V – Z

* 16. 11. 1840 Šumperk, † 9. 6. 1890 Karlsruhe. Německý spisovatel. Své rodiště opustil již v raném dětství. Po studiu na gymnáziích ve Lvově, Praze a Hradci Králové se jako romanticky založený mladík pustil do světa s kočovnou tlupou cirkusáků a pod různými uměleckými jmény se prosadil jako akrobat a žonglér. Po několika letech však zanechal tuláckého života, usadil se v rakouském St. Pöltenu a věnoval se literatuře. Náměty pro své knížky čerpal z prostředí cirkusáků a tuláků, později i ze světa umělců. Uplatnil se i jako překladatel, mj. také z češtiny /povídky A.Jiráska, román M. A. Šimáčka/. S českým malířem a grafikem Karlem Klíčem ve Vídni také vydával satirické listy.

* 2. 1. 1928 Bystřice pod Lopeníkem (okr. Uherské Hradiště), † 3. 1. 2008 Šumperk. Plukovník čs. armády. Maturoval v r. 1947 v Olomouci, v r. 1950 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, později ještě Vojenskou akademii v Brně. Jako důstojník čs. armády sloužil v Nýrsku, Mikulově, Trenčíně a Olomouci. V r. 1965 přišel do Šumperka jako velitel 60. tankového pluku. V srpnu 1968 měl zásadní podíl na úspěšném jednání s velením polských okupačních jednotek, aby zůstaly jen v určených objektech mimo město. V říjnu 1968 velel dislokaci šumperské posádky do slovenského Kežmarku. V čs. armádě setrval i po r. 1968, ale až do odchodu do důchodu už jen v nižších štábních funkcích.

* 19. 11. 1911 Kojetín, † 31. 5. 1981 Jihlava. Lékař, pediatr. V r. 1945 byl jmenován ředitelem dětské plicní léčebny v Šumperku a setrval tu více než 30 let, až do r. 1979. Jeho zásluhou se ústav stal centrem v boji proti dětské tuberkulóze v ČSR, pod jeho vedením byla vyškolena řada dalších odborníků, zavedeno povinné očkování dětí a zorganizována prevence. Kromě několika vědeckých monografií a učebnic publikoval více než 200 časopiseckých odborných prací v ČSR i v zahraničí a jako externí učitel přednášel na lékařských fakultách v Olomouci a v Praze. Za zásluhy v boji proti dětské tbc obdržel vyznamenání Za vynikající práci a za svou odbornou činnost medaili J. E. Purkyně.

* 17. 1. 1928 Podivín /okr. Břeclav/, † 6. 2. 2000 Šumperk. Lékař a organizátor. Promoval na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v r. 1952. Začínal jako obvodní lékař a závodní lékař v Olšanských papírnách. V letech 1963 – 1965 působil jako expert v rámci pomoci Etiopii. Po návratu nastoupil do funkce vedoucího odboru zdravotnictví na Okresním národním výboru v Šumperku. V r. 1970 se stal ředitelem Okresního ústavu národního zdraví. Pod jeho vedením došlo k modernizaci nemocnic a poliklinik, k výstavbě chirurgického komplexu a dalších nových budov v šumperské nemocnici. Učil na Střední zdravotnické škole v Šumperku. V závěru života se věnoval gerontologii.

* 4. 8. 1924, † 25. 3. 1984 Hranice. Komunistický funkcionář, vedoucí tajemník OV KSČ v Šumperku v letech 1969 – 1984. Jako dělník se aktivně účastnil Února 1948. Působil v různých funkcích v aparátu KSČ na Bruntálsku, Palackého univerzitě a v Ostravě. V r. 1968 patřil ke konzervativnímu křídlu ve straně. S nástupem normalizace se stal vedoucím tajemníkem OV KSČ v Šumperku a zodpovídal za kádrové změny a stranické prověrky. Jeho pragmatický přístup však umožnil, aby ve státní správě, odborech, v průmyslu a zemědělství setrvala, byť v nižších funkcích, řada odborníků, angažovaných v roce 1968 v obrodném procesu, což mělo vliv na rozvoj okresu, včetně výstavby v Šumperku. V závěru života si uvědomoval chyby politiky KSČ. Byl nositelem „Řádu práce“.

