PÁTER JOSEF NOVÁK

PÁTER JOSEF NOVÁK

(významný vlastivědný pracovník a amatérský archeolog)

1. 3. 1909 Krásensko u Vyškova – 14. 3. 1993 Moravičany

V Krásensku na Vyškovsku prožil chudé dětství, pak své nadání uplatnil v církevních školách a roku 1934 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Po těžkém onemocnění nastoupil v roce 1936 na své prvé a jediné působiště do Moravičan.

Dne 21. 10. 2018 (tedy 25 let od jeho úmrtí) byla na kostele v Moravičanech slavnostně odhalena a požehnána pamětní deska P. J. Novákovi a P. J. Olejníkovi. V rámci tohoto aktu proběhl mj. také proslov J. Halamy (archeolog VM Šumperk) k přínosu P. J. Nováka pro archeologii a vlastivědu regionu:

„V šumperském a mohelnickém muzeu jsem jako archeolog začal působit až od roku 2003, a tak jsem již pátera Josefa Nováka osobně nepoznal. S výsledky jeho dlouholeté práce jsem se však záhy začal setkávat v našem muzejním archeologickém depozitáři i expozici Pravěk Mohelnicka.

Páter Novák se začal věnovat amatérské archeologii v Moravičanech již zřejmě v průběhu 40. let 20. století. Musíme si totiž uvědomit, že prostor, kde nyní stojí kostel, fara a rozkládá se hřbitov, je jedna z nejvýznamnějších archeologických lokalit v našem regionu, s doklady osídlení od mladší doby kamenné až po středověk. Všiml si, že se zde při různých výkopech nacházejí archeologické nálezy (především fragmenty keramických nádob) a začal je shromažďovat. Posléze svůj zájem rozšířil na celé Moravičany a okolí, sbíral nálezy objevované při zemědělských činnostech na polích (zejména v katastrech obcí Moravičany, Doubravice, Mitrovice a Palonín) a také začal zachraňovat artefakty, které se mnohdy objevovaly při různých stavebních či zemních pracích. Nebyl sám, stejný zájem jej spojoval s p. Jiřím Adamcem, se kterým se přátelil a který také příležitostně zastával v moravičanském kostele funkci kostelníka. Tyto aktivity byly velmi záslužné, protože v té době ještě na Mohelnicku nepůsobil žádný profesionální archeolog (tím se stal až dr. V. Goš v polovině 60. let). Mnohá archeologická naleziště v Moravičanech a okolí jsou tak dnes známá díky jejich zájmu o archeologii a historii.

Zpočátku se tyto první získané archeologické nálezy dostávaly do Vlastivědného muzea v Olomouci. Po válce však podnítil P. J. Novák vznik Vlastivědného kroužku v Moravičanech a jeho členy vedl k průzkumu polí i ke sledování stavebních výkopů a jiných prací v terénu. Z těchto aktivit vznikala postupně na faře v Moravičanech tzv. vlastivědná jizba s množstvím pravěkých a středověkých památek. V 70. letech 20. století vše převzalo i s náležitou dokumentací dnešní Vlastivědné muzeum v Šumperku a archeologické nálezy se staly součástí sbírek mohelnického muzea, kde jsou uloženy dodnes.

Spolupracoval s mnohými archeology – především s dr. J. Nekvasilem z Archeologického ústavu v Brně, který v 50. a 60. letech 20. století vedl archeologický výzkum významného pohřebiště lužické a platěnické kultury na Dílečcích na okraji Moravičan (mimochodem dosud platí za největší prozkoumanou nekropoli mladší doby bronzové a starší doby železné v celé ČR a na její existenci upozornili dr. J. Nekvasila právě místní J. Adamec s P. J. Novákem). Páter Novák pomáhal jak při pracích v terénu, tak též poskytováním zázemí na moravičanské faře. Archeologii se věnoval až do pozdního věku, neboť jiná významná lokalita – lužické a slovanské sídliště u Palonína – byla zachráněna před zničením bagry při stavbě dálnice na konci 70. let – rozpoznal zde archeologické naleziště a zalarmoval profesionální záchranný výzkum.

Další složkou jeho činnosti bylo seznamování široké veřejnosti s archeologickým děním. Na večery Vlastivědného kroužku byli často zváni odborníci, aby prezentovali své objevy a výzkumy. Sám pak formou článků v regionálním tisku a záznamů v obecní kronice zachycoval archeologické dění v Moravičanech a okolí.

Jeho nejrozsáhlejším činem bylo dvojí vydání dějin obce. V roce 1965 vyšly Dějiny Moravičan (Od pravěku do roku 1945), poté to byly Dějiny Moravičan a Doubravice, kronikářsky zachycené až do sedmdesátých let. Vydal je za pomoci svých spoluobčanů ve vlastním nákladu v roce 1993 těsně před svou smrtí.

Jak jsem již zmínil v úvodu, pátera Josefa Nováka jsem již sice nezažil, nicméně s radostí mohu konstatovat, že duch amatérské archeologie (myšleno v pozitivním smyslu slova) žije v Moravičanech i nadále. V posledních letech totiž úzce spolupracuji s několika místními nadšenci, kterým není lhostejný osud zvláště kovových protohistorických artefaktů, které z archeologických lokalit v okolí Moravičan valem mizí kvůli nelegální činnosti tzv. detektorářů, jež s muzeem nespolupracují.“

Jakub Halama

Poznámka: Ve zkrácené formě je tento text umístěn také v Expozici pravěku v mohelnickém muzeu.

Literatura, z níž bylo čerpáno k proslovu o P. J. Novákovi:

Lang, A. 1969: P. Josef Novák šedesátiletý. Severní Morava 18, 72–73.

Goš, V. 1974: Sbírka vlastivědného kroužku v Moravičanech (okr. Šumperk). Zprávy Čs. společnosti archeologické XVI, sešit 5–6. Praha – Nitra – Brno.

Nekvasil, J. 1979: Zdravice k životnímu jubileu do Moravičan. Severní Morava 37, 74.

Nekvasil, J. 1994: Sbohem do Moravičan. Severní Morava 68, 78.

Nekvasil, J. 1995: Za P. Josefem Novákem. Pravěk NŘ 3 (1993), 320–321.

Nekvasil, J. 2000: Moravičanské vzpomínání na pana faráře Josefa Nováka. In: Hanácký kalendář. Olomouc, s. 6–9.

Nekvasil, J. 2005: Moravičanské vzpomínání. Moravičany.

Faltýnek, K. 2007: Poválečná činnost amatérských archeologů na Mohelnicku. Archeologie Moravy a Slezska VII, 196–211.

Halama, J. 2008: Nález srpu z doby bronzové a fenomén tzv. detektorářů. Severní Morava 94, 27–31.

Oslava osmdesátin P. J. Nováka (vlevo), vpravo dr. J. Nekvasil.