Za RNDr. Magdou Zmrhalovou

obrázek

Dne 30. 6. 2020 k překvapení všech, kteří ji znali, odešla po těžké nemoci z našeho světa navždy dlouholetá zaměstnankyně šumperského muzea Magda Zmrhalová. V pouhých 59 letech, ale za tu dobu, poeticky řečeno, vyorala na poli muzejnictví a vlastivědy našeho kraje hlubokou a širokou brázdu.

Na svět přišla 15. 1. 1961 v Šumperku do rodiny lesníka a učitelky. Rodiče Pěnčíkovi pocházeli ze střední Moravy (z Morkovic). Bydleli v Sobotíně, od roku 1966 ve Vernířovicích – Sedmidvorech, kde Magda doslova uprostřed horské přírody prožila dětství. Po absolvování základní školy a šumperského gymnázia (maturita 1979) šla do Olomouce studovat na Přírodovědecké fakultě UP obor Ochrana životního prostředí.

V rámci diplomové práce se zaměřila na botaniku. Výsledky práce o společenstvech přirozených smrčin v Hrubém Jeseníku pak dvakrát publikovala: Jednou spolu s vedoucím práce dr. V. Bednářem v Olomouci a podruhé populárněji v Severní Moravě sv. 52. V roce 1982 odešla z tehdejšího Okresního vlastivědného muzea v Šumperku Hana Janáčková, která tu měla na starosti botaniku. Místo po ní měla de facto přislíbeno Magda a ještě při studiu tu v roce 1983 brigádnicky vypomáhala. Rok 1984 byl pro ni doslova nabit důležitými událostmi: 28. 5. 1984 promoce, 2. 7. zaměstnání na dobu neurčitou v OVM, 28. 7. se vdává a přijímá jméno Zmrhalová. Od té doby má profesní život jednoduchý – její celoživotní existenční základnou je Okresní vlastivědné muzeum, později Vlastivědné muzeum v Šumperku. V roce 1985 absolvovala na UP rigorosní zkoušky a 25. 2. 1986 jí byl přiznán akademický titul doktor přírodních věd (RNDr.) v oboru Ochrana přírodního prostředí.

Magda se v muzeu pustila se svou vrozenou pílí do práce a do studia. V letech 1987 a 1988 se jí rychle po sobě narodily děti Martin a Magda, a tak měla práci a starost na dvou frontách. Ani na mateřské dovolené na práci nezapomněla, naopak, zapracovávala se do své budoucí specializace – výzkumu mechorostů.

Pracovní život v muzeu je velmi rozmanitý. Hlavní je získávání trojrozměrných sbírkových předmětů. V botanice byly v Šumperku dobře zastoupeny po éře Hany Janáčkové semenné rostliny (asi 17 000 herbářových položek) a Magda se zaměřila hlavně na sběr výtrusných rostlin, především mechorostů (mechů a játrovek). Co to všechno obnáší? Sběr převážně na horách v těžko schůdném a přístupném terénu, pak práce se vzorky – sušení, preparace, často obtížné určování, popis, dvoustupňová evidence a uložení. Sbírky přibývají ovšem i dary a nákupy, vše se musí evidovat a stále inventarizovat. Další okruh činnosti je prezentace, výstavy, stálé expozice, přednášky, publikace, tzv. znalectví – určování rostlin apod. Magda pořádala každoročně pro veřejnost i vycházky za mechy a lišejníky (škoda, že ne také za rostlinami vůbec) a zejména podzimní výstavy hub, v široké veřejnosti velmi oblíbené. Konkrétně bych chtěl vyzvednout ještě její velký podíl na modernizaci expozice na zámku v Úsově v roce 2017.