* 8. 9. 1767 Nedvězí, † 21. 2. 1810 Šumperk. Textilní podnikatel. Původně tkadlec a faktor v Rohli a Libině. Odtud se v r. 1796 přestěhoval do Šumperka a společně s bratrem Franzem Wagnerem /* 9. 8. 1765, + 23. 6. 1818 Šumperk/ tu založil obchod přízí a plátnem. Počátkem 19. století dal impuls k zavádění umělého bílení příze a plátna a proces bílení tak značně zkrátil. V r. 1802 založili bratři Wagnerové ve spojení s losinskou vrchností bělidlo v Rapotíně a připravovali i zřízení dalšího bělidla v Rejhoticích. Jeho dokončení, o které se postaral až jejich synovec Johann Kunz, se Karl Wagner už nedožil.

* 30. 5. 1806 Šumperk, † 11. 5. 1877 Olomouc. Textilní podnikatel, zakladatel první mechanické přádelny lnu na Moravě. V r. 1841 se stal členem šumperské městské rady, v r. 1848 byl velitelem národní gardy. V březnu 1849 v obecních volbách podle nového volebního zákona byl zvolen prvním starostou Šumperka. V témže roce byl vyslán i do říšské rady. Jako starosta Šumperka dbal o zvelebení města, mj. zasypáním městského příkopu a jeho proměnou v park, provedením kanalizace nebo rozšířením hřbitova. Za své hospodářské i politické zásluhy byl ve Vídni vyznamenán zlatým záslužným křížem s korunou a v Šumperku byl jmenován čestným občanem.

* 4. 10. 1911 Olomouc-Chvalkovice, † 4. 5. 1979 Šumperk. Strojní inženýr, pedagog. Studoval na reálce v Olomouci a na technice v Brně. Krátký čas ještě před válkou působil jako asistent na průmyslovce ve Vítkovicích, za války pracoval v konstrukci obráběcích strojů v brněnské Zbrojovce. V r. 1945 zažádal o místo profesora na průmyslové škole v Šumperku a této škole pak zůstal věrný až do důchodu v r. 1972. Několik let zastával funkci zástupce ředitele, v r. 1959 se stal ředitelem. Za „dlouholetou a záslužnou práci při výchově a vzdělávání mládeže“ v r. 1967 obdržel titul Zasloužilý učitel.

* 23. 12. 1875 Šumperk, † 6. 7. 1919 Šumperk. Zakladatel šumperské umělecké agentury. Koncesi k uvádění všech druhů dramatického umění, koncertů a přednášek získal v r. 1903. První smlouvu uzavřel s divadelní společností W. Finkové, která v Německém spolkovém domě uvedla hru Zlatý kolovrat 15. září 1903, na 4. prosince 1903 zajistil pěvecký koncert šumperského rodáka Leo Slezaka a v následujících letech pak řadu dalších akcí. Do r. 1919, kdy předčasně zemřel, jeho agentura připravila uměnímilovnému šumperskému obecenstvu celkem 379 představení. Činnost agentury pokračovala nadále pod vedením Wankeho sestry Gusti Jakisch-Wankeové.

* 19. 9. 1914 Chur /Švýcarsko/, † 25. 1. 1994 Šternberk. Pedagog, malíř a grafik. Od r. 1924 žil s rodiči v Šumperku. Studoval na šumperské reálce a potom externě na učitelském ústavu v Olomouci. Jako učitel působil nejprve na řadě škol na Šumpersku, po r. 1938 na Olomoucku. Po válce učil na Pedagogickém gymnáziu v Olomouci a při zaměstnání vystudoval výtvarnou výchovu na Palackého univerzitě. V r. 1958 byl jmenován ředitelem Krajského pedagogického institutu a externě přednášel na Pedagogické a Filozofické fakultě UP. Jako malíř a grafik se nejraději inspiroval přírodou, jeho grafické dílo si oblíbili sběratelé grafiky u nás i v cizině.

* 21. 7. 1813 Šumperk, † 25. 6. 1904 Šumperk. Vdova po šumperském obchodníku, sestra starosty J. F. Schneidera, štědrá mecenáška města. Rozhodujícím způsobem se zasloužila o zřízení několika humanitárních zařízení v Šumperku, společně se svým bratrem velkými finančními odkazy umožnila zejména postavení městského sirotčince. Na dobročinné účely věnovala přes 80 000 zlatých, určených městským chudým, nemajetné školní mládeži aj. Za to byla v červnu 1899 jmenována čestnou občankou města a po smrti pohřbena na čestném pohřebišti šumperského hřbitova. Od r. 1905 její jméno také nesla dnešní Žerotínova ulice.

