Kudlanka nábožná

Kudlanka nábožná Mantis religiosa (Linnaeus, 1758); čeleď Mantidae – kudlankovití 

Při svých toulkách přírodou se síťkou v ruce a fotoaparátem přes rameno se většinou zabývám světem brouků, ale tentokrát jsem byl pozván na dokumentační sběr místními obyvateli do Nového Malína za zcela odlišným typem hmyzího zástupce živočišné říše.

Tím živočichem, jenž začal dobývat naše severní šířky zcela nedávno, je kudlanka nábožná. Je to velice úspěšný predátor, který se umí velmi dobře maskovat. Na jaře a v létě je kudlanka zbarvena do světle zelené a na podzim začíná společně s okolní vegetací postupně přecházet do odstínů světle hnědé. Díky tomu dokáže prakticky úplně splynout se svým přirozeným prostředím, a je tak neviditelná jak pro predátory, tak i pro svou  vlastní kořist, která ji snadno přehlédne, a stává se tak velice snadným cílem jejího útoku.

K polapení své kořisti používá kudlanka tzv. loupeživé nohy, jež využívají sklapovací mechanismus holeně (tibia) prvního páru nohou směrem ke stehnu (femur). Loupeživá noha je pro ni zároveň, vedle hlavy ve tvaru trojúhelníku a prodloužené hrudi, rozeznávacím znakem. Od tohoto typického postavení prvního páru nohou bylo odvozeno v českém jazyce její druhové jméno nábožná, protože připomíná modlící se postavu. Kudlanka má sice křídla, ale díky své velikosti je používá jen zřídkakdy. Spíše je to krátký únikový manévr, během něhož se jedinec snaží ukrýt ve vysoké trávě po té, co ho odhalil i přes dokonalé maskování predátor.

U kudlanky je občas zmiňován zřídka se projevující „manželský kanibalismus“ během rozmnožování. Samička v době páření začne svého druha požírat zaživa. Centrum řídící rozmnožování je přímo podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Navíc sliny, kterými pokrývá kudlanka ránu, lokálně kořist umrtvují, takže i když je oběť, v tomto případě sameček, již zpola sežrán, tak se stále ještě hýbe. Kanibalismus byl ale pozorován v době chudé na potravu a navíc dlužno říci, že existují i protichůdné názory a některými entomology je naopak vyvracen.

Zimu kudlanka přežívá ve stádiu vajíčka. Ta  jsou v počtu okolo dvou set ukryta v tuhém obalu zvaném ootéka. Kudlanka nábožná obývá spíše suché teplé stepní ekosystémy.  Bývala dříve běžná na jižní Moravě v CHKO Podyjí či na jižním Slovensku. Dnes se dostává stále více na sever, překonala dokonce i česko-polskou hranici. Na Šumpersku se začala objevovat po roce 2000. Například v roce 2008 přímo na území Šumperka či na lokalitách jako je Vyšehoří (2010), Zábřeh (2013) a například Nový Malín (2012). Na lokalitě, kterou jsem navštívil 30. 9. 2016 byl v roce 2015 místními obyvateli odhadnut stav populace na tři jedince. Letos to už bylo zhruba třicet jedinců. Během mého terénního pozorování nebyla tak vysoká četnost potvrzena, ale ani vyloučena. Na lokalitě jsem zaznamenal tři samičky. Samečky jsme nepotkali. Poslední zářijový den nebyl moc teplý, a tak se nám ostatní jedinci schovali ve vysoké vegetaci.I když je druh označen dle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky za zranitelná – VU, je to právě kudlanka, která svojí houževnatostí ukazuje, že by mělo být toto hodnocení překlasifikováno. Dnes již jistě ohrožena není a už vůbec ne kriticky. Dostává se na celé území Moravy, a to až po nejsevernější oblasti u Ostravy.