkal v Boskovicích, ale hned po osvobození se vrátil na severní Moravu – do Šumperka. Oblibu si tu získal nejen jako právník, ale také milovník českých dějin, o nichž napsal zasvěcené příspěvky do Moravského severu a zejména do Kulturního života Šumperka. Připomeňme jeho články Kamenná tvář Šumperka, Domovní znamení v Šumperku, Šumperské vilky a „zámečky“ aj.

 

* 17. 4. 1923 Spálov (okr. Nový Jičín), † 23. 1. 1988 Šumperk. Hospodářský pracovník, ředitel Severomoravských dřevařských závodů. Jako syn majitele pily vystudoval pilařskou školu v Táboře a potom nastoupil do práce v závodě Pily Fulnek. Když v procesu slučování roztříštěné pilařské výroby do podoby kombinátů vznikl v r. 1962 n. p. Severomoravské dřevařské závody se sídlem v Šumperku, Šustek byl ustanoven výrobním náměstkem. V letech 1973 – 1985 jako ředitel podniku, který v té době patřil k největším pilařským kombinátům v Evropě, se při zavádění moderní technologie podílel na maximálním zhodnocování dřevní hmoty, výrobě dřevopilinových a dřevotřískových desek aj. Nositel Řádu práce.

 

* 21. 5. 1920 Kyjov, † 2. 3. 1992 Praha. Herec, divadelní ředitel. V r. 1949 nastoupil jako elév do Krajského divadla v Olomouci, v letech 1955 – 1962 už byl angažován jako herec postupně v Uherském Hradišti, Kolíně a u Státní zájezdové scény. V letech 1962 – 1981 byl hercem a od r. 1969 také ředitelem Severomoravského divadla v Šumperku. Na scéně úspěšně ztvárňoval především české lidové postavy / Vocilka, Lízal, Valenta, Vodník Ivan/, dobře se uplatňoval i v klasické veselohře / Třasořitka, Falstaff, Doolittle/. V ředitelské funkci vedl divadlo především jako zkušený divadelní praktik.

 

* 10. 7. 1910 Vikýřovice, † 15. 2. 1992 Šumperk. Architekt a projektant. V r. 1949 založil pobočku Stavoprojektu v Šumperku, v letech l949 – 1954 pracoval v Krajském projektovém ústavu v Olomouci a do šumperského pracoviště se vrátil jako zástupce hlavního architekta a po r. 1967 jako hlavní architekt. Jako člen projekčního týmu se podílel na 200 projektech bytové výstavby i technických staveb a rekonstrukcí v Šumperku a okolí, věnoval se urbanistické práci a územnímu plánování. Působil v plánovací komisi MěNV, v komisi výstavby ONV a byl aktivistou Vlastivědného ústavu. Za celoživotní činnost pro Šumperk na úseku výstavby obdržel v r. 1968 Cenu města Šumperka.

 

* 30. 3. 1836 Šumperk, † 14. 12. 1915 Šumperk. Obchodník a politik. Do veřejného života vstoupil v r. 1876, řadu let byl členem šumperské městské rady, v r. 1882 zvolen starostou a tuto funkci pak zastával plných 25 let. Právě do jeho starostenské doby spadá rychlá modernizace města, přestavba kanalizace, hřbitova, vznik městských parků, lázní, výstavba Spolkového domu /dnešního divadla/ aj. V r. 1878 byl za Šumperk a další severomoravská města zvolen poslancem moravského zemského sněmu, v r. 1894 císařem vyznamenán křížem Řádu Františka Josefa a v r. 1907 jmenován čestným občanem Šumperka.

 

* 7. 2. 1826 Moravská Třebová, † 26. 2. 1903 Šumperk. Katolický kněz. Jako děkan a farář působil v Šumperku od r. 1874 až do své smrti v r. 1903 a u svých spoluobčanů si za tu dobu získal mimořádnou oblibu. Slavnostní bohoslužby 7. června 1889 u příležitosti 50. výročí jeho vysvěcení na kněze se zúčastnili představitelé města, deputace mnoha spolků a organizací ze Šumperka a okolí i početné zástupy občanstva. Starosta Tersch mu přitom předal diplom čestného občanství města Šumperka. V listopadu 1896 byl Johann Tinkl v uznání svých zásluh vyznamenán ještě rytířským křížem Řádu císaře Františka Josefa.

 

* 23. 12. 1796 Šumperk, † 8. 3. 1861 Vídeň. Právník, organizátor soudnictví. Práva vystudoval na univerzitě v Olomouci a ve Vídni, po složení soudcovských zkoušek pak působil jako soudce na mnoha místech monarchie na území dnešního Rumunska, Polska a Ukrajiny, krátce také na ministerstvu spravedlnosti ve Vídni.V r. 1853 se stal prezidentem vrchního zemského soudu v Bratislavě a o tři roky později v Pešti. R. 1858 byl povýšen do rytířského stavu a vyznamenán komturským křížem Řádu Františka Josefa. V r. 1860 obdržel čestné občanství rodného Šumperka. Posmrtně v r. 1876 byly vydány jeho dějiny města Šumperka /Chronik der Stadt Mähr. Schönberg/.

 

* 26. 10. 1894 Nový Malín, † 5. 6. 1959 Stockdorf (Německo). Malíř, grafik a ilustrátor. Absolvent pražské Akademie výtvarných umění a Akademie v Drážďanech. V letech 1925–1929 vedl po prof. Brömsem grafickou speciálku na pražské Akademii, v letech 1930–1931 řídil vlastní grafickou školu v Praze. Od roku 1932 působil v italském Riccione, roku 1941 se vrátil do rodné obce a vedle vlastní tvorby, především portrétů, vyučoval kreslení a dějiny umění na šumperském gymnáziu. Roku 1943 byl povolán do německé armády. Po válce se léčil v rehabilitačním ústavu ve Stockdorfu, kde se nakonec natrvalo usadil a nadále zde působil jako malíř a grafik.

 

* 2. 7. 1913 Bušín, † 19. 1. 1996 Brno. Sochař a restaurátor. Po studiu na uměleckoprůmyslové škole v Praze zakotvil nejprve v Brně, kde byl členem Spolku výtvarných umělců Aleš. Po r. 1945 se přestěhoval do Šumperka a tady byl postaven před aktuální úkol navrhovat a vytvářet řadu pamětních desek a památníků obětem nacismu. Současně ale pracoval také na drobných komorních plastikách i monumentálních sochařských dílech. S Vlastivědným ústavem v Olomouci a Šumperku spolupracoval při restaurátorských pracích v Šumperku, na zámku ve Velkých Losinách, Branné aj. V r. 1963 odešel ze Šumperka do Brna, kde pokračoval ve své tvůrčí umělecké činnosti.

 

* 16. 4. 1824 Šumperk, † 13. 4. 1903 Šumperk. Katolický kněz, vysvěcen v r. 1848, jako kooperátor působil několik let ve Vízmberku /Loučné/, jako farář potom v Bedřichově a Sobotíně, arcibiskupský konzistorní rada, papežský čestný kaplan aj. Od r. 1896 žil na penzi v Šumperku. Ve své závěti z r. 1896 „z lásky k rodnému městu“ věnoval Šumperku částku 70 tisíc zlatých k zřízení městského chudobince. V r. 1896 byl jmenován čestným občanem Šumperka a v následujícím roce obdržel od císaře zlatý záslužný kříž s korunou. V Šumperku byla po něm také pojmenována dnešní Nemocniční ulice.