Dvojí výročí Jana Eskymo Welzla

Letos uplynulo 150 let od narození a zároveň 70 let od úmrtí Jana Eskymo Welzla (15. 8. 1868 Zábřeh na Moravě – 19. 9.1948 Dawson City, Kanada), cestovatele, spisovatele, polárníka, lovce kožešin, zlatokopa, dobrodruha, obchodníka, velrybáře, pojídače medvědů, polárního listonoše, náčelnického kapitána a nejvyššího soudce na Nové Sibiři, vynálezce a od roku 2001 čestného občana města Zábřehu. /p> J. Welzl se narodil v domě č. p. 18 na dnešním Masarykově náměstí. Po absolvování základní školy se vyučil zámečníkem. V roce 1884 se stal tovaryšem a následně odešel na vandr. Během několika let pěšky procestoval velkou část tehdejší rakouské monarchie. Při svých cestách navštívil např. Janov, Terst, Benátky, Bosnu, Srbsko, Rumunsko. Po vykonání základní vojenské služby zamířil v roce 1884 do Hamburku, kde se nechal najmout na zámořský parník a pracoval zde jako strojník, topič a pomocník v kuchyni. Od roku 1892 putoval po Sibiři přes Bajkal až na Novosibiřské ostrovy. Zde se nakonec usadil a živil se lovem medvědů, rozvážel poštu, obchodoval s kožešinami. V roce 1907 koupil loď Sedm sester, se kterou se plavil do Ameriky za obchodem. Někdy v roce 1924 ztroskotala jeho loď u amerických břehů a J. Welzl si zachránil pouze holý život. Jako podezřelý cizinec bez dokladů byl poslán do Evropy. Usadil se v Hamburku, kde se živil jako přístavní dělník. V roce 1925 navázal prostřednictvím čs. konzulátu kontakt s redakcí Lidových novin v Brně a jejich redaktorem a spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem, který díky jeho dopisům napsal knihu s názvem Eskymo Welzl. Jeho dobrodružství se stalo literární senzací a vzbudilo mimořádný zájem. Kniha vyšla v roce 1928 a s ní byla objevena svérázná, až neuvěřitelná figurka, kterou později znal skoro celý svět. Za honorář, který J. Welzl získal, odjel do Kanady, kde se věnoval chovu bobrů, ale už na podzim téhož roku přijel do Prahy. Všude měl otevřené dveře, seznámil se s Karlem a Josefem Čapkovými, mluvil do rozhlasu, a dokonce byl přijat prezidentem republiky T. G. Masarykem. Na počátku roku 1929 se sešel s redaktory Lidových novin Edvardem Valentou a Bedřichem Golombkem, kteří na základě jeho vyprávění upravili a vydali knihy Po stopách polárních pokladů, Ledové povídky, Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě a nejznámější z nich, Třicet let na zlatém severu. Vyšla v řadě evropských zemí, např. ve Velké Británii, Estonsku, Francii, Maďarsku, Německu, v USA, a dokonce i v Japonsku a zajistila Janu Welzlovi světový ohlas. V červnu 1929 odjel přes Hamburk do Kanady, kde se usadil ve městě Dawson City. Stále toužil odjet na Novosibiřské ostrovy, ale bohužel se tam už nikdy nedostal.

Na jeho počest byla pojmenována planetka 15425, objevená 24. 9. 1998 astronomem Petrem Pravcem z hvězdárny v Ondřejově (základní označení planetky: 1998 SV26). Když se na konci roku 1998 znovu otevíralo zábřežské muzeum, byla J. Welzlovi u této příležitosti odhalena socha od akad. sochaře Stanislava Lacha, umístěná v parku u III. základní školy na Školské ulici. V listopadu 2007 se tato socha stala součástí prostoru vlakového nádraží. V roce 2018 byla na hradební zdi u zábřežského zámku odhalena pamětní deska, kterou zábřežští recesisté připomněli údajné setkání Jana Eskymo Welzla a Járy Cimrmana.

D. Tempírová

Literatura:

MORÁVKOVÁ, S. – NOVÁKOVÁ, A.: Čtení o neobyčejných cestách Jana Eskymo Welzla. Praha – Litomyšl 2003.

Jan Eskymo Welzl: Arctic Bird 1868–1948. Zábřeh 1998.

STROUHAL, M.: Svoboda pod bodem mrazu. Příběhy a záhady, které zanechal největší český polárník Jan Eskymo Welzl. Štíty 2009.

Tónovaná pohlednice Jana Welzla z roku 1929. Sbírka zábřežského muzea.