Muzeum on-line: Zajímavosti ze světa pavoučích sítí

Jedním z ústředních motivů v Herně plné přírody je obrovská pavoučí síť sloužící svému tvůrci, obřímu pavoukovi, k chytání kořisti. Víte ale, k čemu všemu může taková pavoučí síť sloužit? Při své procházce lesem, po louce nebo městským parkem jste jistě již mnohokrát pozorovali nějakou pavoučí síť. Často byla plná rosy nebo se pohupovala ve větru, aniž by se přetrhla. Pavoučí vlákno je totiž velmi pevné. Dokonce tak pevné, že by se na provaze z pavoučích vláken údajně dal utáhnout plně naložený nákladní vůz.

Vědci přirovnávají mechanické vlastnosti pavoučích vláken k vlastnostem dokonalých biopolymerů (biopolymer je biologická makromolekula, produkovaná živými organismy). Pevnost pavoučích vláken je srovnávána s pevností superpevného materiálu kevlaru (ten se používá všude tam, kde je třeba mimořádně vysoké pevnosti a výjimečné tepelné odolnosti, tj. např. při výrobě letounů a raketoplánů, brzd a podvozků aut, optických a telekomunikačních kabelů, neprůstřelných vest, ochranných přileb, různých druhů sportovního vybavení atd.).

Ale vraťme se k naší hypotetické otázce, zda by provaz z pavoučích vláken dokázal utáhnout naložené nákladní auto. Nejdále pokročil výzkum hedvábných vláken křižáků. Vědci tvrdí, že pokud by se podařilo synteticky vyrobit podobné vlákno o průměru 1 cm, pak by plně naložený nákladní vůz utáhlo.

A teď k praktickému využití pavoučí sítě. Proč si je pavouci staví? Ne všichni kvůli lovení kořisti! Některým pavoukům slouží jejich sítě k cestování. Babí léto, jak označujeme teplé, slunné podzimní dny, je období, kdy pavouci létají zavěšeni na vláknech až stovky kilometrů a osidlují tak nová stanoviště. Symbolem babího léta jsou pavučenky – tak se jmenují drobní pavoučci, kteří létají na sítích i v dospělém stadiu.

Chemické složení pavoučího hedvábí je známé, jeho zjištění ale není tak jednoduché. Pavouci totiž produkují mnoho typů hedvábí, které se liší chemickým složením. Vždy se jedná o bílkovinový sekret, ale rozdíly jsou v podílu jednotlivých aminokyselin, což jsou základní stavební složky všech bílkovin. Pavouci mají až 7 typů snovacích žláz a každý typ produkuje trochu jiný bílkovinový sekret. Všichni pavouci tkají kokony, tj. hedvábné zámotky, ve kterých se vyvíjejí vajíčka. Ale sítě určené k lovu potravy tvoří jen některé druhy pavouků. Každý druh nakládá s hedvábím jiným způsobem. Navíc pavouci – na rozdíl od housenek bource morušového – tkají, jen když chtějí a co chtějí.

A co byste měli vědět o pavoucích, stavitelích sítí, které mají takřka zázračné vlastnosti? Věda, která se jimi zabývá, se jmenuje arachnologie. Přesněji řečeno, arachnologie se zabývá tzv. pavoukovci, což je skupina živočichů, kam kromě pavouků řadíme i štíry, sekáče nebo roztoče. V České republice žije zhruba 850 druhů pavouků a odhaduje se, že na celém světě jich žije přes 40 000 druhů. Naším největším pavoukem žijícím ve volné přírodě je slíďák tatarský. Délka jeho těla bez nohou je téměř 3 cm. A největším pavoukem světa je pravděpodobně sklípkan bez českého jména (Theraphosa blondi), který žije v Brazílii a Venezuele. Může dosahovat velikosti až 30 cm a váhy 170 g. A co myslíte, je to ten, který číhá na svou kořist ve své obří pavoučí síti v Herně plné přírody?

 

obrázek 

TOP