Kromě toho by měl odborný pracovník v muzeu pracovat v některé specializaci i vědecky. To Magda vzala velmi vážně a zpočátku pod vedením dr. Valentina Pospíšila z Moravského muzea v Brně, pak vlastním studiem se stala odbornicí na určování mnoha rodů a druhů mechorostů. Věnovala se zejména bryofloristice, tj. výzkumu zeměpisného rozšíření jednotlivých druhů, a to zvláště v našich horských oblastech. Dlouhá léta řešila výzkumný úkol „Bryofloristický výzkum Hrubého Jeseníku, Králického Sněžníku a Rychlebských hor a rozšíření vybraných rodů mechů v Československu“. Později byla i hlavním řešitelem grantového úkolu – syntézy bryologických dat z Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Spolupracovala také, což je v přírodních vědách obvyklé, s odborníky ze zahraničí.

Z výzkumu vzniklo ovšem mnoho publikací, individuálních i kolektivních. Jejich soupis není ještě ukončen a bude publikován nejpozději u příležitosti nedožitých šedesátin M. Z. v roce 2021. Velkou a vyčerpávající prací byla i organizace celostátních setkání a exkurzí bryologů a lichenologů – v Loučné nad Desnou (1994), v Chrasticích (2008) a ve Zlatých Horách (2019). Již v roce 1994 psali účastníci v bryo- a lichenologickém zpravodaji, že by byla škoda nevyužít takového organizačního talentu. To ale nebyl zdaleka jen talent, to byla úžasná pracovitost a pečlivost, Magdě vlastní. Její činnost a zásluhy v bryologii budou jistě zhodnoceny podrobněji jinde.

Podle mého názoru velmi záslužnou prací pro náš region a prací, která zde zůstane, jsou kvalitní a pečlivě zpracované regionální publikace. V prvé řadě je třeba zmínit samostatnou publikaci „Květena Hrubého Jeseníku“, kterou vydalo OVM v Šumperku v r. 1995. Je to pořád jediná monografie o rostlinných společenstvech Hrubého Jeseníku. Do Severní Moravy psala M. Z. od roku 1986 články s nejrůznější tematikou. V úplnosti si je každý snadno vyhledá v bibliografiích Severní Moravy. Vysloveně přírodovědné jsou například články o smrčinách Hrubého Jeseníku, o rezervaci na Břidličné, o Smrku, o Červené hoře, o Třemešských rybnících. Dějinám přírodních věd a jejich protagonistům se věnovala v mnoha pracích – psala například o prof. Kabelíkovi, akad. Podpěrovi, ale i o amatérských badatelích a sběratelích. Několik prací se týká i léčivých rostlin a jejich sběru, jedna přehledně shrnuje 120letou historii Lovecko-lesnického muzea v Úsově. O deseti přírodovědcích z regionu napsala (většinou spolu se Z. Filipem) hesla do Biografického slovníku Slezska a severní Moravy.

Třeba ještě dodat, že kromě práce veřejně zjevné je i práce „neviditelná“. To byla v Magdině případě agenda ochrany přírody, podpora mnoha mladých zájemců, badatelů a studentů při Biologické olympiádě, Středoškolské odborné činnosti, diplomových a doktorských pracích, lektorská činnost, určování rostlin kvetoucích, výtrusných a hub, půjčování literatury apod. Mně například vyhledala leccos, co jsem potřeboval, na internetu.

A co říci ještě o Magdiných soukromých zájmech a aktivitách? I těch bylo mnoho. Relaxovala zase hlavně na horách, v létě na kole, v zimě na lyžích. K jejím oblíbeným tématům patřila zejména zdravá výživa a léčebné použití konopí. Přemýšlela také hodně o světě a jeho směřování, o tom jsme spolu často diskutovali. Měla pochopení také pro poezii, a škoda, že se (dosud) nerealizovala její vize vydat reprezentativní výbor z poezie Ivana Tuši. Měla ovšem také rodinu a rodinný domek ve Velkých Losinách, s tím spojené radosti a starosti. Když to všechno, co bylo zatím napsáno, sečteme, vyjde nám obrovská píle, pracovitost a překvapující šíře aktivit. Předpokládalo to také stálé vysoké životní tempo, ústící nejednou až v přepracování. A úplně závěrem: Magda Zmrhalová bude mnoha lidem a na mnoha frontách chybět.

 

Zdeněk Gába

 

TOP