* 20. 2. 1920 Šumperk, † 2. 11. 2003 Zwiesel /Německo/. Německá spisovatelka žijící v Bavorsku. Studovala na šumperském gymnáziu a rodinné škole, později na turnerské škole v Aši a Vysoké tělovýchovné škole v Berlíně. Je autorkou několika desítek knih, sbírek básní, knížek pro děti i románů, jejichž hrdinkami bývají nejčastěji slavné ženy německé minulosti /Marie Ebner v. Eschenbachová, Berta Suttnerová aj./. Na Šumperk svého mládí vzpomíná ve třech autobiografických románech a do historie rodného kraje se vrací i knihou Tal der Hexen /Údolí čarodějnic/ z dob losinských a šumperských čarodějnických procesů.

* 13. 8. 1828 Kvašťov /okr. Benešov/, † 17. 8. 1905 Šumperk. Sládek a majitel pivovaru. Narodil se v Čechách, ale od 50. let 19. stol. jako mladý sládek působil v několika pivovarech na Moravě a ve Slezsku /v Bruntále, Olomouci, Velkých Losinách/. Po zrušení práv právovárečných domů počátkem 70. let založil vlastní pivovar v Šumperku, první várka se uskutečnila v únoru 1871. Jako rodinný podnik jej pak vedl více než třicet let, do akciové společnosti Severomoravské pivovary a sladovny byl začleněn teprve rok po jeho smrti. V Šumperku patřil Ant. Wlach k předním občanům města, osmnáct let byl členem městského zastupitelstva.

* 30. 3. 1848 Jevíčko, † 7. 3. 1924 Šumperk. Šumperský právník, od r. 1906 člen městské rady a v letech 1907 až 1918 starosta města, současně i poslanec moravského zemského sněmu. Během svého funkčního období jako starosta Šumperka musel čelit řadě sociálních a politických konfliktů, zejména v letech zápasu o všeobecné volební právo po r. 1905 a znovu na závěr první světové války v letech 1917 a 1918. Abdikoval však až po rozpadu monarchie 6. prosince 1918. V březnu 1917 byl jmenován čestným občanem Šumperka a v r. 1934 byla po něm pojmenována dnešní Luční ulice.

* 23. 5. 1855 Jihlava, † 9. 1. 1945 Šumperk. Středoškolský profesor, historik a politik. Vystudoval historii a germanistiku na univerzitě ve Vídni a od r. 1898 působil jako profesor na německém gymnáziu v Šumperku. Jako sympatizant sociální demokracie pod pseudonymem T. W. Teifen napsal několik zajímavých sociálně kritických děl, např. Sociální bída a nemajetné třídy v Rakousku aj. V roce 1920 se však se sociální demokracií rozešel a jako německý nacionalista přešel dokonce k hakenkrajclerské DNSAP. Za ni se stal členem šumperské městské rady a v r. 1925 také členem čs. parlamentu.

* 3. 7. 1950 Vítkov /okr. Opava/, † 25. 2. 1969 Praha. Student šumperské průmyslovky, který si vzal život, aby vyburcoval národ proti sovětské okupaci. V Šumperku Jan Zajíc prožil zrod, vrchol i pád obrodného procesu roku 1968. Od počátku se tu horlivě účastnil všech diskuzních mítinků a po 21. srpnu i všech protestních akcí proti okupaci. A na protest proti postupující „normalizaci“ inspirován sebeupálením Jana Palacha se posléze rozhodl následovat jeho příkladu jako „pochodeň č. 2 „. Svůj úmysl uskutečnil 25. února 1969 na Václavském náměstí v Praze. Za zásluhy o demokracii, které věnoval svůj mladý život, mu bylo v březnu 1992 uděleno čestné občanství města Šumperka in memoriam.

