P – R

* 22. 4. 1889 Lačnov /okr.Svitavy/, † 8. 5. 1964 Linec /Rakousko/. Architekt, absolvent vídeňské Akademie. Ve svém vídeňském ateliéru od r. 1920 projektoval řadu soukromých obytných budov a bytových interiérů, v letech 1923 – 1931 se podílel i na světově proslulé výstavbě komunálních budov a dělnických bytů ve Vídni-Florisdorfu. V r. 1935 po sňatku s dcerou šumperského senátora Gustava Oberleithnera působil i v Šumperku. Vedle řady soukromých zakázek se tu věnoval také rekonstrukcím několika reprezentativních budov města /Spolkového domu, hotelu Na Vyhlídce aj./ a je i autorem regulačního plánu historického jádra Šumperka z r. 1935. Po roce 1945 se vrátil do Rakouska a působil v Linci.

* 28. 2. 1904 Česká Třebová, † 13. 2. 1996 Mělník. Učitel a divadelník. Učitelskou dráhu zahájil v Písařově, po válce působil jako ředitel školy v Šumperku. Od r. 1946 tu spolupracoval s divadelním souborem J. K. Tyla, který se v r. 1948 jako divadelní soubor uchýlil pod ochranná křídla Severomoravského spotřebního družstva. Hlavně jeho zásluhou tehdejší šumperská divadelní scéna dosáhla významných úspěchů /vítězství v Divadelní žatvě, na Jiráskově Hronovu aj./. Později spolupracoval i s novátorským Šumperským divadelním studiem. Za obětavou činnost pro amatérské divadlo získal nejvyšší vyznamenání ochotnických divadelníků – Zlatý odznak J. K. Tyla.

* 10. 3. 1805, † 14. 3. 1892 Šumperk. Lékárník, majitel šumperské lékárny U císařského orla na náměstí, v letech 1858 – 1867 městský radní, několik let i zástupce starosty. Řadu let byl rovněž členem ředitelství městské spořitelny a také účetním městského fondu pro chudé. V r. 1865 patřil mezi zakladatele šumperského vzdělávacího spolku Kosmos /jeho první místopředseda/. V srpnu 1873 jako uznání za dlouholetou činnost v obecním zastupitelstvu mu bylo uděleno čestné občanství. Syn Josefa Paula, Josef Paul jun. /11. 7. 1839 – 26. 8. 1917/, rovněž lékárník, pokračoval v otcových aktivitách ve spolku Kosmos, zejména jako výborný přírodovědec a mineralog.

* 15. 12. 1919 Česká Třebová, † 3. 9. 1971 Šumperk. Náčelník Sokola a tělovýchovný funkcionář. Pro uzavření vysokých škol nacisty nedokončil studia na Filozofické fakultě UK v Praze. V r. 1943 byl totálně nasazen v Německu. Po r. 1945 pracoval u Československých drah, v r. 1951 přišel do Šumperka do vznikajících železničních dílen. Ve Východočeské župě Sokola Pipichově byl nejmladším náčelníkem. Na Šumpersku léta působil jako funkcionář, rozhodčí a trenér lyžování, pracoval v Horské službě. V závěru života byl členem předsednictva Svazu sportovní gymnastiky ČSTV. Patřil k významným sportovním dopisovatelům v mnoha sportovních odvětvích. Držitel vyznamenání „Za rozvoj tělesné výchovy II. stupně“.

* 3. 1. 1921 Přerov, † 8. 11. 1970 Brno. Hudební historik. Vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, 1949 PhDr. Od mládí miloval hudbu, hrál na několik hudebních nástrojů a pokoušel se též komponovat. V letech 1949 – 1951 působil ve Slezském studijním ústavu v Opavě a do Slezského sborníku psal o hudebním životě na Moravě a ve Slezsku. Později pracoval v muzeích v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a posléze v letech 1963 – 1968 jako vedoucí společenskovědního oddělení ve Vlastivědném ústavu v Šumperku. Zprávy o muzejní činnosti psal do Kulturního života Šumperka, Severní Moravy aj.

* 15. 8. 1904 Šumperk, † 15. 9. 1997 Frankfurt am Main /Německo/. Koncertní pěvkyně a hudební pedagožka. Zpěv vystudovala na Hudební akademii ve Vídni, kariéru zahájila v r. 1929 v Olomouci a jako koncertní pěvkyně potom působila v Liberci. Ve 30. letech jako interpretka vokální tvorby J. S. Bacha, L. Beethovena, A. Dvořáka aj. pohostinsky vystupovala po celé Evropě, v r. 1939 i v USA a Kanadě. V červenci 1945 se provdala za dánského barytonistu E. Duponta a spolu s ním odešla do Německa. Nejprve působila v Halle ve východním Německu, od r. 1955 pak jako profesorka Hudební akademie v Hannoveru a Frankfurtu v NSR.

* 16. 5. 1925 Kelč /okr. Vsetín/, † 8. 11. 1998 Šumperk. Pedagog a kulturní pracovník v Šumperku. Na Filozofické fakultě UP v Olomouci vystudoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii, jako učitel pak působil v letech 1951 – 1957 na šumperské průmyslovce a od r. 1958 na gymnáziu. Současně patřil k předním organizátorům i aktérům kulturního života města. S divadelními ochotníky spolupracoval jako scénický výtvarník a /s Radkem Medlíkem/ i jako herec a autor divadelních her, jako malíř se pravidelně účastnil výstav místních výtvarníků. S muzeem spolupracoval na výtvarném řešení výstav a grafické podobě muzejních publikací.

* 10. 2. 1825 Prostějov, † 10. 6. 1909 Šumperk. Advokát v Šumperku. Pocházel z židovské rodiny v Prostějově. Práva studoval na univerzitě ve Vídni, kde se v r. 1848 aktivně zúčastnil revolučního hnutí studentstva. Po studiích několik let působil u soudu na jižní Moravě, později jako advokát v severomoravském Zábřehu. V r. 1872 si zřídil advokátní kancelář v Šumperku. Hned se tu zapojil do veřejného a spolkového života. V r. 1884 založil v Šumperku liberální Nacionální spolek německých měšťanů, rok nato se stal členem městského zastupitelstva. Současně se angažoval zvláště v šumperském vzdělávacím spolku Kosmos.

* 3. 6. 1857 Šumperk, † 9. 5. 1934 Berlín-Charlottenburg. Technik, stavitel vodních děl. Studoval na reálce v Šumperku a Olomouci, na technice ve Vídni. Po studiích pracoval jako asistent na vysoké škole v Mnichově, ředitel společnosti na výstavbu mlýnů v Hamburku a odborník na stavbu turbín na technice v Darmstadtu. Od r. 1896 až do důchodu v r. 1926 působil na technické vysoké škole v Berlíně-Charlottenburgu. S jeho velkými vodními díly v Německu, USA a Norsku se veřejnost seznámila na světových výstavách v Chicagu a Paříži. Mnichovská a berlínská univerzita jej jmenovala doktorem honoris causa.

* 24. 9. 1890 Jindřichův Hradec, † 2. 5. 1945 Terezín. Ředitel Masarykovy dětské léčebny v Šumperku. Převzal ji v r. 1924 a záhy z ní vytvořil mezinárodně uznávané centrum léčení tuberkulózy. Po Mnichovu však musel ze Šumperka odejít. Za nacistické okupace jako český vlastenec, odchovanec demokratických myšlenek Masarykových, byl předčasně penzionován, v únoru 1944 zatčen, vězněn na Pankráci a odtud převezen do koncentračního tábora v Terezíně. Tam obětavě léčil stovky nemocných spoluvězňů, až nakonec sám podlehl tyfové nákaze. Po válce v roce 1945 byl zvolen čestným občanem města Šumperka a jeho jméno nese jedna z ulic města.

* 8. 12. 1885 Odry, † 20. 4. 1957 Bad Nauheim /Německo/. Učitel na škole pro hluchoněmé. Absolvent učitelského ústavu v Opavě, jako učitel působil nejprve na německém Zemském ústavu pro hluchoněmé v Brně a potom v letech 1913 – 1943 v Šumperku. Za 2. světové války se zasloužil o přestěhování ústavu v r. 1943 ze Šumperka do Litoměřic a odtud v r. 1945 do Friedbergu v Hesensku. Za 30 let svého působení v Šumperku patřil k předním organizátorům hudebního života ve městě, byl předsedou mužského pěveckého sboru, pokladníkem muzejního spolku aj. V Německu pracoval jako aktivista sudetoněmeckého krajanského sdružení v Bad Nauheimu.