* 22. 11. 1911 Frýdek-Místek, † 13. 9. 1969 Šumperk. Divadelní režisér a ředitel. Po studiu divadelní vědy a estetiky v Brně působil nejprve jako asistent režie a později režisér a divadelní ředitel v Brně, Třebíči, Hranicích, Olomouci, Přerově a Těšíně, od ledna 1961 do své tragické smrti v září 1969 v Severomoravském divadle v Šumperku. Během osmi let tu režíroval osmnáct her světového i českého repertoáru. Bohaté zkušenosti a znalost specifiky oblastních scén mu dovolily pro šumperské divadlo získat nejen přízeň diváků, ale i uznalý zájem divadelních odborníků. A herci mu pro jeho lásku k divadlu dali charakteristické přízvisko „poslední principál“.

* 15. 3. 1902 Chropyně, † 8. 2. 1970 Šumperk. Středoškolský profesor, vlastivědný pracovník. Po maturitě na přerovském gymnáziu se od r. 1921 věnoval učitelskému povolání. Při zaměstnání začal v Brně ještě se studiem práv, dokončit je však mohl až po válce. Do Šumperka přišel v r. 1946 jako profesor obchodní akademie. Mimo školu tu byl činný i jako člen školské a kulturní komise MNV, funkcionář tělovýchovy a Svazu protifašistických bojovníků. Svůj zájem o regionální dějiny uplatňoval v přečetných přednáškách a článcích regionálního tisku /Kulturního života Šumperka, Severní Moravy aj./ i knižních publikacích /Bratrušovská tragédie 31. března 1945, Pověsti severní Moravy/.

* 30. 5. 1836 Šumperk, † 15. 3. 1905 Šumperk. Všestranně nadaný šumperský umělec-amatér, malíř, architekt, divadelník i básník. Vyučil se zahradníkem v arcibiskupském zahradnictví v Kroměříži, jako voják v Itálii dezertoval a stal se důstojníkem papežské gardy. Po návratu do Šumperka v r. 1860 často střídal zaměstnání, byl úředníkem, stavbyvedoucím, kresličem i zahradním architektem. Inicioval založení šumperského okrašlovacího spolku a vypracoval také plány většiny šumperských parků. Od 60. do 90. let patřil k předním členům populárněvědného spolku Kosmos, v němž zastával funkci kustoda a přednášel na nejrůznější témata, od přírodovědných až po historická a literární.

* 23. 9. 1912 Lipník nad Bečvou, † 19. 7. 1977 Praha. Důstojník čs. armády. Absolvent šumperské reálky /maturoval v r. 1930/ a vojenské akademie v Hranicích. V prosinci 1939 vstoupil do čs. zahraniční armády. V Anglii na výzvu gen. de Gaulla se přihlásil do armády Svobodných Francouzů. V červnu 1943 v bojích u Tobrúku byl zraněn, zajat a odvlečen do Německa. Několikrát se pokusil o útěk, při posledním útěku byl dopaden až blízko domova u Postřelmova. Po návratu do ČSR zůstal v armádě, ale jako politicky nespolehlivý byl z ní v r. 1958 propuštěn.

* 13. 11. 1814 Jassy /Rumunsko/, † 8. 2. 1872 Vídeň. Rodilý Rumun, hutní a textilní podnikatel. Ředitel hutí v Sobotíně, společník textilní firmy Oberleithner a synové v Šumperku /manžel Caroliny Oberleithnerové/. Významný šumperský filantrop. V r. 1858 daroval městu svůj dům na okraji dnešních Smetanových sadů s přáním, aby v něm byla zřízena nemocnice, první v Šumperku. Založil i nadaci pro chudé, sirotky a studenty, do které vložil 31 000 zlatých. Za to byl jmenován čestným občanem Šumperka, a když na vlastní přání byl pohřben v Šumperku, na hřbitově mu byl vybudován čestný náhrobek. V r. 1894 po něm byla pojmenována dnešní ulice Dr. E. Beneše.

* 1869 Vídeň, † 7.9.1943 Brno. Středoškolský profesor, zemský školní inspektor. Vídeňský rodák a absolvent vídeňské univerzity. Jako středoškolský profesor působil na německých gymnáziích na Moravě, nejprve v Hranicích, od r. 1895 v Šumperku. Od r. 1902 zastával na šumperském gymnáziu i funkci ředitele. Aktivně se účastnil veřejného života města, řadu let byl členem městského zastupitelstva a zvláště aktivně v něm pracoval v komisi pro výstavbu nové šumperské radnice, dokončené v r. 1911. V r. 1918 byl jmenován zemským školním inspektorem a přestěhoval se do Brna. Do penze odešel v r. 1936, zemřel za války v září 1943.