* 22. 7. 1853 Šumperk, † 22. 7. 1926 Šumperk. Domácí tkadlec, průkopník dělnického hnutí na severní Moravě. Už v r. 1874 stál u vzniku dělnického vzdělávacího spolku v Šumperku, v r. 1889 byl delegátem severomoravských dělníků na celorakouském sjezdu sociální demokracie v Hainfeldu, v r. 1891 byl u ustavení odborového spolku textiláků pro Šumperk a okolí, 1897 u založení konzumu, 1899 u vzniku časopisu Volkswacht, 1903 u otevření Dělnického domu v Šumperku aj. V letech 1905 – 1907 se angažoval i v úspěšném boji za všeobecné volební právo. Po válce zůstal v sociální demokracii, pro komunistickou stranu pochopení nenašel.

* 14. 6. 1896 Šumperk, † 25. 5. 1978 Neuwied /Německo/. Majitel šumperské továrny na výrobu kachlových kamen a keramického zboží Franz Rollepaz, která svůj vznik datovala až k roku 1734. Karl Rollepaz rodinnou firmu řídil od 20. let minulého století až do r. 1945. Aktivně se přitom účastnil i veřejného a politického života města, za okupace byl 1. náměstkem starosty Kaulicha. Po květnu 1945 byl pět let vězněn a potom vysídlen do Německa. Usadil se ve městě Neuwied, kde získal zaměstnání opět ve svém oboru. Řadu let se tu angažoval v krajanských sdruženích šumperských Němců a vzpomínkovými články přispíval do jejich časopisů. /Mein Haimatbote aj./.

* 19. 9. 1904 Libina, † 13. 12. 1990 Wabern /Německo/. Učitel, spisovatel, redaktor. Vystudoval německý učitelský ústav v Olomouci, jako učitel působil na několika školách na Zábřežsku a Šumperku, naposledy /do odchodu na frontu v r. 1940/ na měšťanské škole v Šumperku. Po válce učil ve městě Wabern v Hesensku. Je autorem četných odborných a beletristických prací, sbírek básní i próz s výrazně nacionalistickou tendencí. Mezi sudetoněmeckými přesídlenci v Německu se angažoval zejména jako dlouholetý redaktor časopisu šumperských krajanů /Mein Heimatbote/ a severomoravských ročenek /Nordmährisches Heimatbuch/.

* 12. 11. 1833 Šumperk, † 29. 6. 1921 Šumperk. Pedagog a matematik. Syn lnářského podnikatele v Šumperku. Na univerzitě ve Vídni vystudoval matematiku a přírodní vědy, jako pedagog pak působil na gymnáziích ve Vídni, Jihlavě, Mikulově a Brně, v letech 1866 – 1870 jako profesor matematiky a pojišťovací matematik v Terstu. V r. 1870 byl jmenován ředitelem nižší reálky v Šumperku, která jeho zásluhou byla rozšířena na vyšší reálné gymnázium. Byl autorem několika školních příruček a v Šumperku aktivně působil i v řadě spolků (tělocvičném, pěveckém aj.), v letech 1877 – 1912 byl také členem obecního zastupitelstva.

* 22. 10. 1896 Drahotuše /okr. Přerov/, † 4. 4. 1975 Sobotín. Herečka. S divadlem začínala ochotnicky jako studentka, profesionální dráhu zahájila v r. 1945 u několika venkovských společností. V sezóně 1945 – 1946 byla členkou Východočeského divadla v Pardubicích, 1946 – 1948 Městského divadla v Olomouci a posléze 1951 – 1959 Severomoravského divadla v Šumperku. Na šumperské scéně se uplatňovala v realistických hrách z lidového prostředí, jako Havlová v Jiráskově Vojnarce /1951/, Horačka v Maryši bratří Mrštíků /1955/, Veronika v Tylově Pražském flamendru /1955/ nebo Beránková v Bankrotáři /1956/.

* 3. 8. 1920 Ruda nad Moravou, † 26. 11. 1989 Šumperk. Hudebník-akordeonista a hudební skladatel. S profesionální hudební kariérou započal v r. 1939, jako akordeonista vystupoval s pražským orchestrem A. Balšánka, s Pepou Dostálem vytvořil harmonikové duo. Prosazoval se i jako skladatel. Za okupace se staly populární zvláště jeho polky a valčíky s vlasteneckou tematikou /Moravo krásná aj./. V r. 1947 přijal místo učitele na Lidové škole umění v Šumperku /od r. 1970 ředitel/ a nadále se uplatňoval jako akordeonista, hudební skladatel i jako dirigent. Vedl akordeonový a dechový soubor LŠU, železničářskou dechovou Modrou muziku aj.